Ahojky!
Tato kapča je kratší, tak doufám, že vám to nebude moc vadit a přesto si ji užijete :)

Nakonec jsem snědl vše, co jsem měl na talíři, i když jsem se musel přemlouvat takřka ke každému soustu. Opláchl jsem talíř a mezitím Iato zavolal do nemocnice a zjistil, že Ikima klidně můžeme již navštívit. Neváhali jsme ani vteřinu, nastoupili do auta a za chvíli už procházeli jednou z nemocničních chodeb a hledali jeho pokoj. "Tady by měl ležet." ukázal jsem na jedny z dveří a se zaklepáním vstoupil opatrně dovnitř. "Iki!"zvolal jsem radostně a vrhl se k němu.

Zrovna jsem si pohrával s kusem peřiny a přemýšlel, kdy asi pojedu domů, když v tom se ozvalo zaklepání a zpoza dveří vykoukl Yuu. Ani jsem nestihl nic říct a už se přiřítil ke mně. "Ahoj Yuu." pozdravil jsem ho s lehkým úsměvem. Byl jsem moc rád,že ho vidím, ale vypadal teda strašně.

"Jak se máš? Je ti dobře? Už víš, kdy tě pustí?" začal jsem chrlit jednu otázku za druhou, ale nakonec jsem mu skočil kolem krku. "Hrozně jsem se bál."

Yuu mě doslova zavalil otázkami. Trochu mě to vyvedlo z míry, protože jsem nevěděl, na co odpovídat dřív, ale nakonec mě objal kolem krku. Usmál jsem se a taky ho obejmul. "Teď už se mám dobře." Byl jsem trošku rudý, protože jsem věděl, že mám na sobě jen tu peřinu, ale byl jsem přikrytý celý až na ramena, takže nic tak strašného. Zatím opodál se o zeď opíral Iato a usmíval se. Lehce na mě kývl na pozdrav. "Nechám vás si popovídat. Ještě musím mluvit s doktorem ohledně té látky." a odešel. Pak jsem Yuua pohladil po vlasech. "A co ty? v pořádku?"

Odtáhl jsem se a usmíval se. Věděl jsem, že si musel projít peklem, ale teď už je to pryč a vše je zase v relativním pořádku. "Teď už jo." usmál jsem se. "A díky tobě jsem se vyhnul testu z biologie." rýpnul jsem si do něj, protože jsem zkrátka nemohl jinak.

"Ts." cvrnkl jsem ho lehce do čela. "Neboj, to si dopíšeš." usmál jsem se a se syknutím se aspoň trochu posadil. Mohl jsem tak s pokrčenou nohou schovat tu obludu mezi nohama.

"Jistě, jistě." uchechtl jsem se a posadil se na židli, která byla hned vedle postele. "Už víš, kdy tě pustí? Nechci být na víkend sám doma." Všiml jsem si, že s největší pravděpodobností je nahý a okamžitě jsem si vzpomněl na včerejší ráno. Raději jsem tomu nevěnoval moc pozornost a snažil se nad tím nepřemýšlet, protože jinak bych zase okamžitě zrudnul.

"Mohli by už dnes. Jsem tady vlastně jen proto, že neví, co mám v krvi. Ale to se za chvilku dozví, takže bych mohl být doma." usmál jsem se na něj. Chtěl jsem si zas lehnout a ulevit tak svému pozadí, ale nedovolil jsem si to.

"Co? ona tě něčím nadopovala, či co?! Přísahám bohu, že jestli jí ještě v životě potkám..." začal jsem zase nadávat. "No, ale vypadáš v pohodě, tak jaký je problém?" zeptal jsem se trošku nechápavě, když jsem se zase uklidnil.

Jen co začal nadávat jsem si povzdechl a počkal, až se uklidní. Pak jsem začal odpovídat. "Něco mi bodla do krku." sáhl jsem na místo, na kterém šla dobře vidět dírka po injekční stříkačce. "No a ten problém..." děsně jsem zrudl a radši zabodl pohled do země. Bylo to tak trapný!!

Heh? nějak jsem to nechápal. Proč čučí do země? A proč je zase rudej až na prdeli? Dobře, tím si nejsem úplně jistý, ale zkoumat to rozhodně nebudu. "No a ten problém...?" zopakoval jsem pomalu po něm a naklonil zvědavostí hlavu na stranu.

Chvilku jsem přemýšlel, jak to řeknu, ale nakonec jsem se nadechl a prostě to ze sebe vychrlil. "Prostě... mám už pár hodin stojáka jako mrakodrap." Kdyby to šlo, zrudl bych ještě víc, ale teď jsem si pokrčenou mohu přitáhl ještě blíž k sobě a trochu zatnul zuby, když se ozval můj zadek.

Jen to dořekl, tak jsem byl stejně rudý jako on. "Aha... no... promiň. To asi už musí pěkně bolet." vysoukal jsem ze sebe a vážně ho litoval. Jen pár okamžiků na to se ve dveřích objevil doktor s Iatem. No výborně, nemohli si najít lepší dobu. Snad tedy alespoň nesou dobré zprávy.

Yuu taky zrudl. No aspoň nejsem sám tak blbě rudý, pomyslel jsem si a jen kývl, abych potvrdil jeho domněnku. Pak vešel doktor a Iato, který se hned uculil, když nás viděl rudé.
"Za chvilku to bude dobrý Ikimo. Neseme protilátku, ale..." zákeřně se odmlčel.
"ALE!?"
V tom pokračoval doktor. "Ale protilátka se musí vpravit na místo, kde působí látka." V tu chvíli jsem zbledl a myslel, že je to jen blbý vtip.
"Ha. Ha ha... ha... jen si ze mě střílíte, že jo?" Bohužel pro mě tomu tak nebylo.

"Faaaajn, tak to já radši mizím." Vytratil jsem se rychle na chodbu a pokusil se uklidnit, aby můj obličej nevypadal jako nějaké poplašné světlo. Vážně ho strašně lituju. Netuším, jak bych se na jeho místě choval já.

To, co se dělo potom, co Yuu urychleně opustil pokoj, raději pohřbím hluboko do mé mysli. Jediné, co prozradím je to, že mě Iato musel držet, abych se jim nevykroutil. Nakonec se jim ale povedlo mi protilátku vpravit. Iato mi dal jeho náhradní policejní uniformu a já se značnou námahou i bolestí opustil pokoj.
"Tak hrozné to nebylo, ne?" utahoval si ze mě Iato se smíchem v očích.
"Bože, trhni si, ty démone." odbyl jsem ho. "Radši mě odvez domů."

Konečně vyšli z pokoje a mohli jsme odejít. Musel jsem si Ikima pořádně prohlédnout, protože bylo docela zvláštní ho vidět v policejní uniformě, ale je fakt, že mu sekla. Nikdy jsme se nezdržovali a zamířili si to rovnou domů, kde nás hlasitým mňoukáním přivítal Iseri.

"Mám ještě s něčím pomoct?" zas chtěl Iato provokovat.
"Jeď prosím tě. Uniformu ti zítra vrátím a ještě si promyslím, jestli vypranou." odbyl jsem ho.
"No jo, no jo, už jedu. Měj se!" A odjel. Pak už jsem se odebral pomalu domů. Iseri se samo sebou hlásil o pozornost, ale já neměl k tomu, abych se sehl. "Máš hlad, Yuu?"

Bylovtipný je pozorovat. "Ne, Iato do mě nacpal čínu, která mi vystačí bohatě na celý den." uchechtl jsem se. "Ale jestli máš ty hlad, můžeme něco udělat."

"Ne, nemám, ale rád bych si dal koupel." zamyslel jsem se. "Vydržíš to tady chvilku?"

"Jo, jen klidně běž." usmál jsem se na něj. Když Iki odešel do koupelny, začal se mi s hlasitým mňoukáním o nohu otírat Iseri. Chuděra, nejspíše měl hlad, tak jsem vzal konzervičku a vyklopil mu ji do misky. Hned se do toho pustil a já se vrátil zpátky do obývacího pokoje, kde jsem se uvelebil na gauči a koukal do stropu. Za chvíli se ta neodbytná kulička zase vrátila zpátky a dožadovala se pozornosti. Začal jsem si s ním hrát, ale pak to stejně přešlo v mazlení a ten lumpík se mi nakonec uvelebil na hrudi a usnul.

Došel jsem si do ložnice pro své věci, a pak do koupelny, kde jsem se uvelebil v horké vodě. Jak jsem se myl, částečně se mi ulevilo a měl jsem pocit, že nejsem až tak moc poznamenaný, i když těch značek na mém těle bylo hodně. Ani nevím, jak dlouho jsem tam byl, ale když jsem vylezl ven, Yuu klidně ležel na gauči a Iseri chrupkal na něm. "Unavený?" optal jsem se.

Hladil jsem Iseriho po hebkém kožíšku a samotnému se mi začaly klížit oči. "Trochu." odpověděl jsem Ikimu, když už byl vykoupaný. "Ani nevím z čeho, dnes jsem nic nedělal." pokrčil jsem rameny a znovu rukou přejel spícímu kotěti po tělíčku.

"Tak půjdeme spát. Jestli chceš, můžeš vzít Iseriho sebou." usmál jsem se a odešel pomalu do ložnice.

"Tak jo." usmál jsem se, opatrně vzal Iseriho do náruče a došel společně s ním do ložnice, kde jsem se uvelebil vedle Ikiho a malého kocourka položil vedle sebe. "Ta policejní uniforma ti slušela." uculil jsem se.

"Hah, to je možný." usmál jsem se na něj. "Ale v té už mě neuvidíš."

Pro mě možná i lepší, pomyslel jsem si a uchechtl se spíše pro sebe. "Dobrou." popřál jsem mu a přitulil se k němu.

"Dobrou." zavrněl jsem spokojeně, protože jsem byl zase s ním a začal pomalu usínat.

Zítra asi kapču nepřidám, protože v úterý píšeme docela dost testů a já se budu na to potřebovat podívat, takže přidám s největší pravděpodobností až v úterý ;)