"Děkuji a na shledanou." řekl jsem přeslazeně té dámě a šoupl k ní vyplněné papíry. Jen se nervózně usmála a na zpět mi šoupla platební kartu, kterou v osmnácti svěřím Yuuovi. Pak už jsme šli zas domů. "Nechtěl by ses ještě někde stavit? třeba na zmrzku?" navrhl jsem a usmál se na něj.

"Jo, klidně, jestli chceš." usmál jsem se a spokojeně si vedle něj vykračoval.

Usmál jsem se a dal mu ruku na záda, aby věděl, že jdu do zatáčky. Šli jsme ještě pár metrů, než jsme dorazili ke stánku se zmrzkou. "Jakou si dáš?" zeptal jsem se, zatím co jsem si prohlížel druhy.

Došli jsme ke stánku se zmrzlinou a já pohledem přelítl všechny příchuti, co byly v nabídce, i když jsem měl už jasno, kterou si dám. "Čokoládovou." odpověděl jsem bez rozmyslu. Čokoláda u mě jasně konkurovala, ať už šlo o tabulkovou čokoládu, zmrzliny, jogurty nebo něco jiného.

"Dobře." usmál jsem se. Já rád zkoušel chutě, které jsem ještě neměl, takže jsem si vybral jejich novinku. "Takže jednu čokoládovou a já bych zkusil tutti-frutti." objednal jsem, zaplatil a pak jsme se zmrzkou šli zas dál. "Mmmm... mňam" pochválil jsem zmrzku, když jsem si poprvé lízl. Tropické ovoce mám rád.

"Dííky." usmál jsem se na Ikiho a lízl si zmrzliny, která se mi v puse začala hned roztékat a já si mohl vychutnat tu lahodnou čokoládovou chuť, která je prostě bezkonkurenční.

"Není za co." usmál jsem se. "Chceš ochutnat? je dobrá." nabídl jsem mu svojí zmrzku.

"Tak jo." kývl jsem a lízl si trošku z jeho zmrzliny. "Hm, je fakt dobrá, ale já se stejně nadále budu držet svojí oblíbené klasiky." uchechtl jsem se. "Chceš taky ochutnat?" nabídl jsem mu na oplátku zase já tu svou.

"Mně chutná asi nejvíc jahodová." sdělil jsem a trošku se sehnul, abych si lízl. "Děkuju, je moc dobrá." pochválil jsem a dál si vychutnával tu svou, dokud jsem jí nespořádal.

Dojedl jsem poslední zbytek zmrzliny a olízl jsem si rty, kdyby náhodou mi tam ještě trochu zbylo. Začínalo se pěkně šeřit, ale naštěstí jsme už byli doma, kde nás uvítali obě chlupaté kuličky, které se začaly bez váhání lísat. "No jo, už jsme doma." uchechtl jsem se a začal je hladit, mezitím co jsem se zouval.

Doma jsem se zul a taky párkrát pohladil ty dva mňoukající živly. Pak mi pohled padl právě na Sayuri. Opatrně jsem jí vzal, posadil si jí na klín a začal hladit, aby byla v klidu zatím co jsem si prohlížel její bříško. Musel jsem se usmívat. Vypadá to, že by mohla do dvou až tří týdnů porodit.

Přidřepl jsem si vedle usmívajícího se Ikiho a pohladil vrnící Sayuri. "Co myslíš, kolik jich bude mít?" zeptal jsem se, i když jsem věděl, že mi nemůže dát moc jistou odpověď.

"Jo, tak to nevím. Ale má podle mě velké bříško, tak těch šest by to být mohlo." řekl jsem svůj odhad a začal naší dámu drbat pod bradou. "Zajímá mě, jak budou ta koťata vypadat" uchechtl jsem se.

Šest malých uzlíčků, tak to bude veselé, pousmál jsem se jen tak pro sebe. "To mě taky." přiznal jsem i já svou zvědavost. "Co s nimi pak budeme dělat? a co ona?"

Zamyslel jsem se. Sayuri mi i za tak krátkou dobu přirostla k srdci. Je to klidná a přítulná kočičí dáma, takže s ní nemám absolutně žádný problém. No a navíc, jsme tu samí chlapi. Chce to aspoň jednu babu. "Koťata asi budeme muset prodat nebo rozdat, až budou dost stará. No a Sayuri bych si klidně nechal. Není problémová a cítil bych se špatně, kdyby se jí venku něco stalo." přiznal jsem a už jí pomalu položil na zem aby mohla jít, kam se jí zachce.

Bylo mi jasné, že si koťata nebudeme moct nechat, protože by to tu asi za chvíli v takovém počtu zdemolovala, ale doufal jsem, že Sayuri by jsme si mohli nechat, takže mi svou odpovědí udělal opravdu radost. Objal jsem ho a opřel si o něj hlavu. "Jen doufám, že je nedostihne stejný osud, jako Sayuri." řekl jsem svou myšlenku nahlas.

S radostí jsem mu objetí oplatil, ale jelikož jsem byl v dřepu, za chvilku jsem se neudržel a padl na zadek. Musel jsem se tomu uchechtnout a pak jsem Yuuovi prohrábl vlasy. "Budu hledat spíš lidmi, které znám, takže by se to stát nemělo." pokusil jsem se tu špatnou myšlenku z jeho hlavy vyhnat.

Taky jsem se uchechtl, když nakonec skončil v sedě na zemi. "Tak to by bylo skvělý." usmál jsem se a pustil ho. Zvedl jsem se a smetl ze sebe pár kočičích chlupů, které jsem měl na kalhotech. "Uděláme si něco k jídlu?" optal jsem se ještě stále na zemi se válejícího Ikiho.

"A co by sis představoval?" zeptal jsem se a taky se pomalu zvedl. Smetl jsem ze sebe chlupy a trošku bordelu ze země. Už bych měl vysát. Potom jsem se protáhl z čehož mi párkrát křuplo.

"To záleží hlavně na tom, co mámě v lednici." pokrčil jsem rameny a došel do kuchyně, abych omrknul dostupné suroviny. "Co takhle kuřecí prsa s bramborem?" navrhnul jsem.

Došel jsem za ním a usmál se. "Tak jo. Maso přijde vhod." potvrdil jsem a začal vše připravovat. Na chvilku jsem koukl na Yuua a lehce se zděsil. Koukal jakoby mě snad celého chtěl sežrat. "Hele, já k jídlu nejsem." oznámil jsem mu pobaveně.

Koukal jsem, jak Iki začíná připravovat maso a já už teď se začal téměř olizovat. "Ale minimálně jsi k nakousnutí." uchechtl jsem se a začal škrábat brambory, abych byl taky nějak užitečný.

"To ty ale taky." zavrněl jsem a dál se věnoval vaření. No sakra, jak já bych si rád zas kousnul. Lehce jsem si při pomyšlení skousl ret, ale následně jsem zatřásl hlavou, abych to zahnal. Bože on mě zkazil!!

Uculil jsem se a nenápadně po něm pokukoval. Z toho jeho výrazu a jak si následně skousával ret mi bylo hned jasný, na co myslí. Nejraději bych toho využil, ale věděl jsem, že on by se stejně jako předtím odtáhl, protože se bojí, že by mi teď mohl ublížit. Proto jsem si taky raději nechal zahnat chuť a dál se věnoval škrábání a krájení brambor.

Bylo to trochu složitější s mojí nesoustředěností a málem jsem přišel o prst, ale dílo už bylo skoro hotové a vůně by zlákala i vegetariána. Už jsem se nemohl dočkat.

Sledoval jsem dodělávající se kuřecí prsa, která už každou chvílí měla přistát na našich talířích. Mezitím jsem nandal již uvařené brambory a nakrájel k tomu nějakou zeleninu, a když už maso bylo hotové, přistavěl jsem Ikimu talíře, aby ho mohl nandat.

Nandal jsem nám maso, oba talíře položil na stůl posadil se. "Dobrou chuť, brouku." zavrněl jsem bezmyšlenkovitě a pustil se do jídla.

Hypnotizoval jsem svůj talíř a posadil jsem se ke stolu. "Dobrou chuť." uchechtl jsem se nad tím, jak mě oslovil, ale dál jsem to neřešil a radši se pustil do jídla. Bylo to zase výborný, jako vždycky.

Po jídle se jen zaprášilo a já už s plným břichem zůstal aspoň chvilku u stolu. Myslím, že kdybych se zvedl, břicho mě stáhne k zemi. "Já už nemůžu." přiznal jsem spokojeně.

Spořádal jsem všechno, co jsem měl na talíři a spokojeně si pohladil naplněné břicho. "Páni, to se u tebe může stát?" popošťuchoval jsem ho mezitím, co jsem sebral nádobí a začal ho mýt.

"Ano, může." uchechtl jsem se a po chvilce vstal, abych mu s nádobím pomohl. Když jsme měli hotovo, políbil jsem ho a vydal se do obýváku. "Trošku se natáhnu." oznámil jsem ještě, než jsem opustil kuchyň.

S Ikiho pomocí jsem domyl poslední zbytek nádobí a utřel si ruce do utěrky. "Jasně, jen běž." usmál jsem se na něj. "Jo a přinesl jsi mi něco ze školy? nechtěl bych, aby se mi to nakupilo." oznámil jsem trochu přiotráveně. Nemůžu uvěřit, že si sám říkám o úkol.

Nemohl jsem uvěřit vlastním uším, ale musel jsem se usmát. "Žádné úkoly nemám, ale mám seznam, v čem berete novou látku. Jestli budeš chtít, můžu ti s tím pomoct." oznámil jsem a zamířil si to teda do pracovny, kde jsem si seznam vzal z tašky a šel zas zpět.

"No, tak jo, díky. Ale jestli se ti nechce, tak nemusíš, zvládnu to." ujišťoval jsem ho, i když učení s ním bylo rozhodně mnohem lepší.

"Rád ti pomůžu. Přece tě nenechám se u toho mordovat." usmál jsem se, chytil ho za ruku a táhl do obýváku. "Ale trvám na tom, že se rozvalím." uchechtl jsem se a lehl si na gauč tak, aby si on mohl sednout na okraj.

Nechal jsem se odtáhnout ke gauči a uchechtl se. "Jasně, klidně se rozval. Tak co tam je jako první?" zeptal jsem se, když jsem se posadil a k bradě si přitáhl jednu nohu, o kterou jsem si opřel hlavu.

Podíval jsem se pořádně na seznam. "Je tu biologie, dějiny a zeměpis. Tak co jako první?" zeptal jsem se.

"Ahh... dějiny nesnáším. Tak ty, ať je mám za sebou." Tenhle předmět opravdu nemám rád. Neříká se snad, že by se člověk neměl šťourat v minulosti? Sice takhle úplně myšlený to asi není, ale to je fuk.

Musel jsem se usmát. "Tak si běž pro sešity a učebnice, než začneme. Bez toho by ti to bylo asi k ničemu." prohrábl jsem mu něžně vlasy.

Přikývl jsem a poslušně si pro všechno došel. Chjo, co mě to zase napadlo? vždyť jsem se dneska už učil. Vzal jsem si rovnou i biologii a zeměpis, kdyby náhodou se stal další zázrak a já se opravdu i to chtěl ještě dnes naučit. Na gauči jsem zaujal stejnou pozici jako předtím a čekal, co na mě vybalí.

Vzal jsem si od něj učebnici a pročetl si to, než mu začnu něco vykládat. "Tak já ti budu číst teď to důležité a ty si to napíšeš do sešitu, aby ses mohl učit i později, kdyby ti to nešlo." oznámil jsem mu a počkal, až si sešit vezme. Pak jsem začal číst.

Začal jsem si psát vše, co mi diktoval a rovnou si to snažil zapamatovat, k čemuž mi pomáhala moje fotografická paměť a taky dobrá paměť na čísla (*le já xD ). Ale pořád to byly dějiny, které mě vůbec nebavily, takže informací jsem si zapamatoval minimum, spíše útržky.

Hehe, dnes přidám ještě jeden dílek, takže se můžete těšit, protože i on za chvíli přiletí ^^