Vyčerpaně jsem zůstal nehybně ležet, pouze hruď se mi zvedala při každém nádechu. Musel jsem zamžourat, když mi stáhl šálu a temnota, kterou jsem do té doby viděl, se zcela rozplynula. Ruce jsem musel taky rozhýbat, abych do nich získal znovu cit a zbavil se toho pocitu stálého svázání. Přitulil jsem se k němu, sjel mu rukou po paži a propletl jsem si s ním prsty. "A to jsi tohle zpočátku nechtěl dělat." uchechtl jsem se nad vzpomínkou, jak se toho obával a já ho k tomu musel ještě pobízet.

Taky jsem se lehce uchechtl a stiskl ho. "Stále se toho trochu bojím, ale... jde na tobě vidět, že se ti to líbí. Tak proč ti to nedopřát? navíc mi došlo, že já se k tobě v tomhle směru chovám úplně jinak, než... ty víš kdo." usmál jsem se a zavřel oči. "Miluju tě, ty rošťáku."

Musel jsem se usmát. "Taky tě miluju." oplatil jsem mu a stejně, jako on jsem zavřel oči. To ale nemělo dlouhého trvání, protože jsem cítil, že ze mě začne za chvíli vytékat nyní již vychladlé sperma a nechtěl jsem to tu zbytečně znovu ušpinit, takže ač nerad jsem musel tento okamžik přerušit. "Jdu se vykoupat."

Nechtěl jsem ho pouštět, ale nemohu ho držet. "Tak dobře." neochotně jsem ho pustil, ale usmíval jsem se, protože jsem věděl, že se dříve či později vrátí.

Vstal jsem, rovnou sesbíral své rozházené oblečení a zamířil do koupelny, kde jsem okamžitě vlezl pod sprchu. Začal jsem se mýt a postupně ze sebe vymýval bílé pozlátko, kterým mě Iki obdařoval. Vylezl jsem ven, osušil se a s ručníkem okolo pasu zamířil pro svoje domácí oblečení.

Když mě Yuu opustil, řekl jsem si, že bych mohl něco rychlého ukuchtit, a tak jsem vstal a namířil si to rovnou do kuchyně, kde jsem začal smažit vajíčka a k tomu slaninu.

Vzal jsem si na sebe již roznošené oblečení a chtěl zamířit hned zpátky do ložnice za Ikim. Když jsem ale otevřel dveře na chodbu, praštila mě do nosu vůně slaniny a tu jsem následoval až do kuchyně. "To vonííí." zavrněl jsem mu do ucha, když jsem ho objal kolem pasu a stoupl si na špičky. "Mám něco udělat?" zeptal jsem se a přes rameno mu koulal na vajíčka se slaninou, která už chytala tu správnou barvu.

Trošku mě překvapil, ale usmál jsem se. "Můžeš připravit talíře a dát mi jako odměnu velkou pusu." Bylo celkem příjemné, když se tiskl na mé téměř nahé tělo.

Úsměv se mi roztáhl po tváři a já si stoupl na špičky ještě o něco více, abych na něj pořádně dosáhl a dlouze ho políbil. "Pozor, ať to nespálíš." ušklíbl jsem se a připravil talíře, na které jsem každému ukrojil ještě krajíc chleba.

Uchechtl jsem se a nandal nám tu dobrotu. Oboum jsem dal talíř na stůl a přisedl. "Dobrou chuť, Yuu." popřál jsem mu a pustil je do toho.

"Dobrou chuť." oplatil jsem mu a také začal jíst. Mňam, tohle mi fakt bodlo. "Zítra už asi do školy nepůjdeš, viď?" zeptal jsem se a snažil se, aby to neznělo moc sklesle. Nechtěl jsem, aby tam chodil jenom kvůli mně a myslel si, že bez něj nedám už ani ránu. Asi na tom něco pravdy bude, ale nechci, aby si myslel, že jsem malé dítě, které si bez jeho doprovodu nedokáže samo dojít ani na záchod.

Zkoumavě jsem se na něj zadíval a pak se pousmál. "Do školy už nepůjdu, ale můžu tě doprovázet." To by mě opravdu zajímalo, CO budu dělat doma. Z úvah mě ale vytrhl Isery, který se začal u mé nohy dožadovat pozornosti. "Ale no jo, ty koule chlupů." podrbal jsem ho na hřbetu.

"Tak jo." pousmál jsem se. "A kdy si půjdeme znovu zastřílet?" rozzářily se mi oči v naději, že by jsme brzy mohli znovu vyrazit do lesa.

"Mmmm... mohli by jsme zítra. Pokud si to zasloužíš." usmál jsem se a vzal si Iseriho na klín a začal ho hladit. "No a zítra bych si měl koupit nový mobil." zapřemýšlel jsem nahlas.

Jo! zaradoval jsem se v duchu. "Nový mobil?" zopakoval jsem po něm trochu zvědavě.

"Ten starý je jaksi na padrť, takže až si ho koupím, dám ti nové číslo."

"Aha, dobře." Dojedl jsem a umyl všechno špinavé nadobí. Přistoupil jsem k Ikimu a pohladil Iseriho ležící mu v klíně. "Půjdu si přepisovat ty skripta." oznámil jsem mu, ještě naposledy podral to vrnící klubíčko a vydal se do pokoje.

"Jo, dobře. Kdybys něco potřeboval, tak budu v pracovně... a pusu mi dá kdo?" usmál jsem se a zvedl se i s kotětem v ruce.

Otočil jsem se k němu a zasmál se. "Můžeš si říct Iserimu." pošťouchl jsem ho. Přes to jsem se vrátil, přejel mu rukou po tváři a stáhl si ho k sobě k polibku.

Nechal jsem se spokojeně stáhnout a Yuuovi jsem polibek opětoval. "Iseri je sice moje kotě... ale ty jsi můj kocour." zavrněl jsem spokojeně a už ho nechal, aby si to šel přepsat. Co bych to byl za učitele, kdybych mu bránil ve vzdělávání.

Usmál jsem se a zamířil do pokoje s jasným cílem. Ne, že by se mi do toho dvakrát chtělo, ale neměl jsem moc na výber. Kdybych se ktomu nedokopal já, tak Iki určitě.

Ještě jsem Iseriho chvíli rozmazloval, a pak jsem šel do své pracovny, abych si připravil učivo a různé další blbosti dopředu. Pak budu mít aspoň víc času pro sebe, a teď se nebudu nudit. Jsem docela pracovitý člověk.

Seděl jsem na posteli a na přikrčených nohách jsem měl jednu z učebnic, která mi sloužila jako podložka na psaní. Sice jsem si mohl sednout ke stolu, ale jsem zvyklý všechno dělat v posteli. Už jsem měl jeden téměř celý předmět přepsaný, když se mi začaly zavírat oči. Po škole si budu muset jít koupit nějaké sešity, protože jsem měl pouze jeden univerzál, do kterého jsem si stejně převážně jen kreslil. Chtěl jsem se jít ještě vykoupat, ale to jsem už jaksi nestihl a jednoduše usnul.

Všechno učivo, testy, hry i úkoly do příštího týdne jsem měl hotový. Bylo něco málo kolem sedmé, a tak jsem vstal od stolu a šel se podívat na Yuua, jak si vede. Když jsem došel do pokoje, Yuu ležel na zádech a po zemi byli rozházené papíry. Už jsem mu chtěl vynadat za to, že se k tomu neumí chovat, ale došlo mi, že spí a že mu to všechno muselo sjet z nohou, když na nich měl ještě jednu učebnici. "Ty jsi ale spáč." pronesl jsem tiše pro sebe, sesbíral jsem a poskládal všechny papíry, připravil mu to, co bude potřebovat do školy, a když jsem si všiml, že usl v polovině rozepsané stránky, dopsal jsem mu jí. Potom jsem ho vzal do náruče s úsmyslem ho na posteli srovnat, ale když už jsem ho teda měl v rukou, odnesl jsem si ho do ložnice, kde jsem nás oba uložil a přikryl. Spí jako zabitý.

Přitulil jsem se k tomu příjemnému teplu, kterého se mi náhle dostavalo a dál spokojeně spal. Jen jsem se na malý okamžik vzbudil v noci a byl trochu zmatený, ale hned, jak jsem si uvědomil, že vedle mě leží Iki, jen jsem se lehce pousmál a oči znovu zavřel.

Ráno jsem se vzbudil opět o dost dřív, než měl zvonit budík. Opustil jsem tedy teplou postel (no ještě, aby s nima bylanormální :'D), spáchal jsem ranní hygienu, udělal Yuuovi svačinu a připravil snídani. Ale jelikož jsem měl ještě skoro hodinu čas, schoval jsem snídani do lednice a vrátil se do postele za tím mým spáčem.

Pomaličku jsem začal vnímat své okolí. Nejdříve jsem si myslel, že je tojen sen, ale čím více jsem se začal probírat, tím jsem si byl jistější, že to sen není. Usmál jsem se a přivinul se k Ikimu. "Dobré ráno." pravil jsem, aniž bych otevřel oči.

"Dobré ráno, ty spáči." uchechtl jsem se a přitiskl Yuua víc k sobě. "Za půl hodiny vstáváš."

"No tak to si to musím pořádně užít." objal jsem ho, nasál jeho vůni a přitom spokojeně zamručel. Takhle bych se mohl válet klidně celý den.

"Příjdu si jako obří plyšák." zavrněl jsem a taky ho objal. "V kolik končíš?"

"Dnes ve tři." odpověděl jsem. "Ale po škole budu muset jít do papírnictví, nemám žádné sešity."

Docela překvapeně jsem na něj koukl, ale pak jsem se usmál a prohrábl mu vlasy. "Tak jo. Dám ti na to peníze. Jsem rád, že se snažíš."

Byl chvíli zticha, tak jsem konečně otevřel oči a podíval se na něj. Vypadá to, že jsem ho překvapil, naštěstí ale mile. "To je v pohodě, ještě mi nějaké peníze zbyly. A když se tedy tak snažím, půjdeme si pak zastřílet?" udělal jsem na něj svá úžasná očka, která byla ale ještě poněkud rozespalá.

"Jasně, že jo. Máš to slíbený. Teda, pokud nebude žádný průser." Ze srandy jsem mu oči zakryl. Ten kukuč je až příliš boží.

"Faaajn, tak štvaní odložím na zítřek." dobíral jsem si ho a jeho ruku jsem si klidně nechal přiloženou na očích. Nevadilo mi to a navíc jsem byl teď příliš zlenivělý, abych dělal biť jen sebemenší činnost navíc.

"Uvidíme." sundal jsem ruku z jeho očí, ale přitáhnul jsem si ho k polibku.

Hmm, ale tahle činnost navíc mi rozhodně vůbec nevadí, pomyslel jsem si a do polibku jsem se okamžitě zapojil. Pak už jsme jen mlčky leželi vedle sebe a užívali si přítomnost toho druhého. Když došlo na vstávání, Iki mě musel téměř doslova tahat z postele, ale nakonec se mu to podařilo a já teď už nasnídaný a po ranní hygieně mířil do pokoje si připravit věci do školy. S překvapením jsem ale zjistil, že je připravené už mám a to i přes to, že jsem se k tomu včera nedostal. Nějak jsem to nechápal, ale když jsem prolistoval sešit biologie a zjistil, že mi Iki dopsal zbývající látku, hned mi to samozřejmě docvaklo. "Umm... díky, že jsi mi připravil ty věci do školy a dopsal bižuli, ale nemusel jsi to dělat." pravil jsem k němu, když jsme se znovu střetli na chodbě.

Jéééžiš, málem jsem ho nevytáhl z postele. Zrovna jsem chtěl jít na záchod, ale narazil jsem na Yuua. "Vím, že nemusel. Ale když ses tak snažil, ber to jako bonus a navíc pochybuju, že by sis to dopsal ve škole o svém volném času." dal jsem mu pusu do vlasů. "Těším se, až se vrátíš."

Musel jsem se usmát. "Tak já jdu. Pořádně si odpočiň." Natáhl jsem se ještě pro polibek a zamířil ke dveřím. "Měj se a ještě jednou díky."

"Bez tebe bude odpočívání i vrcholový sport. Měj se lásko." uchechtl jsem se a už když za sebou zavřel dveře, nevěděl jsem, co dělat.

Pousmál jsem se a vykročil ke škole. Jak jsem se stále k té mučírně přibližoval, napadlo mě samozřejmě, že bych to mohl prostě a jednoduše zatáhnout, ale to by se Iki dozvěděl a navíc jsem ho nechtěl zklamat, proto jsem tuto myšlenku zahnal stejně rychle, jako mě napadla. Došel jsem do školy a posadil se do své lavice. Bylo ještě asi deset minut před zvoněním a já si přál už být zase doma u Ikima.
"Ahoj." pozdravil mě dívčí hlas a já se skoro až lekl.

Tak co myslíte, kdo to bude? Někdo už známý nebo někdo úplně nový... záporná postava, či kladná? :P