Tak, zde máte ještě jednu kapču, ale další už asi nedám a zítra to na to taky nevidím. Možná bych mohla přidat zase aspoň tu jednu nebo dvě kapči ve středu ;)

Nějakou dobu jsem prostě jen objímal polštář, do kterého jsem měl zabořenou hlavu, kterou mi probíhalo spoustu myšlenek, ke kterým jsem nemohl najít odpověď. Tedy alespoň ne takovou, která by mi vyhovovala a zároveň by s ní neměl problém ani Iki. Po nějaké době jsem se ale už potřeboval nadechnout, protože takto se opravdu zrovna nejlíp dýchat nedalo, tak jsem se převalil na záda a pro změnu čučel do stropu.

Už jsem vše zařizoval. Tolik papírování jsem snad v životě neměl. Vznikaly i různé komplikace, ale vším jsem se nakonec prokousal. Musím říct, že někteří lidé byli oooopravdu velmi příjemní. Cestou domů jsem se ještě stavil v cukrárně, kde jsem koupil špičky, rakvičky a věnečky. S tím vším jsem šel zase domů. Když jsem dorazil, bylo něco málo kolem půl sedmé.

Protože koukání do stropu bylo opravdu strašně záživné, vstal jsem a šel se podívat, co dělají ti dva kočičí raubíři. Sayuri ležela na gauči, ze kterého jí visel ocásek, se kterým si hrál Iseri. "Vy jste dvojka, opravdu." zasmál jsem se a posadil se vedle kočičí slečny a začal ji hladit. Na důkaz spokojenosti začala vrnět a netrvalo dlouho, než se přesunula na můj klín. Takto jsem tam seděl docela dlouho, ale já začal mít hlad a Iki stále nikde. I když nerad, tak jsem musel Sayuri položit zase vedle sebe, kde předtím ležela a došel jsem do kuchyně, abych se mrkl, co bych mohl slupnout. Nakonec jsem začal připravovat zeleninový salát s balkánem a k tomu opekl toustový chleba. Mísu se salátem a talíř s opečenými chleby jsem dal doprostřed jídelního stolu a nandal jsem si. Připravil jsem misku na salát rovnou i Ikimu, protože se musel každou chvílí už vrátit. Co by mohl dělat tak dlouho ve městě?

Sundal jsem si mikinu, zul se a houkl do ticha. "Jsem doma." S nákupem jsem se rovnou vydal do kuchyně, kde už Yuu byl. "No to snad ne?" broukl jsem s úsměvem a došel k němu. "Promiň, že jsem přišel tak pozdě. V bance jsou občas velmi příjemní." uchechtl jsem se a na linku začal vyndavat nákup.

Už jsem měl skoro dojedeno, když jsem zaslechl, že Iki se vrátil domů. "Ahoj." pozdravil jsem ho s lehkým úsměvem a pokukoval po tom, co právě přinesl. "V bance?" zeptal jsem se nechápavě a odtrhl se od toho čehosi, co vypadalo jako nějaká dobrota z cukrárny. Nějak jsem totiž pozapomněl, že jsme se kdy bavili o nějakém bankovním účtě a podobných věcech.

"Jo, vše jsem ti zařídil. Jen zítra budeš muset jít se mnou a podepsat pár věcí." To už jsem vše vyndal z tašky, kterou jsem uklidil do jednoho z šuplíků a pak se otočil na něj. "Promiň, že sis musel jídlo udělat sám. Bude ti ten salát stačit? Nemám ti ještě něco udělat?" ptal jsem se starostlivě. Opravdu jsem nechtěl být pryč tak dlouho.

"Dobře... a díky." Nějak jsem nevěděl, co jinýho mu na to říct. "Nevadilo mi to a bude mi to stačit, ale nevím, jestli se z toho zvládneš najíst ty."

Jen jsem se usmál, přistoupil k němu, přičemž jsem mu obě ruce vsunul do vlasů a něžně ho políbil. "Děkuju za jídlo. Kdybys měl ještě na něco chuť, donesl jsem zákusky." broukl jsem mu těsně u rtů a pak jsem se už posadil naproti a pustil se do toho skvělého salátu.

"Mmh..." zavrněl jsem mu do polibku a usmál se. "Nemáš zač a... říkal jsi něco o zákuscích?" uchechtl jsem se a hned se vrhnul na tenkou igelitku, kde byly v papírovém obalu zabalené ty skvělé pochutiny z cukrárny. Na okamžik jsem si vzpomněl na Miu, ale tu myšlenku jsem hodně rychle zahnal a s jednou rakvičkou a věnečkem (prý se jde na pohřeb xD ) se posadil zpátky ke stolu.

Musel jsem se krátce zasmát. "Jen si dej." prohodil jsem a začal spokojeně chroupat salát. (Králičí strava :D) "Mhh... ten je opravdu dobrý." zavrněl jsem pochvalu a už pomalu dojídal.

Okamžitě jsem se pustil do sladkého dezertu, který mi po příliš zdravém salátu přišel vhod. "Vždyť je to jenom salát, žádná věda." uchechtl jsem se a dal si do pusy další kousek rakvičky.

"Já saláty nikdy moc nedělal, takže děkuju." usmál jsem se a špinavé nádobí umyl. Potom jsem si ale podobně, jako Yuu, dopřál sladký zákusek. Špičky jsou stejně nejlepší. (he he, no jasně x'D )

"No jo, dobře." uchechtl jsem se a dojedl poslední zbytečky. Umyl jsem špinavý talířek a zbylé dobroty dal do lednice. "Půjdu se vykoupat." oznámil jsem a dal mu pusu na tvář.

"Mm, tak dobře, ale neusni mi tam, půjdu po tobě." zavrněl jsem a pohladil ho lehce po boku. Při tom pohybu jsem si představil jeho nahé tělo smáčené teplou vodou, ale zamrkáním jsem to rychle zahnal. Musím se kvůli němu držet a takové představy mi nepomůžou.

S úsměvem na tváři a stálém pocitu jeho ruky na svém boku jsem zamířil do koupelny, kde jsem si dal pořádnou sprchu. V ručníku kolem pasu jsem si skočil pro oblečení na spaní, do kterého jsem se převlékl. Trochu jsem si zmáčel triko, protože jsem se neosušil dosucha a z vlasů mi odkapávaly ještě kapičky vody. "Máš tam volno." pověděl jsem Ikimu, když jsem se vrátil do kuchyně a naléval si pití.

"Dobře, děkuju." Přistoupil jsem k němu zezadu, chytil ho za pas a věnoval mu pusu na ucho. Potom už jsem odešel do koupelny, ve které jsem si dal rychlou sprchu. V čistých trenkách a teplácích jsem ještě navštívil pracovnu, ve které jsem si zopákl učivo a připravil se do školy. Po tom volnu se tam asi složím.

Znovu mi na tváři vykouzlil úsměv a já už teď jen koukal, jak mizí do chodby. Pak mou pozornost upoutal Iseri, který začal hlasitě mňoukat u své misky. Nakrmil jsem ho tedy, stejně, jako Sayuri a chvilku s nimi ještě pobyl, ale pak jsem zamířil za Ikim, který už před chvíli vešel do své pracovny. Seděl u stolu, když jsem k němu vešel a pročítal si nějaké papíry. Zezadu jsem ho objal a položil si hlavu na jeho rameno. "Zítra tu bude bez tebe nuda."

Usmál jsem se a papíry s látkou odložil. "To zvládneš. A nebo bys šel raději do školy?" rejpnul jsem si a na židli se otočil na něj. Zase jsem si ho chytil za boky a posadil ho obkročmo na sebe.

Než jsem se nadál, už jsem na něm seděl. "Myslím, že to zkusím vydržet." uchechtl jsem se a přejel mu prstem po krku a pokračoval na jeho hruď.

Spokojeně jsem zamručel. "No neboj, stejně ti budu nosit úkoly." vyplázl jsem na něj jazyk.   

"Proč mě to vůbec nepřekvapuje?" povzdechl jsem si, ale i tak jsem se usmál. To by přeci nebyl on, kdyby se pro mě přeci takhle 'neobětoval'.

"Pořád to budeš mít volnější, než ve škole." pohladil jsem ho po tváři. "Miluju tě." špitl jsem, když jsem se sklonil k jeho rtům a následně je spojil s mými.

Polibek jsem mu vrátil a pohladil ho po tváři. "Já tebe taky." oplatil jsem mu s úsměvem. "Potřebuješ si ještě něco zopakovat nebo něco udělat?" kývl jsem hlavou k papírům odložených na stole. "Nechci tě od něčeho zdržovat."

"To je dobrý, už jsem to stihl dočíst." zahleděl jsem se mu do očí a spokojeně se usmál, ale pak jsem lehce posmutněl. "Ale už budu muset jít spát."

Naklonil jsem hlavu lehce na stranu. "A když půjdu s tebou, udělám ti aspoň trochu radost?" optal jsem se s mírným úsměvem.

Musel jsem se usmát. "Jestli se ti ještě nechce spát, tak nemusíš." pohladil jsem ho po tváři a opět ho lehce políbil. Nechci, aby za mnou lezl, jako ocásek jen proto, že bych ho chtěl u sebe.

Zavrtěl jsem hlavou. "Stejně nemám co dělat. Tak pojď." postavil jsem se a chytl ho za obě ruce.

"No tak dobře." řekl jsem skromně, ale oči se mi rozzářily štěstím a u srdce mě příjemně hřálo. Nechal jsem se odvést do ložnice, kde jsme se společně zahrabali do peřin. "Děkuju za tvé teplo." zavrněl jsem.

Spokojeně jsem se zachumlal do peřin a přitiskl se na něj. "S tebou se o něj rád podělím." šeptl jsem a začal jsem zavírat oči.

Spokojeně jsem ho objal jednou rukou. "Dobrou." broukl jsem a za chvilku už jsem spal. Když mi ráno zazvonil budík, rychle jsem ho vypnul, aby se Yuu zbytečně nevzbudil a vydal jsem se do koupelny, kde jsem spáchal hygienu. K snídani jsem spořádal jeden věneček a pak už jsem pomalu vyšel z domu, když v tom jsem si uvědomil, že na mě bude čekat Aoma. Zajímalo by mě, PROČ na mě působí tak nepříjemným dojmem.

"Dobrou." špitl jsem a za chvíli jsem už slyšel, jak klidně pomalu oddechuje. Trvalo mi dýl usnout, ale nakonec se mi to přeci jen povedlo a já poklidně spal až do ráda. Zvonící budík jsem vůbec nezaznamenal a spal ještě dlouho po něm.

"Ahoj." pozdravil mě Aoma zrovna, když vyšel z domu.
"Dobrej." pozdravil jsem nazpět. Cestou do školy mi Aoma pořád něco říkal a usmíval se, zatím co já byl spíš potichu a jen občas jsem něco řekl. Ve škole jsem ho dovedl za ředitelkou, která mi rovnou oznámila, kde je můj nový kabinet, do kterého si budu muset odnést své věci z toho starého.

Probudil jsem se až někdy před desátou a nespokojeně zamručel, když jsem zjistil, že vedle mě už Iki neleží. Vyhrabal jsem se z postele a k snídani si dal chleba se šunkou, nechtělo se mi nic dělat ve formě vajíček nebo podobné snídaně. S chlebem jsem se usadil před televizi a tu chvíli sledoval, ale když jsem dojedl, došel jsem do koupelny si udělat ranní hygienu. Po obědě jsem měl v plánu zajít za Hotakem a Ikimovi jsem slíbil, že se podívám na nějaké to učení, tak abych to už měl za sebou, vrhl jsem se na to radši hned. K obědu jsem si pak dal lívance, které jsme včera s Ikim udělali, rychle jsem je do sebe naházel, převlékl se a už byl připravený vyrazit.

V rychlosti jsem Aoma seznámil s tím, jak to ve škole chodí. On šel potom poprvé učit a já konečně zas stál ve své třídě. Začali jsme zvolna a vše jsme zopakovali.

Ještě před odchodem jsem dal Iserimu a Sayuri do misky krmeni, když by dostali hlad a už jsem zamířil k Hotakovi. Za chvíli jsem už stál před jeho domem a sbíral odvahu k tomu, zmáčknout zvonek. Byl jsem nervózní, nevěděl jsem, co čekat. Přes kalhoty jsem chytil mobil, který jsem měl v kapse a konečně na jejich zvonek zazvonil. Chvíli se dveře neotvíraly a já už chtěl odejít, ale pak se za nimi ozvaly kroky.