Ve škole jsme se hned rozloučili, protože za chvíli zvonilo na hodinu, a tak jsem taky rychle zamířil do třídy. Nevím proč, ale jen co jsem tam vkročil, všichni utichli a jejich pohledy směřovaly ke mně. Nechápal jsem to, ale snažil jsem se to ignorovat a prostě se posadil do své lavice.

Ve škole jsme se rozloučili a já došel za paní ředitelkou. Dali jsme si společně kafe a probrali důležité věci. Když jsme to měli za sebou, tak jsme si začali přátelsky povídat. Zjistil jsem, že až zas nastoupím jako učitel v plné zbroji, budu mít kabinet sám pro sebe. Za prvé proto, že učitel, který ho se mnou sdílí vzal nabídku jiné školy. A za druhé, abych prý měl poté události osobní prostor. Když jsme s povídáním skončili, odešel jsem do svého kabinetu.

Hodina utíkala strašně pomalu, ostatně jako všechny ostatní. Během každé přestávky jsem se stavoval za Ikimem v kabinetu a téměř vždycky mě pak musel takřka vyhánět, abych stihl včas dojít na další hodinu. O obědové pauze jsem si došel dopsat ten test z biologie a měl jsem z toho i relativně dobrý pocit. Po rychlém obědu jsem se samozřejmě znovu vydal za Ikimem, protože mi stále zbývalo dost času.

Každou přestávku za mnou přišel. Musel jsem se vždy pobaveně usmát, když vešel do kabinetu a ještě blběji jsem se usmíval, když jsem ho musel hnát na další hodinu. "No nee, přišla nečekaná návštěva." řekl jsem s úsměvem, když se Yuu opět ukázal ve dveřích. Bylo až vtipný, jak pokaždé přišel.

No to je tedy přivítání. "Děláš, jako by ti to snad vadilo." zamračil jsem se, ale hned jsem pokračoval. "Byl jsem si dopsat ten test a myslím, že by to nemuselo dopadnout špatně."

"Takto je dobře. Když budeš takhle pokračovat dál, tak si po škole najdeš nějakou dobře placenou práci. V kolik vlastně končíš?" Zatím co jsem mluvil, jsem mu přišoupl k mému stolu další židli.

Posadil jsem se a uvelebil se na židli, kterou mi přisunul. "Máme ještě tři hodiny. Co ty, zařídil sis všechno, co jsi potřeboval?" zeptal jsem se a posadil se na židli do tureckého sedu, protože normálně jsem musel sedět celý den ve škole a už mi to bylo vážně nepohodlné.

Ještě, než jsem začal odpovídat, napil jsem se ze svého hrnku kafe a pak spustil. "Skoro vše zařízeno. Budu muset podepsat a vyplnit pár dotazníků no a bude hotovo. A tenhle kabinet bude příští týden už jen můj." usmál jsem se nad představou, že mě ten učitel nevraždí pohledem.

"Fakt? to je skvělý!" usmál jsem se taky, ale bylo to hlavně nad představou, že i ve škole budeme mít místo pro sebe a nebudeme se muset bát, že nás někdo nachytá. "Ale jak to?" zeptal jsem se trošku nechápavě, když se má mysl navrátila opět do reality.

Musel jsem se krátce zasmát. "Kolega vzal nabídku od jiné školy. Normálně by ke mně někoho dali, ale kvůli té události mě nechají samotného, abych měl osobní prostor. Jen mě teda později přesunou do menšího kabinetu, abych zbytečně nezabíral tolik místa." vysvětlil jsem. "No a nastoupí sem nějaký nový učitel." ohlásil jsem mu. "Tak si to u něj zbytečně nepokaž, jo?"

Já musím asi normálně pořád snít, protože se mi tomu nechce pořádně ani věřit. "Ten blb odejde? Vážně? Jedna dobrá zpráva za druhou." radoval jsem se. "Přísahám, že jestli si ze mě teď utahuješ, tak vylezu na střechu téhle školy a skočím z ní." zavyhrožoval jsem a preventivně ho probodl pohledem. "Nový učitel. Jestli to nebude takový pablb, tak se o to pokusím."

Líbí se mi, jak září, když je šťastný. "I kdybych si dělal srandu, tak bys mě přeci kvůli něčemu takovému neopustil, ne? a nemyslím si, že to bude blb, na to měl příliš dobré hodnocení z předchozích prací. Možná ale bude šťoural nebo něco podobného." poslední větu jsem dodal s pobaveným tónem. Jsem zvědavý jaký na sebe ti dva udělají dojem.

"Šťoural?" povytáhl jsem jedno obočí. "Pak myslím, že je naprosto jasný, jak by to probíhalo." zašklebil jsem se. Samozřejmě si ho proklepnu a jestli do mě bude šťourat...

"Hele hele. Žádné průsery, Yuu. Teď už by to tady pro tebe mohlo být MNOHEM lepší, tak toho využij a neblbni." Po chvilce jsem pohledem zabloudil k hodinám. "Už bys měl pomalu jít na hodinu."

"Jo jo, neboj. Jen si ho trošku vyzkouším." druhou část věty jsem řekl už tiše a spíše pro sebe. "Tak zatím." rozloučil jsem se s ním letmým polibkem a už rychle mizel za dveřmi, kdyby náhodou mě předtím slyšel a chtěl by se mě pokusit usměrnit.

Sotva se dozví, že budu mít kabinet pro sebe, už si dovoluje mi dávat pusy ve škole. Nevadilo mi to, spíše to dokonce potěšilo, ale bylo to takový rychlý, ani jsem nic nestihl říct. Že by tak moc pospíchal na hodinu? tomu nevěřím. Nakonec jsem nad tím přestal uvažovat a začal vyplňovat první z několika dotazníků.

Zapadl jsem do třídy a přetrpěl následující hodiny. První hodina po obědové pauze se natáhla přes celou přestávku, takže jsem za Ikim jít nemohl. Strašná fúrie ta učitelka. Pak jsme měli pro změnu dvouhodinovku, a tak jsme jeli přes přestávku a skončili o to dřív, aspoň něco. Bez delšího otálení jsem vyrazil k Ikimu do kabinetu a cestou jsem si vzpomněl, jak se na mě ráno všichni tak divně koukali. Vážně mi to vrtalo hlavou.

Všechny dotazníky jsem stihl vyplnit i podepsat a odnést zpět paní ředitelce. Potom jsem se zas odebral do kabinetu, abych si tam poklidil a zrovna, když jsem vycházel, abych počkal před školou na Yuua jsem do něj vrazil ve dveřích. Jen tak tak jsem ho chytila narovnal. "Ježiš, promiň... neviděl jsem tě." to poslední jsem řekl trochu pobaveně.

Už jsem byl před jeho kabinetem, když v tom se otevřely dveře a do mě vrazil Ikimo. Málem jsem skončil na zemi, ale podařilo se mu mě chytit. "Budu dělat, jako bych to poslední neslyšel." zamračil jsem se, i když jsem to bral taky docela s humorem. "Jdeme?"

"Jo, jdeme." potvrdil jsem a už jsme si to zamířili domů. Cestou jsme byli potichu, ale nebylo to to trapné, dusné ticho, ale to příjemné ticho, kdy nikdo nemá potřebu nic říkat, protože je to zbytečné. Teda, takhle jsem to vnímal já, a tak doufám, že i Yuu to měl podobně. Doma jsem si odložil věci a Yuua lehce políbil.

"A to má být to vynahrazení, které jsi mi ráno slíbil?" povytáhl jsem obočí a založil si ruce na hrudi.

Jen jsem lehce vykulil oči a pak se zasmál. "Sotva jsme přišli domů, ale jestli teda tolik chceš..." nechal jsem větu otevřenou, natiskl ho zády na zeď a já se natiskl tělem na něj. "Myslel jsem, že bys mi řekl, co přesně bys chtěl."

Spokojeně jsem se usmál, když mě natiskl na zeď. "Co bych chtěl? No, já nevím. I pro mě je všechno tohle nové, tak nemám zkušenosti." Přejel jsem mu prstem po hrudi a podíval se mu do tváře.

"Proto máš třeba experimentovat. Není nic, co sis přál s klukem zkusit?" zeptal jsem se a rukama mu po zádech sjel až na zadek, který se nevyhnul stisknutí.

"No... chtěl jsem vždycky zkusit zahrát takovou tu hru. Víš, co myslím, ne? Předstíráš, že jsi někdo jiný, třeba zloděj, no a..." zadrhnul jsem se. Bože, znělo to tak strašně divně a já během toho začal zase šíleně rudnout. "Zapomeň na to." Proklouzl jsem mu pod rukou a rychlejším krokem zamířil do pokoje. Co mě to kruci vůbec napadlo?

A to jsem si myslel, že on je drzejší, než já. Ts. Rychle jsem k němu doběhl, jednou rukou jsem ho chytil za bradu a zaklonil mu hlavu, zatím co druhou rukou jsem mu vklouzl pod tričko a přitiskl si ho zády na sebe. Držel jsem ho dost pevně na to, aby mi nevyklouzl, ale taky tak, aby ho to nebolelo. Trošku jsem se sehl, dlouze ho políbil a když jsem se odtáhl, usmál jsem se. "Klidně to dořekni Yuu. Zajímá mě to."

Musím uznat, že se mi tahle jeho stránka opravdu líbila, ani nevím proč. Možná proto, že až do teď nade mnou neměl nikdo absolutně žádnou kontrolu a tohle je zkrátka zajímavá změna. Hrubostí, která je ale přitom tak jemná, může řídit každý můj pohyb a mně to přináší svým způsobem pocit jakési jistoty. "P-prostě by jsi hrál třeba zloděje a narazil na mě. Taková hra, kde budeme předstírat, že jsme někdo jiný. Přijde mi, že to musí být pak zajímavější. A-ale asi je to hloupost."

"Tak zloděj, jo? Jakožee... bych ti ukradl oblečení a pak tě 'znásilnil'? takhle přibližně to myslíš?" zeptal jsem se s úsměvem a stále ho držel ve stejné pozici. Musím uznat, že ten návrh mě zaujal a ještě, než se vůbec nadechl k odpovědi, jsem mu lehce olízl ouško.

"T-tak něco." vydechl jsem, když mi svým jazykem přejel po uchu. "Ale nemusí to být jen zloděj, můžeš si vymyslet i něco jinýho, co by ti víc vyhovovalo." Vážně jsem nechápal, proč na to chce přistoupit. Vždyť je to hloupé a divné. Ehm, pomineme, že jsem o tom začal mluvit já.

"To je zajímavý... a co bys chtěl být ty?" zašeptal jsem mu do ucha a rukou na jeho hrudi ho začal lehce hladit. Líbilo se mi, jak se chová v těchto situacích, úplně jinak, než třeba někde venku. Bylo hezké vidět ho rudého a neprotestujícího. Bylo pravdu slad... asi mám plán do budoucna. Hi hi.

"To je jedno, není to moc podstatný. Prostě jen už běžně pracující dospělý člověk." odpověděl jsem a přivřel oči, abych lépe vnímal každý jeho dotyk nebo slovo.

"Ten zloděj zní pro začátek skvěle." zavrněl jsem mu do ucha, pak ho rychle zbavil trička a zas natiskl na zeď, ale už tak, že mi neunikne. "Nějak takhle můžu hrát zloděje?" usmál jsem se. Opravdu jsem netušil, jestli to nemyslí jinak.

Svlékl mi triko rychleji, než jsem stačil cokoliv říct a znemožnil mi jakýkoli únik. I když mně to už bylo jedno, protože jsem věděl, že pokus o další úprk by dopadl zcela stejně, jako ten předešlý. "Klidně." přikývl jsem.

"Tak teda... teď ti kradu svobodu." zákeřně jsem se usmál, zvedl Yuua do vzduchu, dal si ho přes rameno a šel s ním do ložnice.

Rozesmál jsem se a nechal se odnést do ložnice. Prostě nejde ho nemilovat, ale jsem vážně zvědavý, jak tohle bude probíhat.

Hehe... měla jsem v plánu ještě dnes přidat další kapitolu, ale když se mi podařilo tuhle zase tak hezky zakončit :D nechám vás hezky se trápit aspoň do toho zítřka xD máte mě rádi, že? ^^