Dojel jsem až na začátek ranveje, kde jsem se zastavil a otočil za sebe. O čem si to povídají? pomyslel jsem si, ale dál jsem to neřešil. "Tak kde se couráte?" popíchnul jsem je, když mě konečně dojeli a já si v tu chvíli všiml, že Iato je červený jako rajče. "Co se děje?" uchechtl jsem se a pozvedl obočí.

"Noo... pohádal jsem se s přítelkyní." sklopil oči a podrbal se za krkem. V tu chvilku jsem prudce zastavil a nevěřil vlastním uším.
"Ty máš přítelkyni?!" ptal jsem se nevěřícně. On se jen pousmál.
"No jo. Už asi měsíc." řekl prostě.
"Sakra, kdy jsi mi to chtěl říct?! Chlape vždyť víš, že já si k tobě vždy vlezu bez pozvání." spustil jsem na něj, ale to už jsem se lehce usmíval. Byl jsem rád, že někoho má, i když jim to teď asi trochu skřípe.
"No... já nevím. Přišlo mi to vůči tobě nefér." přiznal se a já se musel zasmát.
"O mě se nestarej, mám se dobře. Klidně můžeš dnes přespat." potvrdil jsem mu a zas se pomalu rozjel.
"Dík kámo." usmál se, když už jel vedle mě a stále měl červenou barvu. Pomalu jsme oba dojeli za Yuuem.
"Iato u nás dnes přespí. Má trable s přítelkyní." odpověděl jsem pobaveně na jeho otázku. "Ikimo! mlč! Už takhle jsem dost červený! to ti to nestačí??" ptal se rozhozeně Iato. "Mmmm... ne!" zasmál jsem se.

Pobaveně jsem je oba sledoval. "No Iki, já nechci nic říkat, ale ty jsi s tou barvou dnes na tom nebyl o moc jinak." uchechtl jsem se a mrkl na něj provokativně.

V tu chvilku jsem taky trochu zrůžověl, ale usmál jsem se. "To je možná pravda, ale oproti Iatovi je mé rudnutí na denním pořádku." nehodlal jsem ustoupit.
"Hele. S Kim jsi to měl stejně, tak-" Iato si rychle zacpal pusu, když mu došlo, co řekl. Lehce mě bodlo u srdce a opět po dlouhé době jsem si sáhl pod klíční kost, ale už to nebolelo tak, jako dřív, protože už jsem nebyl sám. Měl jsem Yuua, takže jsem se zvládl usmát.
"To nic."

Moc jsem teď nechápal, oč jde a musel jsem si těhle pár slov několikrát přehrát v hlavě, aby mi došlo, kdo ta Kim vlastně je, tedy spíš byla. Opravdu mě překvapilo, že se nad tím Iki usmál. Sice si přejel rukou zase pod klíční kostí, ale smál se, nijak se nehroutil nebo tak něco, což jsem opravdu obdivoval. "Tak se půjdeme ještě projet, ne?" usmál jsem se a aniž bych čekal na jejich reakci, vyrazil jsem. Takhle jsme si tam ještě nějakou dobu jezdili a dělali všemožné blbosti, tedy hlavně Iato, i když už i on se trochu krotil.

Chvilku mi trvalo, než jsem se dostal zas do předešlé nálady, ale podařilo se. Stále častěji jsem pohledem bruslil za Yuuem a usmíval se. Hodně mi pomohl. Kdybych ho neměl, tak je ze mě zas ubulená hromada neštěstí. Ano, bolí to a bude to bolet pořád. Nemůžu zapomenout na někoho, s kým jsem míval dítě. Já ani nechci zapomenout. Obě byly součástí mého života a já je mazat nebudu. Kim by mě za tento dnešní pokrok rozhodně pochválila. Při tom pomyšlení mi z tváře stekla slza, ale já se stále usmíval. Slzu jsem si rychle setřel a blbnul s klukama dál. Dnešek je skvělý.

I přes to, jak jsme se všichni skvěle bavili, tak bylo jasné, že jednou stejně bude konec a to se stalo právě teď. "Vážně vám moc děkuju, dnešek jsem si fakt skvěle užil." usmál jsem se na oba, když už jsem zase stál na zemi a sundaval jsem si chrániče.

Oba jsme se jen usmáli a Iato nad tím ještě mávl rukou.
"Užívej si vždy, když můžeš. To je moje moto!" uchechtl se a uklidil všechny chrániče. "Jeďte napřed. Já budu muset odvézt ty mašinky zpět." odháněl nás.
"No tak dobře. Očekávám tě u svých dveří." oznámil jsem mu.
"Jen u dveří?! já myslel že aspoň v posteli!" rozesmál se Iato.
"Tak na to rovnou zapomeň." uchechtl jsem se a šel pomalu k autu.
"Ani pusu mi nechceš dát?!" houkl ještě na mě a zas se zasmál. Zas jsem si povzdechl a zakroutil hlavou.
"On si nedá pokoj." pronesl jsem spíš k sobě.

Taky jsem se musel zasmát. "To je moje práce, smůla Iato." uchechtl jsem se a kouknul na Ikiho. V tom jsem si ale uvědomil, co to znamená, když u nás bude Iato spát. "Ehm... Iki? jak je to dneska se spaním?" zeptal jsem se ho, když už jsme seděli v autě a mířili si to domů.

"Jediný, kdo se vejde na gauč, jsi ty, ale tam tě nenechám. Takže jeden z vás bude ve tvém pokoji a ten druhý bude muset být u mě." odpověděl jsem prostě. "Nevadí ti, že jsem mu to dovolil?" zeptal jsem se.

"Hm,tak myslím, že se obětuju a budu spát s tebou." zavrtěl jsem se spokojeně na sedačce. "Ne, nevadí mi to. Jen si budeme muset dát pauzu, aby na nás nepřišel. A navíc, je to tvůj dům, takže si do něj můžeš zvát koho chceš." pokrčil jsem rameny.

"Ooh, jsi tak obětavý." uchechtl jsem se. "Aspoň, že tak. A už to dávno není MŮJ dům, ale NÁŠ." usmál jsem se spokojeně. Už jsem parkoval a poté vystoupil z auta. "Domooov." zavrněl jsem, když jsem se protahoval.

Už jsem ho chtěl chytit za ruku a dotáhnout ho ke dveřím, ale pohledem jsem se zastavil u domu našeho nového souseda a rozhodl jsem se, že to radši nebudu riskovat. Vevnitř jsem ho dovedl ke gauči, kde jsem ho přiměl se posadil a já se k němu přitulil. "Musím si tě pořádně užít, než přijde Iato." objasnil jsem mu a usmál se.

Jakmile jsem za sebou zavřel dveře, už jsem byl tažen Yuuem. Skončil jsem na gauči, kde mě ještě ke všemu přišpendlil. "Mmmh, tak to chápu." zavrněl jsem spokojeně a prohrábl mu vlasy.

"Mmhh..." zavrněl jsem spokojeně. Po chvilce příjemného ticha jsem ale znovu promluvil. "Iki? jak... jak to bude s Hotakem? už něco víš?" zeptal jsem se a snažil jsem se mluvit klidně, i když jsem u tohohle tématu klidný opravdu nebyl.

Zavřel jsem oči a užíval si tuto chvilku. A když Yuu promluvil, musel jsem se usmát, já hlupák na to úplně zapomněl. "Už se neboj. Vyšlo mi to." oznámil jsem mu. "Bylo to složité, ale vyšlo to. Bude muset celý rok tři hodiny denně dělat veřejně prospěšné práce. Na míň jsem to nezvládl, ale vězení se vyhnul." pohladil jsem ho po tváři. Bylo hezké, že se stará.

Přišlo mi to skoro jako věčnost, než mi odpověděl. Byl jsem hrozně nervózní z toho, co mi řekne, ale když se tak stalo, hrozně se mi ulevilo. "Opravdu? Děkuju! moc ti děkuju!" objal jsem ho pevně a chvíli ho prostě nehodlal pustit.

"Neděkuj." řekl jsem prostě a taky ho objal. Držel jsem ho pevně, ale opatrně, aby si třeba nezmáčkl tu ránu. "Miluju tě." šeptl jsem mu tiše do ouška a nasál jeho vůni.

Natiskl jsem se na něj ještě víc. "Budu ti děkovat. Nebýt tebe, tak už je za katrem." začal se mi třást hlas a do očí se mi začaly vhánět slzy. Tentokrát to ale nebyly slzy smutku, nýbrž štěstí. Nevím, čím to bylo, ale prostě jsem měl teď jakousi slabou chvilku. "Ale já tě miluju víc." špitl jsem, tiskl víčka k sobě a obličej zabořil o to víc do jeho mikiny.

"Ty můj broučku." zavrněl jsem, stále ho u sebe držel a jednou rukou ho začal hladit po zádech. "Víš, jsi roztomilý." broukl jsem mu do ucha jemně. Vím, že se mu to nelíbí, ale je to pravda. A já si to teď nemohl odpustit.

Normálně bych se asi začal všemožně vztekat, ale teď jsem to neřešil, stejně ho tím neovlivním. "A už byl propuštěný? chtěl bych ho zajít navštívit. Nemyslím třeba hned zítra, ale někdy v blízké době." pravil jsem k němu už klidným hlasem, když jsem se od něj už trošku odtáhl.

"Myslím, že zítra už to půjde, takže později by neměl být problém." oznámil jsem mu a lehce se usmál.

"Dobře. Ještě jednou díky." usmál jsem se a políbil ho. Pak se k nám ale přifařili ti dva mňoukající nezbedníci, kteří byli nejspíše někde zalezlí a nevšimli si našeho příchodu. "Jdu je nakrmit." oznámil jsem a následně dal každému do vlastní misky žrádlo.

"Mmhhhh..." zamručel jsem spokojeně do polibku a pak, ještě než mě opustil jsem ho pohladil po tváři. "Já bych měl udělat večeři." oznámil jsem a vydal se do kuchyně.

Chvilku jsem pobyl u Iseriho a Sayuri a koukal, jak spokojeně baští, ale pak jsem se vydal za Ikim. "Můžu s něčím pomoct?"

"Budu dělat rizoto a to není nějak extra těžký. Jestli chceš, můžeš dávat pozor a zas se něco naučit." usmál jsem se na něj. "Díky za ochotu." ještě jsem se k němu sehl a lehce ho políbil.

"Dobře." usmál jsem se a pozorně sledoval jeho postup přípravy. Bylo to vážně lehké, tohle bych mohl dokonce sám zvládnout. Páni, on mě snad vážně ještě naučí vařit.  

Tak, tady máte jeden z dnešních slíbených dílečků a za chvíli se tu objeví i další. Vím, že tenhle je kratší, než normálně a i ten druhý bude kratší, ale tak jsou dva, tak mi to snad odpustíte :)
Jinak až dnes přidám ještě ten jeden díleček, tak už vám budu dlužit jen čtyři díly, už se mi to daří zase dotahovat xD