Ahoj, takže... omlouvám se, že se můj dluh zase navýšil, ale nějak nebyl čas *skrytě doufá, že nikdo neprokoukne, že byla jen líná a nechtělo se jí*... no nic, každopádně zde máte další kapču a pokusím se dnes trochu máknout, abych to zase dohnala, ale přes tento týden mou moc velkou aktivitu nečekejte, píšeme jeden test za druhým x_x

Přetočil jsem se po chvilce na bok tak, že jsem ho uvěznil mezi sebou a opěradlem. Chvilku jsem mu koukal do očí, ale pak jsem se mu přitulil k hrudi a poslouchal, jak mu bije srdce. Jemně jsem ho objal a nepouštěl. "Na chvilku si s tebou vyměním roli. Teď se tulím já." zavrněl jsem a zavřel oči.

"Jistě." uchechtl jsem se a pohladil ho po vlasech. Bylo příjemné a hezké vědět, že i on se rád přitulí. "Kdy se zítra vrátíš ze školy? Musíš byt po škole ještě s těmi poškoláky?" zeptal jsem se po chvíli ticha.

"Měl bych se vrátit kolem třetí. Jak to ale bude s poškoláky se dovím až zítra, takže kdybych se zdržel, mám je na krku." zamumlal jsem mu co nejsrozumitelněji do hrudi. "Mmmh... udělám ti na zítra oběd. Co by sis dal?" zeptal jsem se po chvilce, když jsem zvedl hlavu, a zadíval se na něj.

"To je jedno, nemám na nic chuť. Jenom něco lehkýho." pokrčil jsem rameny a podíval se na něj. Nevím proč, ale zase jsem se na něj musel usmát a jemně jsem ho zatahal za černý pramen vlasů, který mu přepadával do obličeje.

Lehce jsem se uchechtl a přivřel jedno oko, když mě zatahal za pramen vlasů, ale i přes to jsem mu věnoval sladký úsměv. "Tak já ti udělám třeba lívance." navrhl jsem.

Chtěl jsem mu zkusit dát ten neposedný pramen za ucho, ale byl příliš krátký, takže stejně mu skončil zase v obličeji. "Tak jo." přikývl jsem s úsměvem, ale pak jsem o něco zvážněl. "Mohl bych jít zítra za tím Hotakem?" zeptal jsem se trochu váhavě.

Uchechtl jsem se, když se pramen vlasů vrátil na stejné místo, jako předtím. "Ano, můžeš. Ale měj u sebe prosím mobil." povolil jsem mu a začal se pomalu zvedat, abych mohl jít připravit Yuuovi jídlo na další den.

Byl jsem rád, že mi to dovolil. Konečně Hotaka zase uvidím, toho starého dobrého Hotaka... tedy, aspoň doufám. "Jo, neboj." usmál jsem se a posadil se. "Chci ti pomoct, co mám dělat?" zeptal jsem se ho, když už jsem byl zase vedle něho a mířil s ním do kuchyně.

"Můžeš mi pomoct udělat těsto." usmál jsem se na něj a začal vyndavat na linku potřebné věci. Příprava není vůbec složitá, takže se to Yuu může taky naučit.

"Dobřee." poposkočil jsem si radostně a pozoroval, co všechno se na lince přede mnou objevuje. Pak už jsem jen poslouchal instrukce, které přicházeli z Ikiho strany a za chvíli bylo těsto na světě, ovšem bez ztrát se to neobešlo, takže to, co mělo být v misce, se objevilo i na lince.

Bordel jsem prozatím přehlédl a vzal si Yuua před sebe ke sporáku, kde jsem mu dal do ruky naběračku a společně jsme nalévali těsto do speciální pánve ve které byli čtyři prohlubně. Ze začátku jsem ho držel za ruce a přesně mu ukázal, jak těsto nalít, což není těžké, ale těžší už bylo mu ukázat, kdy lívanec otočit, aby byl dozlatova a přesto hotový. Když už jsem viděl, že se do toho dostal, pustil jsem jeho ruce a chytil ho za ramena. Sice už práci odváděl takřka sám, ale občas přeci jen potřeboval mou pomoc. Netrvalo zas tak dlouho a měli jsme hotovo.

Ze začátku jsem vůbec nevěděl, kdy už můžu lívanec otočit, ale nakonec jsem to díky Ikiho pomoci zvládal. Mohl bych se třeba něco naučit a někdy jako překvapení mu uvařit. Teď už jsem ale koukal na hromadu lívanců, které na mě budou zítra čekat k obědu. Vypadají opravdu poživatelně, takže se na ně těším.

Vzal jsem jeden lívanec, dal na něj povidla a smetanu a dal ho Yuuovi k puse, aby ochutnal. "Dej si." řekl jsem lehce svůdně a usmál se.

Koukl jsem na lívanec, který mi přistál právě před pusou a pak na Ikiho. Usmál jsem se s chutí si do lákavého lívance kousnul. "Hmm, je to moc dobrý. Taky ochutnej." vzal jsem mu lívanec a dal mu ho před pusu stejně, jako on mně. Když se ale do něj chtěl zakousnout, naplácl jsem mu ho na obličej a začal se smát.

Jen jsem si lívanec sundal, snědl ho a pak si Yuua chytil a ušpiněnou tváří se začal třít o tu jeho. Když jsem se odtáhl, měli jsme to oba po celém obličeji. Zasmál jsem se, ale pak jsem si vzal jeho rty s novou příchutí. Mňam.

Smích mě brzy přešel, když začal špinit i mě. "Neee." protestoval jsem, ale bylo mi to prd platný. Jen jsem se krátce zasmál, když se odtáhl, ale moc času mi na to nedal, protože pak jsem ho měl už zase na rtech. Nad tím jsem ale už žádný protest nevznášel a vyšel mu naopak vstříc.

Když už na rtech neměl smetanu s povidly, začal jsem mu olizovat bradu, kde tato chutná kombinace naopak stále byla.

Uchechtnul jsem se a nechal ho ze sebe slízat všechnu smetanu s povidly. Pak jsem se samozřejmě pustil i já na zbytek smetany s povidly, které na jeho obličeji zůstaly, vždyť to si přeci nemůžu nechat ujít.

Lehce jsem se uchechtl, ale dál už se spokojeně usmíval, když se role prohodily. Nechal jsem se 'očistit' a pak se narovnal. "Chutnáš mi." zavrněl jsem.

"To ty mně taky." usmál jsem se a olízl si ret, na kterém mi zůstala ještě trocha smetany. "A vůbec nemám nic proti tomuhle způsobu čištění, ale stejně si ten obličej půjdu ještě umýt." uchechtl jsem se.

Taky jsem se uchechtl. "Dřez je můj." Přikročil jsem ke dřezu, pořádně si opláchl obličej a pak se utěrkou trochu osušil. Hned potom jsem se pustil do té spouště na lince.

"Fajn, tak já jdu do koupelny." Vykročil jsem do koupelny, kde jsem si obličej pořádně opláchl a zamířil zpátky do kuchyně, abych po sobě uklidil ten čurbes, který jsem tam udělal, jenže v půli mé cesty se rozezvonil zvonek. "Jdu otevřít." houkl jsem na Ikiho a vzal za kliku vchodových dveří."Ahoj." pozdravil mě zdánlivě milým hlasem Aoma, ale mně na něm stejně něco nesedělo."Zdravím." oplatil jsem mu trochu zaraženě pozdrav."Chtěl jsem se zeptat, jestli by jsem mohl jít společně s vámi do školy a Ikimo mě tam mohl potom provést." optal se okamžitě a na tváři měl úsměv."No, nevím... Iki!" zavolal jsem na něj. Jeho přítomnost se mi vůbec nelíbila a ani představa, že by měl jít s Ikim. Měl jsem z něj divný pocit.

Už jsem měl linku skoro uklizenou, když zazvonil zvonek a Yuu ohlásil, že otevře. Nechal jsem to tedy prozatím být a linku domyl. "Už jdu." houkl jsem nazpět a šel ke dveřím, kde mě čekalo zvláštní překvapení v podobě Aoma. "Dobrej." pozdravil jsem trošku nechápavě, nad čímž se Aoma zvláštně usmál a taky mě pozdravil. Co tu chce? proč se tak tváří? Opravdu jsem nechápal dokud neotevřel pusu.

Čekal jsem, dokud Ikimo nepřijde a celou dobu jsem si ho podezřívavě prohlížel, ale on si mě vůbec nevšímal. "Ahoj. Chtěl jsem se zeptat, jestli zítra s vámi budu moci jít do školy a taky bych byl vděčný, když by jsi mi to tam ukázal." vysvětlil a stále měl na tváři úsměv. Nevím proč, ale hrozne mě to vytáčelo.

Sice jsem byl podezíravý, ale bylo by zvláštní zamítnout to, a tak jsem to povolil. "Yuu nepůjde, ale přijímám. V půl osmé před domem?" navrhl jsem čas 'srazu'.

"Nejde?" zeptal se překvapeně a podíval se na mě, načež jsem jen zakroutil hlavou. Nemusí ho zajímat proč."Aha, no tak tě budu mít jen sám pro sebe." uchechtl se a otočil se zpět na Ikima. Tenhle člověk mi pije krev!

Jen jsem se lehce uchechtl, ale ve skutečnosti mě ta slova víc než děsila. A navíc, od kdy si tykáme? O tom nic nevím.

"Tak jo, už nebudu déle zdržovat. Takže zítra v půl osmé." mávnul ještě na rozloučenou a už mířil od našich dveří, které jsem už zavíral.
"Já toho chlapa nesnáším." zabrblal jsem dosti znechuceně.

Dlouze jsem vydechl a měl chuť skákat pod auta. No ale přežiju to. Třeba to bude i fajn, ale uvidí se. Když už byly dveře pevně zavřené a Aoma pryč, políbil jsem lehce Yuua na koutek, aby se uklidnil.

Povzdechl jsem si a podíval se Ikimu do očí. Už jsem otevíral pusu, abych mu něco řekl, ale nakonec jsem si to rozmyslel a zase ji zavřel. Nechtěl jsem mu přidělávat zbytečné starosti, i když jsem věděl, že brzy asi zase budu, protože si od Aoma nenechám nic líbit a budu mu to vracet. "Jdu k sobě." pravil jsem nakonec a vyšel ke svému pokoji.

Nechtěl jsem, aby se cítil špatně nebo něco podobného, ale sám jsem nevěděl, co s tím a tak mi nezbývá než věřit, že se s tím vypořádá. "Dobře." pravil jsem trochu tiše a pak jsem si ještě vzpomněl, že mu musím zařídit to konto a zdravotní kartičku a tak podobně. "Yuu, já půjdu do města, takže kdyby se něco dělo, volej. Nechceš rovnou něco koupit?" houkl jsem na něj ještě, než zašel do pokoje.

"Ne, ale díky." odpověděl jsem bez jakéhokoliv přemýšlení a zašel do pokoje, kde jsem se okamžitě rozvalil na postel. Nevěděl jsem, proč musí do města, ale teď jsem to ani nijak neřešil. Nechtěl jsem se ho ptát, aby si nemyslel, že si ho chci snad nějak hlídat, i když něco málo na tom bylo pravdy.

Chvilku jsem ještě stál na místě a koukal na dveře od jeho pokoje. Nebylo by lehčí, kdybych prostě nebyl učitel? napadlo mě najednou. Ani pořádně nevím jak, ale už jsem byl oblečený a v půli své cesty. Celou tu dobu jsem byl myšlenkami jinde. Nejvíc jsem ale přemýšlel nad tím, co bych JÁ dělal, kdybych opravdu začal pracovat jinde. Co by to bylo za práci? Bylo by to vůbec řešení? Je to zvláštní, ale mně se v té škole líbí.