Zdravíčko ^^
Přináším slíbenou včerejší kapču, po které bude následovat další za dnešek, takže se máte na co těšit :P

Chvíli jsem přemýšlel, jestli mi ta námaha stojí za to, ale nakonec jsem se pracně natáhl pro ovladač a začal projíždět kanály. Našel jsem nějakou komedii. "Třeba tohle?"

"Třeba tohle." Jednou rukou jsem Yuua objal a druhou jsem si dal za hlavu.

Spokojeně jsem se uvelebil a začal sledovat televizi. Jenže mě to nějak moc nebavilo, a tak jsem stočil pozornost znovu k Ikimu. Lehce jsem mu jezdil konečky prstů nejdříve po části paže, kterou mě objímal, ale pak jsem se přesunul na jeho bok, po kterém jsem jezdil tam a zpět a občas tam vytvořil nějaké kolečko či vlnku.

Spokojeně jsem sledoval telku, ale pak se Yuu asi začal nudit a jezdil mi prsty po ruce a boku. Trošku to lechtalo, tak jsem se zakroutil a usmál. "Copak Yuuu??"

"Vůbec nic." zavrtěl jsem lehce hlavou a znovu mu přejel po boku. "Tohle mě baví víc." usmál jsem se a podíval se mu do očí.

"Mhhh..." zase jsem se lehce zakroutil. "To šimrá."

Uchechtl jsem se. "A o to mě to baví víc." vyplázl jsem na něj provokativně jazyk.

"Tsss, to ti vrátím." uchechtl jsem se a chytil ho pevně za boky.

"Hm? a jak?" povytáhl jsem obočí a dál mu hleděl do očí (země bude poeta xD ).

Jen jsem se zákeřně usmál a pořádně ho stiskl v objetí. "Plyšááku!!"

Tenhle jeho úsměv se mi nelíbí, pomyslel jsem si, ale v tu chvíli mě už pevně objímal. "Neee, já nejsem plyšák!" protestoval jsem, ale přitom se smál.

"Anoooo, jsiii." a začal jsem se s ním houpat ze strany na stranu jako s miminem.

"Neee." kňoural jsem pořád víc a teď už se snažil od něj i vymanit, ale to bych měl snad i větší šanci vyhrát v loterii. "Počkej, si na tebe něco vymyslím."

Zastavil jsem se a zasmál. "A co jako?? Jsi tak malinkýý." dal jsem mu rychlou pusu.

"Umh... ale taky šikovný, nezapomínej na to." upozornil jsem ho se stále provokativním úsměvem.

"Jasně, jasně. Mrňousku." usmíval jsem se a zas stisk uvolnil.

Jen jsem si povzdechl a dál to neřešil. Řekněme, že jsem si zvykl. Chvilku jsem zase sledoval televizi, ale vůbec jsem ji nevnímal. Přemýšlel jsem nad tím, jak se během okamžiku celý můj život změnil a jak dobře se teď mám. Jenže pak mě začalo děsit něco, nad čím jsem vlastně předtím ani nepřemýšlel. "Iki?"odmlčel jsem se. "Co se stane, když... když se z toho nějakým způsobem můj otec vykroutí? Vím, že to není pravděpodobné, ale co když jo. Co se pak stane? Musel bych zpátky k němu?" Byla to děsivá představa a i když téměř nereálná, bál jsem se jejího vyplnění.

V klidu jsem sledoval dění v telce, pak ale promluvil Yuu a já mu začal věnovat plnou pozornost. Šlo vidět, že se toho bojí, a tak jsem ho pořádně objal a v klidu s lehkým úsměvem odpověděl. "Tvůj otec už tě podle zákona dostat zpět nemůže, pokud by jsis to nepřál ty. Pokud by se snažil dostat tě zpět, musel by se obrátit na soud a pokusit se DOMLUVIT se mnou. A já tě rozhodně nedám, jasný?"

"Jasný." usmál jsem se, zabořil obličej do jeho hrudi a pevně ho chytil za tričko. Hodně mě tím uklidnil, i když ještě zbytek nervozity ve mně zůstal.

Usmál jsem se, když se jakoby schoval a začal jsem ho jednou rukou hladit po hlavě. Vím, že ho musí děsit představa, že by zase byl s otcem, a proto nic takového nedopustím. Yuu je už jen můj, nedám.

"A budu muset jít k soudu nebo tak něco?" zvedl jsem k němu znovu tvář. "Už ho nechci vidět."

"Neboj. To jen, kdyby jsi ty chtěl. Nikdo tě tam proti tvé vůli nemůže poslat." uklidňoval jsem ho a povzbudivě se usmál.

"Dobře." usmál jsem se a znovu se na něm uvelebil. Už jsem raději nad ničím nepřemýšlel a jen si užíval tuto chvíli s ním, kdy nemusím nic jiného dělat.

Jen jsem Yuua hladil po zádech a vlasech se zavřenýma očima. Nevím jak dlouho mi to trvalo, ale prostě jsem pod Yuuem usnul. Kdo by neusnul, když ho hřeje tak skvělá dečka?

Sledoval jsem televizi, když v tom jsem si uvědomil, že Iki usnul. Ts a to se mi smál. Opatrně jsem vstal a došel do kuchyně, kde jsem vzal šlehačku, kterou jsem mu začal kreslit po obličeji. Nakonec jsem mu trysku strčil do pusy, která byla během okamžiku plná té bílé pochutiny. (Ehm... zdržuju se komentáře xD )

Myslím, že se mi začalo něco zdát, ale ten sen rychle skončil a nahradil ho pocit něčeho studeného na mé tváři a chvilku na to i v mé puse. Chtěl jsem se nadechnout zrovna pusou, ale místo toho jsem se začal dusit, pak kašlat a zvedl jsem se vyjeveně do sedu.

Začal jsem se mu smát. "Jsem připravil svačinku." zašklebil jsem se a pobaveně sledoval, jak se to snaží rozdýchat. Říkal jsem, že mu to vrátím.

Párkrát jsem polkl a ta věc byla sladká. Koukl jsem na Yuua, který držel šlehačku a to, co jsem měl na tváři, jsem si rukou setřel a plácl mu to mezi oči. "Tady, aby se člověk bál spát." řekl jsem pobaveně a sledoval jeho překvapený výraz.

Překvapeně jsem zamrkal, ale znovu se rozesmál. "Nemáš mě podceňovat. A tohle je jen slabý odvar toho, co zvládnu." ušklíbl jsem se a prstem si z obličeje setřel trochu šlehačky a olízl ji.

"Hele, počkej..." přiblížil jsem se těsně k jeho tváři. "Tady. Takhle tady máš ještě... nerozetřený kus." uchechtl jsem se a rozmazal mu to po celé tváři. Když jsem byl s dílem spokojený, ruku jsem si olízl.

"Aaa, hej!" vykřikl jsem. "No počkej. Tu máš!" rozesmál jsem se znovu, vrhl se po něm a začal na něj stříkat další a další šlehačku. "Šlehačková bitva!"

"Neee, moje šlehačka!!" smál jsem se a snažil tomu malinkému skřetovi ubránit. Chvilku byl v převaze, ale pak se mi povedlo ho povalit na záda, šlehačku mu vzít a taky jsem jí po něm začal cákat.

Chvilku jsem vedl, ale to nemělo dlouhého trvání a já skončil na zádech a má zbraň byla použita proti mně. Přívaly šlehačky jsem se snažil odbourávat a rozpatlával ji všude kolem, hlavně tedy na Ikima. Oba jsme byli úplně špinaví a ulepení od šlehačky od hlavy až k patě.

Cákal jsem Yuuovi šlehačku do tváře tak dlouho, dokud už jen neprskala vzduch. Pořád jsem se smál a nakonec se na Yuua opatrně položil. "Teď opravdu můžu říct, že jsi sladký."

Vysvobození, šlehačka došla! "Jako by jsi to stejně neříkal pořád." zasmál jsem se. "Trochu se nám to válení na gauči, vymklo kontrole, co?" prohrábl jsem si slepené vlasy.

"Trochu?" zeptal jsem se a zas se zasmál. "Kdyby to bylo jen trochu, tak to tady nevypadá jako po měsíci hromadných orgií." Na to jsem mu lehce olízl bradu a uchechtl se.

"Ale zase to nepřeh..." rozhlídl jsem se kolem a nedokončil větu. "Fajn, už jsem zticha." uchechtl jsem se. Udělali jsme tu opravdu pěknou spoušť.

"To půjde špatně dolů." zaskučel jsem a raději zavřel oči, abych neviděl to, co budu muset drhnout.

"Ale byla to sranda, musíme to někdy zopakovat. A jestli nechceš zdemolovat svůj dům, tak umím odemykat zámky pomocí kancelářské spony." uchechtl jsem se. Tohle bych jemu, jakožto bývalému policistovi neměl říkat, ale už se stalo.

"Mmm, tak to abych je všechny vyházel z domu." pomalu jsem se z něj jen o kousek zvedl a lehce ho políbil. Mmm, sladkýý.

"Jistě, dělej si co chceš." pokrčil jsem s úsměvem rameny, když se jeho rty svezly po těch mých. "Pusť mě prosím tě, potřebuju se vykoupat, takhle se nedá moc dlouho vydržet." Setřel jsem si šlehačku z tváře a prstem mu přejel přes rty.

Lehce jsem se pousmál a prst mu olízl. "Tak jo, ale než se tam zamkneš, tak mi napusť kýbl teplou vodou a dej mi k tomu i hadr, uklidím to tady." Pak už jsem se z něj zvedl. Bylo docela vtipný, jak se naše trička nechtěla odlepit od sebe.

Udělám bordel a on ho po mně ještě někdo uklidí? Tak to by se mi asi normálně zamlouvalo, ale teď jsem se cítil tak trochu provinile. "Fajn. Prolítnu rychle sprchou, abych ti pomohl." houkl jsem na něj cestou do koupelny. Napustil jsem do kýble teplou, téměř až horkou vodu a společně s hadrem ji donesl do obýváku.

"Myslím, že s tím účesem tam stejně pobudeš déle. Jen se pořádně vydrbej, já to udělám." usmál jsem se na něj a pustil se do úklidu.

Už jsem na to nijak nereagoval. Je fakt, že to asi potrvá trošku dýl, ale stejně se pokusím máknout. Sházel jsem ze sebe ulepené oblečení, které se mi lepilo na tělo a vlezl si do vany, ve které jsem na sebe nechal téct příjemně teplou vodu. Drhnul jsem se o dost déle, než jsem si původně myslel, protože vlasy se neustále lepily k sobě, ale když už jsem byl opravdu čistý, stejně jsem se pokusil zbytek udělat co nejrychleji. Co já vím, třeba i úklid bude Ikimu trvat déle, než původně odhadoval. V rychlosti jsem se osušil, obmotal si osušku kolem pasu a zamířil si to do skříně pro čisté oblečení.

Skoro zaschlá šlehačka šla z gauče i ze země hodně špatně a ještě mi to ztěžovalo to, že jsem se lepil i sám k sobě. Gauč bude asi dva dny mokrý a tím pádem nepoužitelný. Koberec mi tolik vrásek na čele neudělal, ale i tak ho budu muset sušit. Nakonec mě přestalo bavit to, jak se lepím, tak jsem si sundal triko a dál nerušeně pokračoval ve zdlouhavém úklidu.

Oblékl jsem si čisté oblečení, v koupelně si vzal ještě hadr, protože jsem si všiml, že Iki ještě uklizeno nemá. Když jsem ale došel do obýváku, nečekalo mě překvapení jen v podobě polouklizeného gauče, ale taky polonahého Ikiho. Trochu jsem ztuhl, protože se mi poprvé, když tedy pominu ten menší incident z rána před dvěma dny, naskytl pohled na jeho vypracované tělo. Když jsem došel ovšem blíž, naopak mnou projela obrovská vlna vzteku, protože se po jeho těle rozsévalo spoustu malých fialových flíčků od té příšery jménem Mia. Sice je fakt, že jsem si už předtím všiml jednoho malého flíčku na krku, ale nevěděl jsem, že se na něm vyřádila až tolik. Raději jsem to ale na sobě nenechával moc znát a spíše uvnitř mě bojovalo mé rozrušení se vztekem. Beze slova jsem namočil hadr ve vodě a začal pomáhat s nepořádkem, který jsem zapříčinil.

Namočit a drhnout, namočit a zase drhnout. Asi už nemám tak rád šlehačku, i když to byla docela sranda. Ani si nepamatuju, kdy jsem naposled takhle blbnul. Musel jsem se nad tím pořád usmívat. Po chvilce mých úvah se ke mně připojil Yuu. Byl jsem rád a navíc to bylo milé, a tak jsem mu řekl to jednoduché, ale vše říkající "děkuju"a drhl gauč dál.

"Není zač." usmál jsem se na něj lehce a dál drhl místo ušpiněné šlehačkou. Byla to docela fuška. Možná tak velká fuška, že příště, než něco udělám, tak si snad nejdříve pokusím uvědomit následky a teprve pak budu konat. Každopádně teď už jsme měli hotovo a já se svalil na zem. Takhle jsem si tedy prolenošenou sobotu nepředstavoval.

Jen jsem si hřbetem ruky setřel zpocené čelo a šel vylít špinavou vodu. Pak jsem se vrátil, abych si došel pro čisté věci a ještě cestou houkl na Yuua. "Budeš něco potřebovat v koupelně nebo jí můžu zabrat?"

"Můžeš jí klidně zabrat." odpověděl jsem a ještě chvíli se rozvaloval na zemi. Po chvíli jsem se ale stejně zvedl, abych se šel podívat, jestli nezbylo něco z naší chlapské snídaně, protože mi svačinka v podobě vydatné šlehačky jaksi nestačila. "To není snad možný, on to všechno snědl!" zakroutil jsem nevěřícně hlavou. Naštěstí mě hned napadl spásný nápad, a tak jsem zamířil ke dveřím koupelny, aby mi to bylo schváleno. "Iki? Můžu objednat něco k jídlu? Mám hlad a než ty vylezeš, tak to bude chvíli trvat a já nic poživatelnýho sám nevytvořím." houkl jsem na něj přes dveře.

Už jsem byl svlečený a chvilku si své tělo prohlížel v zrcadle, abych věděl, co všechno na mě nepatří. Po chvilce jsem si jen povzdechl a podrbal se v ulepených vlasech. Už jsem lezl pod sprchu a chvilku na to si vyslechl Yuua. Ani jsem ten nápad nezvažoval, nechtělo se mi už dnes vařit. "Jo, můžeš, ale ať se z toho najíme oba." odpověděl jsem mu a dál se věnoval sprchování.

"A radši bys pizzu nebo nějakou čínu?" Nevěděl jsem, co má radši, tak jsem se raději zeptal. Mně to bylo jedno, byl jsem zvyklý jíst cokoliv, co bylo nějakým způsobem poživatelný a člověk se po tom hned neotrávil, takže v tomhle směru jsem byl přizpůsobivý.

Nad tímhle jsem trošku přemýšlel. Kupované číně jsem nikdy moc nevěřil, ale z pizzy se člověk moc nenají, ale aspoň se nemusím bát, že mi tam hodí nějakého mimozemšťana. "Já bych radši pizzu, ale sobě můžeš klidně objednat čínu, jestli chceš. Druh mi je jedno."

"Dobře." Vytočil jsem na telefonu číslo pizzerky a objednal celkem tři pizzy. Jednu šunkovou a salámovou pro Ikiho a pro sebe taky jednu šunkovou. Bylo mi jasné, že jedna by mu rozhodně nestačila a ještě by čekal, jestli nějaký kousek nenechám já, takže jsem tomu tímto způsobem chtěl předejít.