Omlouvám se, že to přidávám zase až teď, ale včera jsem to nějak přes den nestihla a večer jsem pak byla už unavená, takže text jsem doopravovala až teď. Ale na druhou stranu je kapča o něco delší, než normálně, tak snad mi to odpustíte.

Spokojeně jsem se uvelebil a objal to příjemné teplo, které jsem až do rána nepustil. Když jsem ráno otevřel oči, chvilku mi trvalo, než jsem si rozvzpomněl, co se včera stalo a jak jsem se sem asi dostal. Nejdříve jsem jen pozoroval, jak Iki klidně oddychuje a prstem mu na hrudi maloval všemožné útvary, ale pak jsem se rozhodl, že ho probudím podobně, jako on včera mě. Opatrně jsem se přiblížil k jeho krku, který jsem i včera lehce terorizoval, a obdařil jsem ho pár polibky. Pak jsem se k němu ale přisál jako pijavice a začal mu dělat moooc pěkný cucflek.

Ráno se mě začalo cosi lehce dotýkat na krku. Bylo to příjemné, a tak jsem se ze spaní usmál, ale pak se to něco na můj krk přisálo. Taky to bylo příjemné, ale něco mi říkalo, že si to nemám nechat líbit, a tak jsem začal lehce přetáčet hlavu na stranu. Ta věc tam furt byla, nedala pokoj a dokonce se o kousek víc přicucla. To už na mně bylo trochu moc, a tak jsem se vzdychem otevřel oči. Následně jsem zrudnul jako rak, protože za prvé: vzdychl jsem dost nahlas, za druhé: bylo to díky Yuuovi.

Musel jsem se pousmát, když se pokusil bránit, ale hned na to jsem se přisál k jeho krku ještě víc. Tak snadno se mě nezbaví. Co mě ale dostalo bylo, když nahlas zavzdychal a tím mé ego dosáhlo nebeských výšin. Ha, taky ho zvládnu po ránu rozhodit. "A kdo je tady rudej teď, hm?" ušklíbl jsem se na něj vítězně.

Jen jsem na něj vykuleně koukal, neschopný jakéhokoliv slova. Tedy, až do té doby, co mi došlo, že se mi v teplácích tvoří malý problém, a tak jsem se chtěl pokusit dostat co nejrychleji z postele do koupelny. "J-jo... já-já jsem r-udej." S těmi slovy jsem se vyhrabal z postele, trochu urychleně a neohrabaně došel do koupelny, kde jsem se zamkl a opřel zády o dveře. Jak dlouho mi sakra cucal krk? ptal jsem se sebe a jednu ruku položil na místo, kde byly Yuuovo rty. Při té vzpomínce se můj problém ještě o kousek zvětšil.

Nechápavě jsem na něj koukal, jak se vyhrabává z postele a mizí v koupelně. "Ehm... Iki, jsi v pořádku?" zeptal jsem se starostlivě, když jsem došel ke dveřím a zaklepal na ně.

Ve chvilku, kdy Yuu zaklepal jsem doslova zbledl. No a co teď?! panikařil jsem v duchu. Tohle se mi dlouho nestalo a kdyby na to přišel Yuu, tak se asi propadnu do země. Co mu mám říct?! Nakonec jsem něco vymyslel, tak abych dostal čas i soukromí. "Eh... jen... musím akutně na velkou... zatím se připrav do školy Yuu."

"No... fajn." pokrčil jsem rameny a nakonec opravdu odešel. Nevím proč, ale stejně mi něco říkalo, že to nebyl ten důvod. Rozhodl jsem se, že dnes udělám snídani a svačinu já, tak jsem se pustil do příprav. Sice to nebude tak dobrý jako od Ikima, ale tak budu se snažit a to se taky počítá, ne?

Když jsem si byl jistý, že Yuu odešel, začal jsem nad záchodem svůj problém řešit. Dával jsem si při tom dobrý pozor na to, abych nezavzdychal, ale na konci jsem stejně tiše vzdychl. Chvilku jsem ještě stál na místě, trošku se vydýchal, a pak vše důkladně uklidil. Už jsem chtěl vyjít ven, ale v zrcadle jsem si všiml obřího cucáku na mém krku. "No to snad ne?!" vykřikl jsem překvapeně.

K snídani po dlouhém dloumání jsem udělal volská oka se slaninou a opečeným toustovým chlebem a ke svačině chleba obložený šunkou a sýrem. Už jsem měl vše hotové, tak jsem se chtěl mrknout, jestli už Ikimo půjde, když v tom jsem se s ním srazil na chodbě. Okamžitě jsem si všiml obrovského fleku na jeho krku a celý jsem se rozzářil. "Kvalitní práce, co?" uculil jsem se na něj. Byl jsem na sebe pyšný.

Už jsem si to mířil do kuchyně a na chodbě potkal Yuua, který si opět neodpustil nějakou tu svojí poznámku. "Velmi kvalitní. Myslel jsi doufám na to, že učím skoro celou školu, že?" nafoukl jsem tváře. Tohle mu vrátím.

"Samozřejmě, a proto jsem si tě musel označit." uculil jsem se znovu. "Tak pojď, udělal jsem snídani, tak ať nám to nevystydne." Čapl jsem ho za ruku a odtáhl do kuchyně ke stolu. "Udělal jsem i svačinu, tak si to taky nezapomeň vzít." ukázal jsem na chleba zabalený v alobalu a vloženém v mikrotenovém sáčku.

"Ooh, děkuju za jídlo." usmál jsem se, posadil se ke stolu a pustil se do toho. "Mmhh, je to dobrý. Chválím tě."

"Díky, jsem rád, že ti chutná." usmál jsem se a dal si do pusy první sousto. Wow, je to fakt dobrý, dnes jsem se překonal. Dnes vlastně máme jít na tu pouť, uvědomil jsem si. Už jsem se těšil, ale taky jsem si vzpomněl, proč to včera nevyšlo. Hotako. Pořád mě to mrzelo a doufal jsem, že se přeci jen umoudří.

Pomalu jsem to snědl a ještě jednou za jídlo poděkoval. Potom jsem počkal, až dojí i Yuu a oba talíře jsem umyl a když jsem to měl hotový, šel jsem se pořádně obléct. "Modli se, abych měl šátek." varoval jsem ho s úsměvem. Snažil jsem se být rychlí, ale šátek ne a ne najít... no super.

Celou dobu jsem se spokojeně culil. "Tak co, našel jsi ho?"nakoukl jsem k němu do ložnice, když už jsem byl připravený jít a doufal, že mé dílo nebude před světem skryto. Když jsem viděl jeho výraz, v duchu jsem se zaradoval. "Ale notak, vždyť to není tak hrozný." je to totiž ještě mnohem horší, řekl jsem si v duchu a přihlouple se usmál.

Do ložnice přišel Yuu a začal otravovat. Myslím, že jediný můj pohled mu stačil jako odpověď. Ještě jsem se chvilku přehraboval ve věcech, ale nakonec to vzdal. "Dnes myješ všechny tabule." usmál jsem se a šel se obout.

"Stálo to za to!" prohlásil jsem okamžitě a vykročil za ním. Ještě než jsme vyšli ven, přitáhl jsem si ho do polibku, hodlal jsem z toho udělat takový denní rituál. Cestou do školy jsem měl hrozné nutkání ho chytit alespoň za ruku, ale věděl jsem, že nesmím. To fakt budu muset vydržet do té doby, dokud nevychodím střední? Docela zvláštní, že počítám s tím, že spolu v tu dobu ještě budeme, ale já v to opravdu věřím. Vlastně ale třeba ani pak to nebude možné, třeba nebude chtít, aby o tom veřejnost věděla. V hlavě se mé myšlenky mezi sebou začaly prát, až se z toho stal hotový guláš. Asi bude lepší, když nad tím teď nebudu přemýšlet.

Hodně se mi líbí, když si mě sám stáhne k sobě a políbí. No, kdybych si ho já vytáhl k sobě, asi by to vypadalo, že ho chci zabít. No nevadí. Cesta do školy mě mučila a nezbývalo nic jiného, než to strpět. Ve škole jsem se s Yuuem rozcucháním jeho vlasů rozloučil a šel do kabinetu se připravit na hodinu.

Povzdechl jsem si a díval se, jak odchází. Pak jsem se sám vydal couravým krokem do třídy, kam jsem vešel přímo se zvoněním a hned za mnou náš učitel na biologii. Ach jo, už chci víkend, povzdechl jsem si pro sebe, když jsem koukal, jak na tabuli přibývá další a další text, který jsme si měli zaznamenávat do svých sešitů.

První hodinu jsem měl třeťáky, takže je jasný, že většina mě nevnímala. No co, aspoň byli v klidu. Druhá hodina byla taky klidná a v obou hodinách jsem si všiml zkoumavých pohledů, směřujících k mému krku. Ah... Yuu, to si vypiješ. Už jsem začal plánovat svou... malou pomstu.

Na konci první hodiny jsem zaslechl něco o tom, že se máme naučit poslední látku, že příště budeme psát test. Jistě, jedním uchem dovnitř a druhým hned ven, jako vždycky. Po několika dalších hodinách byla konečně polední pauza, ale to se ze mě už dávno stala jen chodící mrtvola. Přísahám, že pravidelné chození do školy mě zabije.

Den byl celkem klidný dokud se o jedné přestávce neukázala v kabinetu Mia. Ta ženská vždy ví, kdy tady není druhý učitel!! "Přejete si?" Svou otázku jsem už spíš zavrčel. "Ahoj Ikísk- kdo ti to udělal? ty někoho máš? ne to nemů- co se stalo?! určitě ti někdo ublížil." a blaa blaa blaa. Nejdřív se ptala koho mám, ale pak asi došla názoru, že nikoho a začala si myslet, že mě někdo chtěl znásilnit. Jak jí tohle sakra mohlo napadnout?! "Mio! stačí. Běžte na h-" zarazil jsem se, když se bleskurychle sehla a začala mi cucat krk na místě, kde jsem už cucflek měl. "S-s-s-tačí!!" zařval jsem a odstrčil ji od sebe. Nebyl to nejlepší nápad, protože hodně kousla. "Já si tě nenechám vzít. A ta, co ti to udělala, bude trpět." S tím zmizela za dveřmi. Já si rychle sáhl na cucflek a vyběhl na záchody si ho opláchnout. To kousnutí začalo pěkně bolet.

"Ahh, to chce povzbuzováka." vydechl jsem si jen tak pro sebe a už vcházel s krabičkou cigaret v ruce na záchody. Už jsem si dával jednu cigaretku mezi rty, když v tom jsem se zarazil. Ikimo! Bleskurychle jsem schoval krabičku i cigaretu, na kterou jsem se tak těšil, za záda. "C-co tady děláš?" vykoktal jsem nechápavě. Dobře, byla by to asi blbá otázka za normálních okolností, jenže on oplachoval místo, na kterém měl můj úžasný cucflek. To si snad myslí, že to smyje, či co?

Zrovna před chvilkou jsem si v zrcadle všiml, že na místě mám dost zřetelný otisk zubů a z jednoho místa teklo trochu krve (piraňa je to x'D). To si dělá srandu?! Tak to se nedivím, že to pálí. Začal jsem si to čistit ještě víc a v tom mě vyděsil Yuu. Ale asi byl ze mě překvapený stejně, jako já z něj. Přestal jsem si krk drhnout a ruku na místě nechal. Chvilku jsem mu koukal do očí, ale pak jsem pohledem uhnul. A to se mi nestalo už od patnácti. "Promiň Yuu..." Bylo mi líto, že ona zničila jeho dílo i přes to, že jsem ho na sobě ze začátku nechtěl.

Nějak jsem to nepobral. "Za co se mi omlouváš?" zeptal jsem se a přitom si krabičku s cigaretami zastrčil do zadní kapsy kalhot, aby ji neviděl.

"No... za tohle..." sundal jsem ruku z krku a natočil lehce hlavu na stranu tak, aby to dobře viděl. Tu ženskou už opravdu nenávidím. Zvláštní, jak tenká hranice je mezi láskou a nenávistí. U Yuua jsem to měl zas naopak, za což jsem byl rád. "Ona... přišla Mia... byla rychlá a..." Cítil jsem se hrozně. A dokonce jsem měl takový pocit, že se to bude zhoršovat, což mě děsilo.

Zamračil jsem se a začala ve mně snad doslova vřít krev. Samozřejmě jsem nebyl naštvaný na Ikima, ale na tu potvoru. Přistoupil jsem k němu, vzal papírovou utěrku a lehce zakrvavenou ranku mu začal opatrně otírat. "Dám jí to pěkně sežrat, to ještě uvidí."

Začal mi kousanec lehce utírat papírovou utěrkou. Sice byl opravdu opatrný, ale i tak jsem sykl bolestí. Pak ale řekl, že to dá Mie sežrat. "Yuu to nemůžeš!" mluvil jsem potichu, aby nikdo nepřišel, ale na slova jsem dával pevný důraz. "Vyhodí tě a navíc si myslí, že mám holku. Nemůžeš upoutat pozornost na sebe! Slib mi, že nic neuděláš." Držel jsem ho pevně za ramena a koukal mu přímo do očí. "Prosím."

"Ale..." chtěl jsem zaprotestovat, ale když jsem se podíval do jeho očí, nepokračoval jsem. "Fajn." povzdechl jsem si. "Já to ale nechci nechat jen tak, nechci, aby se o tebe dál pokoušela. Můžeš jí udat nebo tak něco, ne?"

"Já to taky nechci a tohle opravdu přehnala. Mohl bych jí udat, ale ještě potřebuju další důkazy... mmh." Vytáhl jsem z kapsy mobil a podal mu ho. "Ještě chvilku to vydržíme, ano? Teď mi to prosím vyfoť. Od teď to bude mít těžký." usmál jsem se na něj.

Vzal jsem si od něj mobil a znovu se na něj podíval. "Dobře, ale přísahám, že jestli ještě něco takovýho udělá a ty nezakročíš, tak já rozhodně jo a klidně se kvůli tomu nechám vyhodit, je mi to jedno." Najel jsem v mobilu na foťák a poranění na krku vyfotil tak, aby bylo zřetelně vidět... i s mým dokonalým cucflekem.

"Beru to na vědomí, ale nedělej zbytečně blbosti." Vzal jsem si od něj mobil a na fotku koukl. Humus. "Víš..." začal jsem se trošku svěřovat. "já nevím proč, ale, když někdo, u koho vím, že o mě má zájem, něco nečekaně udělá, tak se prostě zarazím a jsem dost mimo." podrbal jsem se za krkem."Tak proto tahle situace... jinak bych už něco dávno dělal." Joo, bývalý polda se vykecává a svěřuje. Potlesk. A teď tedy nejsem podle ostatních nezdolatelná hora, ale jen horou pokreslený papír.

Tiše jsem mu naslouchal a byl rád, že je ke mně otevřený. "No jo, jsi prostě až moc hodný." usmál jsem se a jen letmo ho políbil, protože jsem se bál, že by mohl někdo přijít. "Musím jít, za chvíli mi začne hodina. Jo a po škole na tebe počkám."usmál jsem se a už mizel na chodbu zrovna ve chvíli, kdy se ozval zvonek. Tak ani svůj povzbuzovák jsem si nedal, ale aspoň jsem mohl být chvilku s Ikim, to je lepší, než celá krabička povbuzováků, pomyslel jsem si a musel se blaženě usmát.

Po tom letmém polibku a chvilce strávené s ním jsem se cítil o dost lépe. Mhh, chci větší pusu... no, na pouti bude spousta příležitostí. Nakonec jsem si sebral své saky paky a šel zase učit. Zbytek školy jsem měl v hlavě jen Yuua.

Zbytek vyučovacího dne už utekl relativně rychle a v pohodě. Naštěstí jsme neměli ani Miu, protože když bych jí viděl, tak si nejsem jistý, jestli bych zvládl dodržet svůj slib. Sbalil jsem si všechny věci a lehl jsem si na gauč v jednom patře, který jsem si právě přivlastnil a kde jsem se rozhodl na Ikima počkat. Vlastně jsem ani nevěděl, do kolika dnes učí a co všechno potřebuje ještě udělat, takže nemám představu, jak dlouho tu budu, ale nijak to neřeším, protože jsem si našel pěkně pohodlnou pozici.

Doučil jsem poslední hodinu, a pak šel hledat Yuua. Když jsem ho našel, musel jsem se usmát. "Jsi připravený, Yuu?" usmál jsem se.

Byl jsem zahleděný do toho záživného bílého stropu, když v tom se nade mnou objevil Iki. "Jasně." úsměv jsem mu oplatil a už byl na nohách. Společně jsme vyšli ze školy a já se nemohl dočkat, až budeme na pouti.