Seděl jsem v kuchyni a přepisoval si látku z biologie, ze které jsme měli zítra psát test. Mrknul jsem se na hodiny a usoudil, že každou chvíli by měl Iki přijít domů. Už aby tady byl, protože jsem měl docela hlad a chtěl jsem uvařit něco s ním, protože to bude rozhodně mnohonásobně poživatelnější, než to, co bych udělal já. Vytáhl jsem si alespoň z tašky toust, který jsem ve škole nesnědl a zakousl se do něj. Sice se tím nenajím, ale aspoň zaženu ten hlad.

Chtěl jsem se ze země zvednout, ale vůbec mi to nešlo, a pak jsem ucítil silnou ránu do tváře a myslím, že jsem druhou chytil i o zem. Když jsem bůh ví po jaké době otevřel oči, nic jsem neviděl, ale to bude tím, že na očích něco mám. Na zápěstí jsem cítil provaz a pusu jsem měl taky zacpanou. Byl jsem docela klidný, protože podobnou věc už jsem zažil. Stačí se nechat mlátit a nic neříct. Samozřejmě jsem zkusil, jak je provaz uvázaný, naneštěstí byl hodně pevný. Ještě párkrát jsem zatáhl a v tom mě lehce vyděsil... ženský hlas?
"Jsi tak roztomilý, když se snažíš z toho dostat." To je Mia?! hrklo mi. Nechtěl jsem tomu uvěřit. Sice mi opravdu nedávala pokoj, ale tohle bych do ní neřekl. Chvilku na to se ozval druhý hlas, tentokrát mužský, který jsem neznal. Musel to být ten, který mě omráčil.
"Tak už ses vynadívala? chci se bavit, tak to urychli." zněl netrpělivě.
"Ale jo. Svlékni ho." odpověděla mu. Tady už jsem se zhrozil a začal sebou škubat ve snaze provizorní pouta uvolnit. Taky bych rád začal protestovat, ale zacpaná pusa je zacpaná pusa. Chvilku na to jsem schytal další tvrdou ránu do tváře a potom jsem cítil, jak páře moje oblečení na kusy.

Už byl večer a Iki pořád nikde. Hladil jsem Iseriho, který mi spal na klíně a spokojeně vrněl a snažil se tím uklidnit, ale už ani to nepomáhalo. Zkoušel jsem mu už několikrát volat, ale vždy to spadlo do schránky. Že by byl na mě naštvaný a nechce mě vidět? Ano, sice jsem hrozný flákač a ulejvák, ale nějak se mi nechce věřit, že kvůli tomu raději nepřišel domů. Vzal jsem Iseriho opatrně do náruče a položil ho na židli, na které jsem do teď seděl. Začal jsem nervózně chodit po obývacím pokoji a hlavou se mi honily ty nejčernější myšlenky. Určitě se mu muselo něco stát, jinak si to opravdu neumím vysvětlit. Ještě jsem se několikrát pokusil vytočit jeho číslo, ale marně a mě nenapadlo nic lepšího, než zavolat na policii, protože jsem fakt netušil, co bych měl v této situaci dělat. Když se konečně na druhé straně ozval ženský hlas, vysvětlil jsem danou situaci, a že tedy chci, aby se vyhlásilo po Ikim pátrání. Bylo mi však sděleno, že je to dospělý člověk, který se o sebe zvládne postarat a proto je možné vyhlásit po něm pátrání až bude nezvěstný určitý počet hodin. Připadal jsem si úplně bezmocný. Měl jsem o něj hrozný strach a nevěděl jsem, co mám dělat.

Už jsem byl celý nahý a k mé smůle jsem nebyl sám. Svlékla se i Mia, která na mě teď ležela a to nejhorší, já ležel zády na tom chlápkovi, který byl taky nahý.
"Miláčku, teď to trošku zabolí, ale pak si to užiješ." snažila se mě uklidnit. Vzpíral jsem se, a tak mě ten muž přidržel. Hned na to jsem ucítil, jak mi Mia něco bodla do krku.
"Tak a teď už bude jenom sranda." zašeptal mi oplzle do ucha ten prasák. Začalo mi být horko a můj penis se postavil. Sakra, co mi to dali?! Mia se mi na něj posadila, dala své ruce na mou hruď a začala se zvedat a zase dosedat. To by se ještě dalo přežít, ale pak se zapojil i on, a to tak, že ho do mě prostě narval a vůbec mě nešetřil. Chtěl jsem řvát, brečet nebo se z toho aspoň vykroutit, ale nezmohl jsem se na nic jiného, než se bolestí prohýbat v zádech, své bolestné výkřiky i nadávky nechat utichnout v látce na mých ústech a své slzy nechat vpíjet do šátku na očích.

Už bylo dávno po půlnoci a já jsem o Ikim stále vůbec nic nevěděl. Jediné, co jsem zvládl dělat a to opravdu pořádně, bylo propadnout panice a nakonec i nekontrolovatelně brečet, to mi opravdu šlo. Napadlo mě se jít podívat do školy, ale ta už bude rozhodně zamčená. Nemocnice! Třeba je teď v nemocnici, vzplanul ve mě opět plamínek naděje a já se začal opět sápat po telefonu. Třesoucím hlasem jsem se představil a zeptal se, jestli nepřijali pacienta jménem Ogita Ikimo, ale jejich odpověď můj plamínek naděje zase hodně rychle uhasila. Svalil jsem se na gauč, kde jsem se stočil do klubíčka a pevně si rukama přitáhl kolena k bradě. Začal jsem opět nekontrolovatelně vzlykat.

Tento zážitek byl celý tak ponižující a bolestivý. Už jsme za sebou měli takzvaně třetí kolo. Bál jsem se že si mě zase vezmou do parády, ale oba se ode mě odsunuli. Že by konec?
"Dáme si přestávku, a pak si tě zase vezmu Iki." zavrněla mi do ucha Mia, a pak už jsem jen slyšel, jak oba zabraný do vychvalování si této události, odcházejí z místnosti, kterou podle cvaknutí zámku i zamkli. Chvilku jsem jen ležel na zemi a oddechoval, ale pak jsem vší silou začal tahat za provaz na rukou. Jednu ruku jsem si sedřel do krve, ale díky tomu jsem jí provlékl a byl jsem volný. Tedy částečně. Sundal jsem si šátek z očí a i pusu si uvolnil. Byl jsem v kabinetě, který patřil Mie. "Hhh, kurva.." zaskučel jsem, když jsem se pokusil posadit. Snažil jsem si pročistit hlavu a jasně myslet, což mi ale po téhle hrůze moc nešlo. Prdel jsem měl zřízenou a zkrvavenou a téměř všude po těle jsem měl kousance a cucfleky, které mi udělala ona. Iato! musím mu zavolat, než se ti dva vrátí. Přetočil jsem se na břicho a bolestně sykl, když jsem si zalehl penis, který byl, nejspíš díky té látce, stále na pozoru. Přitáhl jsem k sobě své kalhoty, které byli přetržené vejpůl a vytáhl mobil, na kterém bylo spoustu upozornění, že se mě Yuu snažil zkontaktovat. "Ah Yuu.." pronesl jsem tiše a s bolestí u srdce. Ale teď jsem musel pryč. Začal jsem vytáčet Iatovo číslo, ale chvilku na to do místnosti zase vešli ti dva.
"Co to děláš?!" zařval na mě hnědovlasý muž a vykopl mi mobil z ruky. Potom mě zase převrátil na záda, ale teď mě začal surově bít. Už jsem nebyl schopný se bránit, ale nabyl jsem naděje, když se z mobilu ozval Iatův hlas. "Halo? Ikimo, jsi tam?" Hned jsem nabral vzduch do plic a ze všech sil zařval. "Ve škole!! Jsem ve škole!! Pomoc!!" Víc jsem nestihl, protože mobil byl rozdrcen židlí, kterou držela Mia.

Nejspíše se mi podařilo usnout, protože teď, když jsem otevřel oči, bylo ráno. Tak trochu jsem doufal, že to byl jen sen, ale když jsem se rozhlédl kolem, bylo mi jasné, že to sen určitě nebyl. Urychleně jsem vyskočil na nohy a šel se podívat, jestli se Iki náhodou v noci nevrátil, ale něco mi říkalo, že ne, protože to by mě určitě nenechal spát na gauči. Bohužel se vše potvrdilo. Pokusil jsem se mu znovu dovolat, ale tentokrát to hlásilo, že volaný účastník není dostupný, takže to nemělo cenu dál zkoušet. Napadlo mě, že bych mohl dojít na policejní stanici a říct to Iatovi, ten by to určitě nehodil jen tak za hlavu. Nejdříve ale zkusím jít do školy, jestli se tam od někoho něco nedozvím. Ani jsem se nenamáhal podívat do zrcadla, natož si dělat snídani nebo svačinu a vyrazil směr škola.

Za tu noc si mě ještě několikrát vzali do parády, ale to už na mě nebyla jemná ani Mia. Nakonec mé utrpení skončilo tím, že Iato i s jednotkou policistů vyrazili dveře a ty dva zatkli. Mě dali aspoň deku a odvezli do nemocnice, ale cestou jsem jim v autě prostě usnul. Brzy ráno se za mnou stavil Iato s tím, že to ve škole budou muset pořešit. Vyslechl si ode mě co všechno se dělo, a než odešel, požádal jsem ho, aby se potom stavil u mě doma a postaral se o Yuua, dokud se nevrátím. Taky jsem už trošku s úsměvem dodal, že mu bude muset uvařit. Pak už jsme se jen rozloučili a Iato to šel vyšetřovat.

Cestou jsem neustále do někoho vrážel, protože jsem absolutně vůbec nekoukal před sebe a celkově své okolí nevnímal. Konečně jsem došel do školy, kde si mě ale pro mé překvapení odchytla ředitelka a dovedla k sobě, kde pro mé ještě větší překvapení byl Iato. Hned mi došlo, že se určitě muselo něco stát, protože jinak by tu nebyl. Ztěžka jsem polkl.
"C-co se stalo Ikimu?" zeptal jsem se váhavě a cítil jsem, jak se mi do očí vhání další slzy.
"Nechám vás osamotě." zaslechl jsem ještě ředitelku a následné klapnutí dveří. Iato mi všechno vysvětlil a já na něj jen nevěřícně koukal. Nakonec mi řekl, že se o Ikiho už nemusím bát a že mě teď odveze domů a postará se o mě. Moje hlava to všechno pořád tak nějak nemohla pobrat, ale přesto jsem mu všechno odkýval a následoval ho na chodbu.

V nemocnici jsem se cítil příšerně trapně. Můj kamarád byl stále na pozoru, což už dost bolelo, a pořád za mnou chodili doktoři. Odebírali mi krev a snažili se přijít na to, co mi to Mia píchla, aby mohli případně nasadit protilátku. Chtěli, abych něco snědl, ale já se nedokázal přemluvit ani k jedinému soustu, i když jsem hlad měl. Nakonec jsem se jen uvolnil a zavřel oči, abych spal. Rád bych se přetočil aspoň na bok, ale toho bych hodně litoval.

Iato mě dovezl domů a hned mi začal připravovat něco k jídlu. Stále se se mnou snažil komunikovat, ale já jsem zrovna dvakrát výřečný teď nebyl. Za chvíli přede mnou přistál talíř s čínou. Vzal jsem si příbor a s prostým "díky" začal jíst... tedy, spíše přehazovat jídlo z jedné strany talíře na druhou a občas si dal nějaké malé sousto do pusy.
"Jestli ti to nechutná, tak ti udělám něco jiného." pravil mírným tónem, načež já jen zavrtěl hlavou.
"Je to dobrý, jen prostě nemám moc chuť k jídlu." odpověděl jsem a dál se v jídle nimral.
"Chápu, že ti je teď na nic, ale vsadím se, že jsi nic pořádného od včera nejedl. Slibuju, že hned, jak to bude možný, tak tě dovezu za Ikimem do nemocnice, ale teď alespoň něco sněz." Stále mluvil klidně a na tváři měl mírný úsměv.
"Dobře." přikývl jsem a taky se pokusil o lehký úsměv.

Když jsem spal, měl jsem noční můru. Mám pocit, že v ní bylo i něco z včerejší události. Celý zpocený jsem se rychle posadil a následně s nadávkou stejně rychle ulehl. Když jsem se uklidnil a rozkoukal, zjistil jsem, že jsem čistý. Rychle jsem zrudl, když mi došlo, že mě někdo musel celého vidět, aby mě očistil. Já tady umřu. 

... takže... kdo všechno se nás pokusí zabít? :D  Ale než se o to pokusíte, tak si uvědomte, jaká by to byla nuda, když by všechno klapalo jako hodinky. Už se začínáte uklidňovat? ne? fajn, tak pak asi musíme brát nohy na ramena xD