Když jsem se ráno probudil, měl jsem zase chuť z postele vystřelit, ale zarazil jsem se při vzpomínce, co jsem si na sebe včera vzal. Takže dnešní ráno jsem se zklidnil a udělal vše v normálním tempu. Zabalil jsem Yuuovi nové věci na sebe, aby nemusel být v nemocničním tričku a taky přibalil chleba s máslem a salámem, kdyby měl hlad. V nemocnici jsem rovnou podepsal všechny papíry, aby mohl Yuu hned jít se mnou a když bylo vše vyřízeno, namířil jsem si to do jeho pokoje.

Spal jsem překvapivě dlouho a probudil jsem se až jen pár minut před tím, než přišel Iki. "Ahoj." pozdravil jsem ho rozespale, ale s úsměvem na rtech.

"No ahoj. Tady nám někdo ještě spinkal." usmál jsem se a přišel k němu. "Dovezl jsem ti nové věci." oznámil jsem mu a vytáhl je z batohu.

"Děkuju." usmál jsem se na něj. Opatrně se posadil a začal se převlékat do svého oblečení. Nevím, co to se mnou bylo, ale měl jsem asi nějakou mazlící náladu, protože hned, jak už jsem byl převlečený, jsem se k němu začal prostě a jednoduše lísat. Asi mě tady přes noc něčím nadopovali.

Bodlo mě u srdce, když jsem viděl stehy na jeho břiše. Moc dobře jsem věděl, že k tomu nemuselo vůbec dojít. Raději jsem očima uhnul, ale najednou se na mě Yuu začal lepit a já jsem se musel lehce zasmát. "Co to vyvádíš tak najednou?" uchechtl jsem se a dal mu pusu na čelo. "Chvilku to vydrž. Doma se můžeme mazlit, jak budeme chtít." snažil jsem se mu to prozatím rozmluvit, aby nás nenačapali.

Musel jsem se usmívat. Asi ho to trochu překvapilo, ale nebyl jediný, taky nevím, co to do mě tak najednou vjelo. "Umm... tak jo." pohladil jsem ho po boku a ještě se natáhl pro polibek. "Tak asi můžeme jít, ne?" zeptal jsem se a naklonil hlavu lehce na stranu, když už jsem po sobě ustlal postel, i když jsem věděl, že ji stejně budou muset převlékat.

Polibek jsem mu s radostí oplatil a počkal, až ustele postel. Bylo to milý. "Jasně, že můžeme." Dal jsem mu ruku na záda, kdyby byl náhodou problém a šel s ním konečně z nemocnice.

Cesta autem ubíhala rychle a my už byli doma. "Ahoj Iseri." vzal jsem do náruče malého kocourka, který nás přišel přivítat. "Půjdeme připravit tu kachnu?" zeptal jsem se s úsměvem a drbal přitom Iseriho na bříšku.

"Myslel jsem, že jí udělám sám, protože je pro tebe za to, že jsi zas doma, ale jestli chceš pomáhat, nebráním ti." usmál jsem se a konečně ho zas pořádně políbil. "Jen se mi nenamáhej. Když bys potřeboval něco z výšky nebo jsi v břiše ucítil tlak, hned mi dej vědět." ("v břiše ucítil tlak".... on je těhotný!!! xD )

Do polibku jsem se s radostí zapojil. "Jo, neměj starosti." usmál jsem se a položil Iseriho na zem. "Tak pojď. Ale musíš mi říkat, co mám dělat." uchechtl jsem se a za ruku ho už vlekl do kuchyně, kde jsme společně začali připravovat náš oběd.

"Jasně, že ti budu říkat, co a jak." Spokojeně jsem se nechal odvést a v kuchyni už jsme začali společně připravovat kachnu. Popsal jsem Yuuovi, co má dělat a musím říct, že to zvládl na výbornou. Vše šlo rychle, a tak už vlastně jen čekáme, až se to dopeče. Krásně to voní. "Těšíš se?"

S Ikimovo instrukcemi to bylo docela lehké, ale sám bych to v životě nedal. Kachna už byla v troubě a pomalu začala nádherně vonět. "Jo, moc." přikývl jsem a bez jakéhokoli ostychu se uvelebil u něj na klíně. "Už to je dlouho, co jsem měl naposledy kachnu, ale rozhodně byla od Hotakovo mámy. Potom za ní určitě budu muset někdy zajít, jistě na tom teď není nejlíp." přemýšlel jsem nahlas.

Nechal jsem ho spokojeně na mě sedět a opatrně jsem ho přidržoval za boky. Jen jsem ho tiše poslouchal a občas hodil očko na troubu. No... neměl jsem to v plánu, ale cosi mě donutilo ho lehce políbit na krk. Ne, že by mi to vadilo, ba naopak.

Celou dobu jsem se díval na pečící se kachnu, které se už začala kůžička zbarvovat pěkně dozlatova. "Hm..." usmál jsem se, když mě políbil na krk. Opřel jsem se o něj zády a jednou rukou mu přejel na krk, který jsem mu zlehka masíroval.

Spokojeně jsem vydechl a jemně jsem mu slíbával krk dál. Ruce jsem z boků přesunul pěkně pomalu na jeho stehna, která jsem lehce pohladil. Už jsem viděl, jak bych se přestal ovládat, a tak jsem jeho krk nechal a raději k němu zabořil obličej a užíval si to teplo, které mi Yuu zády předával.

Spokojeně jsem zavřel oči a stále se usmíval, a tak to bylo i poté, co mě líbat přestal. K plné spokojenosti mi momentálně bohatě postačila jeho přítomnost. Chvilku jsme tam takto seděli, když v tom zazvonil kuchyňský budík, který hlásil, že by kachna už měla být dopečená. Leknutím jsem sebou trošku cuknul, ale hned na to jsem seskočil a nechal Ikiho vyndat kachnu z trouby, během čehož jsem připravil talíře a začal na ně nandavat knedlíky a zelí. "Kolik chceš knedlíků?"

Bylo mi trochu líto, že tohle posezení netrvalo déle, ale aspoň si teď mohl Yuu dát tu vytouženou kachnu. "Pět, prosím pěkně." odpověděl jsem a donesl hotovou kachnu i s prkýnkem, kterým jsem plech podložil, na stůl. "Kolik kachny?" uchechtl jsem se a nožem naznačoval velikost.

Dal jsem mu na talíř pět knedlíků, jak si poručil a talíře položil na stůl, aby mohl na každý dát kousek masa. "Pořádný kus!" uchechtl jsem se. Možná to vypadalo, že mám zase velký oči, ale kachnu jsem prostě miloval a i kdybych měl prasknout, tak bych na talíři nenechal jediné sousto.

Musel jsem se uchechtnout. "Hele, nandám ti zatím tolik a pak si klidně přidej." mrkl jsem na něj a nandal mu stejně velký kus masa, jako mně. "Dobrou chuť" popřál jsem mu, když už jsem se posadil a pomalu se do toho pouštěl. Udělat kachnu byl skvělý nápad.

"Dobřee." neprotestoval jsem nikterak a posadil se ke své porci. Bez váhání jsem se do ní pustil. "Mmm... Iki, to je výborný!" rozplýval jsem se nad skvělým jídlem. Nejedl jsem snad v životě nic lepšího.

Jeho pochvala mě hodně zahřála u srdce protože... upřímně jsem dělal kachnu podruhé v životě. Myslím že jsem se u toho snad i začervenal. "Děkuju." řekl jsem prostě a vděčně se usmál. Je tak milý.

Všiml jsem si, že se lehce začervenal, ale pro mé překvapení jsem do něj tentokrát nešťoural, jen jsem se prostě usmál a nechal to být. Dnes jsem prostě neměl náladu na nějaké provokování. Dál jsem tedy jedl a vychutnával si každé sousto.

Pomalu jsem dojedl a ještě se usmál na Yuua. "Hlavně mi tady nepraskni." prohodil jsem pobaveně nad tím, kolik toho už snědl. Vzal jsem svůj talíř a i se zbytkem špinavého nádobí ho umyl.

Jen jsem se usmál a taky nakonec dojedl poslední zbytečky, co mi zůstaly na talíři, který jsem následně taky umyl. "Tááák a teď mazlení." zavrněl jsem a objal ho.

Taky jsem Yuua objal a usmál se. "Tak ale já chci na gauči." zavrněl jsem nazpět a velmi opatrně jsem se sehl, chytil ho pod zadkem a vyzvedl ho na sebe. Cestou do obýváku jsem ho párkrát políbil na ouško a pak se s ním posadil na gauč. "Ty jsi takové moje zlato." řekl jsem svůdně a políbil ho.

"Mmm... a ty zas moje." usmál jsem se na něj, když mě políbil. Přesunul jsem se k jeho krku, kterému jsem věnoval něžné polibky. Jednu ruku jsem měl položenou na jeho rameni, na kterém jsem ho hladil palcem a druhou jsem ho objal kolem krku.

Lehce jsem naklonil hlavu, aby měl lepší přístup k mému krku a já ho začal jednou rukou hladit na boku a druhou mu zezadu prohrabával něžně vlasy.

Spokojeně jsem zamručela nasál jeho kůži, abych mu udělal jeden malý flíček. "Jak dlouho se budu muset šetřit?" zeptal jsem se po chvíli, ale pořád zůstal u něj přivinutý.

Zamyslel jsem se nad jeho otázkou. "To já nevím, ale týden určitě. Musí se to zacelit." sdělil jsem mu a začal ho drbat na zádech.

"Ach jo." povzdechl jsem si, ale naopak jsem spokojeně zavřel oči, když mě začal drbat, bylo to příjemné. "A to nebudu muset chodit do školy?" zeptal jsem se s nadějí v hlase.

Hned mi bylo jasný, o co mu jde. Musel jsem se uchechtnout. "Hele, omluvím tě maximálně v pondělí, ale jinak do školy chodit budeš."

"Ale to není fér." zakňučel jsem a odtáhl se od něj o kousek, abych mu viděl do očí. Proč nesmím dělat blbosti, ale do školy musím? "Vždyť škola je strašně nebezpečné místo, můžu třeba upadnout nebo si něco udělat." zkusil jsem to ještě.

"Yuu..." Mmmhh. Svým způsobem měl pravdu, ale on opravdu musí dohánět to učení. "...tak, co bys pro to udělal?" zeptal jsem se a věřil, že pochopí, co myslím.

Už jsem se chtěl začít radovat, fakt jsem netušil, že by to mohlo vážně zabrat. Jenže pak jsem si uvědomil opravdový výraz jeho slov. "Uhmm... nojo, fajn, každý den se na chvíli podívám na nějaký učení." zabručel jsem.

Usmál jsem se na něj a přitáhl si ho do polibku. "Šikovný." pochválil jsem ho a pohladil po tváři.

Znovu jsem si povzdech, ale tentokrát již s lehkým úsměvem na tváři. "Ty mě opravdu chceš zničit, že jo?" V životě jsem se neučil a najednou se budu učit každý den, opravdu se nepoznávám.

"Jistě, že ne. Ale chci, aby jsi dodělal školu a nemusel být na nikom závislý. Později nás oba s učitelským platem neutáhnu." usmál jsem se. "Stačí když se aspoň na dvacet minut podíváš na to, co ti opravdu nejde. Za odměnu ti klidně můžu něco donést." lákal jsem ho lehce.

"Jo, já vím." pousmál jsem se a prohrábl mu vlasy. Teď, když se o tom zmínil, mi došlo, že i teď to pro něj možná není finančně lehké. "Umm... Iki? až budu v pohodě, nemám si najít nějakou brigádu? Vím, že bych toho moc nevydělal, ale aspoň trochu bych ti mohl pomoct."

"Mmmhh..." spokojeně jsem přivřel oči, když mi prohrábl vlasy a pak mě trochu překvapilo, co řekl, ale usmál jsem se. "Nemusíš. Ale jestli chceš, tak to, co by jsi vydělal, by mohlo být tvoje kapesné. Neboj se, jsme na tom dobře." ujistil jsem ho a pohladil po tváři. "Mimochodem, máš nějaké úspory do budoucna? nebo bankovní účet? Cokoliv." ptal jsem se. Budu ho muset pořádně zajistit, ještě než bude plnoletý, protože pak by mohli nastat problémy.

Trochu mě uklidnil, ale stejně bych si mohl něco najít. "Ne, nic takovýho nemám. Byl jsem rád, když jsem dostal vůbec nějaký peníze nebo mi rodiče zaplatili obědy." Byl jsem na takovýto způsob zvyklý, takže mi ani nepřipadalo divný, že nejsem nijak do budoucna zajištěný.

Jen jsem chápavě pokýval hlavou. "Takže ti to zařídíme. Bylo by nejlepší co nejdřív, takže zítra nebo pozítří zajdeme do banky, založím ti konto a zařídím všechny ty věci kolem." usmál jsem se.

"He...?" koukal jsem na něj překvapeně. "Ehm, no já... si toho cením, ale myslím, že to není nutný." snažil jsem se ho přesvědčit, protože jsem nechtěl, aby si dělal s tím nějaké starosti.

Jen jsem se usmál a dlouze ho políbil. "V budoucnu to budeš potřebovat. A já ti to rád zařídím. Kdyby se nedej bože něco stalo, tak by to bylo hodně složitý. Raději budu celý den něco podepisovat, než abych něco takového riskoval." vysvětlil jsem a zase ho začal drbat na zádech.

Vyklenul jsem záda proti jeho ruce, aby se mi dostalo více toho příjemného drbání a znovu spokojeně zamručel. "Fajn, tak jak chceš." pravil jsem nakonec.

Usmál jsem se a začal ho drbat ještě víc. "Ty jsi pěkně rozmazlený kocourek." uchechtl jsem se.

"Mmm... toho jsi země ale udělal ty, takže si nemůžeš stěžovat." taky jsem se uchechtl.

"Já si to užívám." přitiskl jsem si ho k sobě a položil se s ním. "Víš o tom, že tě miluju?" uchechtl jsem se.

"Myslím, že jsi se o tom už zmínil." rozesmál jsem se. "Nepůjdeme se třeba aspoň projít? Mám dost energie z toho, jak jsem musel ležet a jak jsi mě včera nadopoval cukrem." uchechtl jsem se nad tou vzpomínkou.

"Já tě nadopoval cukrem?!" vykulil jsem oči. "Já ti jen donesl něco na zub. To ty jsi to všechno sežral naráz." zasmál jsem se. "A rád se s tebou projdu."

"Tak proto jsi mi to přinesl, ne? by jsme to pak museli ještě tahat zpátky." obhajoval jsem svou nenažranost a vstal, aby i on se mohl zvednout.

"Když myslíš." uchechtl jsem se a vstal. "Zamíříme na konkrétní místo nebo prostě kam nás nohy donesou?" zeptal jsem se a pohladil ho po tváři.

"Nikam konkrétně potřebu jít nemám, takže zvolím tu druhou volbu, kam nás nohy donesou." usmál jsem se chytil ho za ruku a dovedl ke dveřím, kde jsme se oba obuli. Ještě jsem ho políbil a mohli jsme vyjít.

"Tak jo." usmál jsem se. Před odchodem mě Yuu ještě políbil, což jsem mu oplatil a pak už otevřel dveře. Oba jsme šli vedle sebe a já si dal ruce do kapes od kalhot, jinak bych prostě musel chytit Yuua. Docela mě mrzelo, že se nemůžeme držet za ruce.