Když už jsem si byl jistý, že na mně žádná šlehačka není, vylezl jsem ze sprchy, osušil se, oblékl do domácích věcí a vyšel z koupelny. Namířil jsem si to do obýváku, ale zazvonil zvonek. Šel jsem otevřít a myslel si, že už přišlo jídlo, ale přímo pod mou rukou do domu vtrhl Iato.
"Tak co? jak se zatím máte?" vyzvídal.
"Jde to. Ale zajímalo by mě spíš, co tu chceš. Ještě se to nedořešilo?" znervózněl jsem, protože představa, že Mia a ten chlápek budou dál někde běhat, mě děsila.
"Ale nee! Přišel jsem ti oznámit, že máš týden volno." usmál se na mě jako vítěz.
"Týden?! proč?! já zvládnu učit, to se neboj." snažil jsem se ho odbýt, ale nenechal se.
"Já chápu, že chceš pracovat, ale máš práci náročnou na psychiku a i když se tváříš, že to nic není, moc dobře vím, jak tě to tady žere." dloubl mě do hrudi. "Pfff... fajn. Dlužíš mi střelbu."

Seděl jsem u kuchyňského stolu, když v tom jsem zaslechl zvonek. Rychle jsem vyskočil na nohy, abych otevřel, ale Ikimo byl rychlejší. Už se mi sbíhaly sliny na pizzu, ale místo té se nám do domu vřítil Iato. S povzdechem jsem se vracel do kuchyně, ale když jsem slyšel, co říká, ihned jsem se otočil zase zpátky. "Tak moment! Jestli nepůjdeš do školy, tak já tam taky ani nepáchnu. Nebudu tam s tou bandou idiotů." zamračil jsem se a založil ruce na hrudi.

Já i Iato jsme se otočili na Yuua. "Yuu, ty musíš do školy. Tady jde už o tvojí budoucnost. Jestli chceš, můžu tam chodit s tebou, ale pokud nemám učit, tak už za mě mají náhradu. A navíc jsi zmeškal ten test." řekl jsem přísně.
"Ale Ikimo, je ještě dítě." řekl Iato a já už se začínal bát, že se ho chce snad zastat.
"Iato radši mlč. Než zase řekneš volovinu." snažil jsem se ho zastavit.
"Co kdyby s námi jezdil za odměnu na střílení?" vypadlo z něj. Musím říct že mi spadla brada. Ne proto, že by to bylo blbý, ba naopak. Něco takového jsem od Iata nečekal.

Moje budoucnost? tu jsem už dávno pohřbil. Já nechci chodit někam, kde se na mě bude úplně každý dívat buď zvrchu nebo skrz prsty. Ikimo byl jediný, díky komu jsem tam začal zase chodit a který mě tam držel nad vodou, ale teď tam nebudu mít už ani jeho. Už jsem chtěl začít protestovat a popřípadě se jednoduše zabejčit, ale... mluvil tu někdo o střílení? Zaujatě jsem očima těkal z Iata na Ikima, u kterého jsem nakonec taky zůstal. "Mohl bych?" zeptal jsem s nadějí v hlase.

Viděl jsem na Yuuovi, že by to chtěl, ale mně nepřišlo dobré půjčovat mu pravou zbraň. Zamyšleně jsem si skousl spodní ret a na chvilku koukl na Iata s nadějí, že mi poradí, ale ten jen nevinně pokrčil rameny. Váhal jsem a dokonce jsem to už opravdu chtěl zatrhnout, ale pak jsem si řekl, že on potřebuje motivaci a že já držel zbraň poprvé v podobném věku. Tak jsem teda vydechl a kývl na svolení. "Ale budeš si známky držet aspoň v průměru. A vždy u toho střílení budu já." s druhou větou jsem se ale už obrátil na Iata.
"Je mi to jasný, chlape." usmál se.
"Takže platí? můžeme se takhle dohodnout, Yuu?" zeptal jsem se.

Okamžitě se mi rozzářily oči. Chvíli to vypadalo, že mi to nedovolí, ale to by mě do školy tuplem nedostal. "Jo! díky." zaradoval jsem se, ale netrvalo mi dlouho, abych si uvědomil, co jsem to právě odsouhlasil. Tolik hodin prosezených u učení nejen ve škole, ale dokonce i doma kvůli chvilce zábavy. Naopak takhle ale se nebudeme kvůli mé neochotě se učit hádat a já za chození do školy budu dostávat jistý bonus, kterého by se mi normálně nedostávalo. To nezní vůbec špatně.

Musel jsem se usmát. Rád mu dělám radost, ale musí se snažit.
"A co jet hned teď?!" vypustil z té své nevymáchané huby Iato.
"Hele brzdi! Ahh... já chápu, že chceš být užitečný, ale nám za chvilku přijede jídlo a jestli chce Yuu střílet, tak by se měl ještě dnes aspoň na něco málo kouknout." usmál jsem se trošičku pobaveně na Yuua.
"Nech ho aspoň navnadit, než mu to hned zhnusíš učením." drcl do mě.
"Iato. Kazíš mi částečnou výchovu."

Hehe, Iato se mi začíná zamlouvat. "Ale notak, Iki." přihupkal jsem k němu. "Jídlo můžeme pak sníst cestou a učit se můžu i zítra." udělal jsem na něj svá neodolatelná štěněcí očka.

Chvilku jsem Yuuovi odolával, ale pak se zapojil i Iato, který Yuua napodoboval. Ne, že on by byl roztomilý, ale já se prostě začal smát a nakonec jsem svolil. "Fajn! ale Yuu, ty se zítra budeš učit. Jasný?"

"Jasný! Zítra ze mě bude úplně Einstein." zasmál jsem se. Zítřek asi nepřežiju, ale to jsem teď vůbec neřešil, vždyť se pojedu učit střílet, tak co řešit?

"Jasně, ty budoucí Einsteine. V hrnku jsou peníze, pohlídej, kdy přijedou s jídlem. Já se převléknu." Vyrazil jsem do ložnice a Iato na mě zavolal.
"A nezapomeň si zbraně!" povzdechl jsem si.
"Dnes stačí jedna! nekaž to!" zavolal jsem nazpět a už zmizel v ložnici.

Poslušně jsem přikývl a došel pro potřebnou sumu peněz. Jen pár okamžiků na to se opět rozezněl zvonek a tentokrát se za dveřmi opravdu nacházel poslíček s objednanými pizzami. Krabice jsem položil na jídelní stůl a hned tu vrchní otevřel. Bingo, šunková! zaradoval jsem se v duchu a vzal jsem si kus pizzy, do které jsem se hned zakousl. Krabici jsem poposunul směrem k Iatovi jakožto nabídnutí, protože jsem měl plnou pusu.
"Díky." usmál se a jeden dílek pizzy si vzal.
"Já děkuju za to střílení." poděkoval jsem, když jsem měl zase prázdnou pusu. Tentokrát ji měl pro změnu ale plnou on, takže pouze s úsměvem přikývl.

Už jsem byl převlečený a z šuplíku pod postelí jsem opět vytáhl pistoli, kterou jsem si už ze zvyku dal i s pouzdrem na pásek. Vzal jsem taky pár zásobníků a ještě se stavil v koupelně, kde jsem vzal Iatovo vypranou uniformu. Když jsem došel za nimi, hodil jsem uniformu Iatovi přímo do ksichtu. "Tu máš, poldo." jen si to sundal a usmál se.
"Ty k němu nemáš daleko ani v civilu. Nechceš-" hned jsem mu skočil do řeči.(neodbytný Iato xD )  
"Ne,nechci. Můžem jet?"

Na to jsem zase velmi pohotově reagoval já. "Můžem!"Popadl jsem krabice s pizzami a vyřítil jsem se ze dveří k autu. Když už jsme seděli u Iata v autě a byli připoutaní, podal jsem Ikimu obě krabice. "Ty jsou tvoje." usmál jsem se a sám se znovu pustil do své nedojedené šunkové pizzy.

Yuu byl v tu chvilku tak rychlý, že jsem ani nestihl mrknout. V autě mi podal můj podíl jídla, za což jsem poděkoval a cestou se spokojeně cpal. Když jsme dorazili na místo, dal jsem se s Iatem do rozmisťování terčů. Pak už jsem jen došel na místo, odkud se bude střílet a udělal nohou rýhu do země. "Tak já myslím, že můžem?" ujišťoval jsem se a Iato mi kývl. Tak jsem si zavolal Yuua blíž a nejdřív ho se zbraní seznamoval. Ukázal jsem jak se drží, jak má mířit, kde je pojistka, jak nabít a vystřelit tak, aby mu zpětným rázem nevyletěla z ruky nebo mu neublížila.

Cestou jsem se díval z okna a přesně poznal místo, kde mě před týdnem Iato s Ikim nabírali do auta, když jsem si myslel, že mě hledá policie. Dojeli jsme na místo, kde rozestavěli terče a následně mi Iki vysvětlil, jak se zbraní zacházet. Dával jsem bedlivě pozor a vše si snažil zapamatovat, abych potom neudělal nějakou chybu.

"Myslíš, že to zvládneš?" podal jsem mu opatrně zbraň. "Kdyby jsi cokoliv potřeboval, tak se ozvi. A žádné hlouposti. Když nebudeš střílet, miř vždy hlavní na zem." Pak už jsem jen sledoval jeho počínání. Iato si zatím už dávno střelbu plně užíval.

"Jo." přikývl jsem a přesně podle jeho předešlých instrukcí jsem se připravil ke střelbě. Na okamžik jsem zadržel dech, abych mohl pořádně zamířit a vystřelil na nejbližší terč. Střed jsem sice netrefil, ale ani jsem se netrefil zas tak daleko od něj. Sundal jsem prst ze spouště, zamířil pistolí k zemi a podíval se na Ikiho. "Udělal jsem to dobře?"

Musel jsem se usmát. "Na začátečníka hodně dobrý. Ale míříš šikmo a dáváš ruce dolů už těsně před tím, než kulka vyletí z hlavně. Drž je dýl ve stejné pozici." Přišel jsem k Yuuovi zezadu a jen mu dal ruce na ramena. "Zamiř. Ale ještě nestřílej." upozornil jsem ho.

Přikyvoval jsem a vnímal to, jak je blízko mě. Očkem jsem mrknul po Iatovi, ten si ovšem všímal svého terče. Uculil jsem se a natiskl se lehce na Ikiho. Přesto jsem ale vnímal jeho pokyny. "A teď?" zeptal jsem se a stále se lehce culil.

"Pořád to máš šikmo, koukej." tváří jsem se sehl až k jeho tváři, abych co nejlépe posoudil, jak to drží. Pak jsem ho jednou rukou chytil za předloktí a druhou jsem opatrně uchopil zbraň, kterou jsem jen nepatrně naklonil. Překontroloval jsem míření, stále ho držel teď už oběma rukama za obě předloktí, abych ho podepřel. "Střílej."

Vnímal jsem jeho dech a dál pozorně sledoval jeho pohyby. Na jeho pokyn jsem vystřelil a s ránou vylítla z hlavně kulka, která se strefila přímo do středu. "Jsi vážně dobrý učitel." usmál jsem se lehce svůdně a zadíval se mu do očí.

Rychle jsem koukl na Iata, který zrovna přebíjel zásobník, takže si nás nevšímal a dal jsem Yuuovi lehkou pusu na koutek. "Malá odměna. Teď to zkus sám." Zas jsem se od něj úplně odtáhla sledoval, co a jak dělá. "A nezapomeň dýchat." rejpnul jsem si.

Na jeho poznámku jsem nereagoval, jen se usmál. Znovu jsem namířil zbraň na terč a pokusil se vyvarovat všech chyb, kterých jsem se předtím dopustil. Přiložil jsem prst na spoušť a když jsem si byl jistý, stiskl jsem ji. Trefil jsem se na kraj středového kruhu. Jo! Tohle mě baví!

Šlo mu to. Kdyby chtěl, mohl by z něj být možná i dobrý polda. Opřený o strom jsem ho pozoroval. "Zkus teď ten vzdálenější terč." pobídl jsem ho. Tohle už ani z daleka nebude tak lehké.

Přikývl jsem a zaměřil se na terč, který byl již o poznání dál. První rána mi moc nevyšla, ale zaznamenal jsem, kde jsem udělal chybu a hned u druhé to napravil. To jsem mířil přesně a kulka protrhla černě označený střed. "Dobrý?" usmál jsem se na něj od ucha k uchu. Tohle bylo skvělý, odsud mě jen tak nedostanou.

"Dobrý?" usmál jsem se. "Máš talent, klidně pokračuj, dokud můžeš. A zkus střídat nepravidelně vzdálenosti, až se na to budeš cítit. Rychlé a nepravidelné změny tvé oko budou mást, takže to bude hodně složité. Pak si tě zas odvezu do toho domu hrůzy."

"V domě hrůzy se ocitnu hlavně v pondělí." povzdechl jsem si, ale nakonec jsem to hodil za hlavu. Teď je teď a tak si to taky hodlám užít. Střílel jsem dál na terče a snažil se nadále zdokonalovat. Někdy jsem byl tedy až příliš zbrklý a byl jsem rád, že jsem se vůbec trefil do terče, ale když jsem se soustředil, většinou jsem se trefil do středu nebo alespoň do jeho blízkého okolí.

Stále jsem ho pozoroval a musel se usmívat. Za chvilku si ke mně přisedli Iato a taky Yuua sledoval.
"Je hodně dobrý na to, že střílí prvně." pochválil ho. "Kdyby jsi ho pořádně zaučil, mohl by mít téměř jistou práci." nabídl mi a já se nad tím zamyslel.
"Možná. Byl by skvělej policista... ale já ho nechci tahat do něčeho tak riskantního." svěřil jsem se. "Na to se o něj až moc bojím. Trpěl už dost, nemusí si bolestí procházet znovu." Iato jen chápavě pokýval hlavou a poplácal mě po rameni.
"Chraň ho dokud můžeš, ale pak si stejně bude muset vybrat sám." pousmál se.

Byl jsem tak zabraný do střelby, že jsem si ani nevšiml, že už střílím sám. "Už nemám vůbec žádné náboje." zakňučel jsem nešťastně, když jsem vystřílel poslední zásobník a došel k nim.

"Tak už pojedeme domů, ne?" postavil jsem se i s Iatem na nohy a ten šel sebrat terče. "Užil sis to aspoň pořádně?" zeptal jsem se a vzal si od něj úplně horkou zbraň. Tu dnes údržba nemine.

"Užil? To je slabý slovo." zasmál jsem se a vykročil hned za nimi, abych jim pomohl. Když bylo vše uklizeno. Nastoupili jsme si zase zpět do auta a vyrazili zpátky k domovu, kde nás Iato vyhodil.

Když jsme dojeli domů, pořádně jsem se rozloučil s Iatem a pak jsem zamířil do pracovny, kde jsem zbraň rozebral a začal ji čistit. "Bože, pak už půjdu spát." slíbil jsem si.

Zamával jsem Iatovi na rozloučenou a vydal se dovnitř. Docela mi vyschlo v krku, tak jsem rovnou zamířil do kuchyně si nalít sklenici vody. Mezitím se Ikimo někam vypařil, tak jsem se rozhodl ho najít a taky se mi to v pracovně podařilo. "Chceš s něčím pomoct?" zeptal jsem se a všiml si rozebrané zbraně.

Když se mě zeptal, věnoval jsem mu vděčný úsměv. "To je dobrý, jen to dočistím a půjdu spát. Už jsem pěkně unavený." zívl jsem si a dál čistil a kontroloval zbraň, jestli se náhodou nepoškodila. Když jsem byl se vším spokojený, zas jsem ji bleskurychle složil. "Postééél."

Přikývl jsem, ale dál ho pozoroval. Nechápal jsem, jak rychle tu zbraň zvládl zase složit, ale to pro něj nemůže být nic tak složitého. Přeci jen to byl policajt a tohle byla jedna ze základních věcí. "Ještě se půjdu opláchnout a půjdu taky spát." oznámil jsem mu a zamířil do koupelny, kde jsem se zdržel jen malý okamžik. Převlékl jsem se a už lezl do postele k Ikimu.

"Jen utíkej." Ještě chvilinku jsem si v pracovně poseděl a přemýšlel, ale pak jsem zalehl do postele a jen chvilku na to už byl u mě Yuu. Láskyplně jsem ho objal, dal pusu do vlasů a popřál mu dobrou noc. Netrvalo dlouho a já spal jako zabitý.

Spokojeně jsem se k němu natiskl, srovnal dech s tím jeho a za chvíli se už taky nechal odnést do říše snů.

Zítra můžete očekávat pokračování ^^ mám prázdniny, tak bych si měla najít volný čas na další kapitolu :)  Jinak bude zítra asi i další díl Don't touch, please!, protože bych snad už měla mít dost textu. Teoreticky by mohl být díleček už ne, ale prakticky to moc reálné není, protože se mi vůbec nechce xD