Přináším vám další díleček, těšili jste se? Tento bude o něco málo delší, tak snad se bude taky líbit :p

Jinak se omlouvám, za menší zpoždění, ale v poslední době toho je na mě hrozně moc, zkrátka nějak nezvládám, takže jsem zapomněla přidat. Pro ty, kdo čte 'Proveď mě Růžovým sadem', nejspíše vydávání pozastavím, protože teď to opravdu nezvládám, snad pochopíte.

Před Aomovo domem jsme si trochu počkali, ale nakonec otevřel a prohrábl si ještě mokré vlasy.
"Jé, ahoj." usmál se. Taky jsem ho pozdravil. "Jak to, že jste se ulili ze školy?" zasmál se a pozval nás dál.

Už jsem se skoro chtěl otočit a jít domů, ale nakonec se dveře přeci jen otevřely. "Ahoj." pozdravil jsem s úsměvem, který ale po jeho otázce rychle zmizel. "No... Ikimu nebylo poslední dva dny moc dobře, tak jsem s ním zůstal doma, jinak by se určitě zbytečně přetěžoval." vysvětlil jsem a doufal, že jsem zněl dostatečně věrohodně.

Aoma trochu tik pohledem z Yuua na mě a vypadal ustaraně.
"Jo tak... A už se to lepší?" zeptal se a upřel pohled na mě. S lehkým úsměvem jsem kývl a tak si oddechl.
"Yuu říkal, že se ti líbilo jedno z koťat." nahodil jsem.
"Jo, to je pravda." usmál se.

Vypadalo to, že mi to uvěřil, čímž se mi docela ulevilo, protože nevím, co jiného bych zvládl takto v rychlosti dalšího vymyslet. "Tak jestli si ho budeš chtít vzít, tak potřebujeme vědět, který to byl, aby si ho nezamluvil někdo jiný. Zapomněl jsem totiž, který to bylo." uchechtl jsem se.

"No, byl to černý kocourek s bílou náprsenkou a pravou přední tlapkou." usmál se, jakoby snad vzpomínal a já se nad tím musel usmát taky.

"Ah, fajn, tak už vím. A budeš si chtít vzít jen jeho nebo si vezmeš ještě nějaké? Říkal si, že by sis možná vzal dvě koťata." vyzvídal jsem dál. Byl bych docela rád, kdyby si vzal dvě. Za prvé budeme muset hledat o člověka méně a za druhé se na ně budeme moct chodit občas podívat.

Nad tímhle se Aoma pečlivě zamyslel, ale na konec přeci přikývl. "Stejně jsem tady sám. Aspoň bude sranda." usmál se. "Ale nevím které, všichni byli hezcí." Podrbal se ve vlasech.

Jeho odpověď mě potěšila, takže jsem se opět usmál. "To je na tobě. Jen aby pak už třeba to, co bys nakonec chtěl, nebylo zamluvené, nic víc."

Na to se Aoma uchechtl. "Tak to druhé kotě bude to poslední nezamluvené, které vám zůstane. Hm?" usmál se od ucha k uchu a já měl co dělat, abych se nezačal smát.

"No tak fajn." uchechtl jsem se taky. "Tak my asi už nebudeme zdržovat, ne?" otočil jsem hlavu k Ikimu, jestli náhodou od Aoma nebude ještě něco chtít nebo už opravdu půjdeme zpátky domů.

Na to jsem Yuuovi kývl, chlapsky se s Aomem objal a poplácal po zádech.
"Dej se rychle do kupy a ty ho ho hlídej." usmál se na nás.
"Vypadám snad jako mimino? Nepotřebuju chůvu." uchechtl js se.

"Jako přerostlý mimino možná." uchechtl jsem se. "Tak zatím ahoj." rozloučil jsem se s Aomem, než stihl Iki zareagovat a pak jsem po něm ještě provokativně pokukoval.

"Co je?" usmál jsem se trochu nervózně cestou domů.

"Vůbec nic, ty přerostlý mimino." vyplázl jsem na něj z provokace jazyk a rychle zmizel do domu, kde jsem obsadil gauč.

"Hej." usmál jsem se a rychlým krokem se vydal za ním. V obýváku obsadil gauč a tak, jako správné mimino jsem se posadil na něj. Hi hi.

Koutkem oka jsem ho sledoval a zprvu mi nepřišlo, že by mi chtěl něco udělat, ač mi to přišlo divný, ale velmi rychle se mi ukázalo, jak jsem se mýlil. "Ehh... Iki..." zakňoural jsem, když mi svou vahou začal drtit nohy.

Chudáček, musí se cítit jako lívanec. Uchechtl jsem se a nakonec si přes něj jen lehl. Chci ho potrápit, ne rozdrtit.

Dost se mi ulevilo, když mi odlehčil, i když mě hned na to zalehl, každopádně to mi už nevadilo. "Chtěl sis ze mě snad udělat placku, nebo co?" uchechtl jsem se.

"Jen jsem chtěl pochovat." uchechtl jsem se a přetočil na břicho. To bylo rozhodně pohodlnější.

S úsměvem jsem zakroutil hlavou. "To ti moc nevyšlo. A nevrť se pořád." pokáral jsem ho a prstem do něj šťouchl.

Naschvál jsem se zavrtěl a vyplázl na něj jazyk. Ukážu mu přerostlé mimino. Hi hi.

"Neprovokuj. Jinak si s tebou večer už nebudu hrát... ani ráno." ušklíbl jsem se na něj.

"Víš Yuu, zítra už jdeme do školy." ušklíbl jsem se a zas se zavrtěl.

Nespokojeně jsem zamručel. "Ale prooč? Vždyť jsi sám říkal, že když je konec roku, že to nevadí." udělal jsem na něj už automaticky prosebná očka, i když jsem věděl, že tentokrát to už asi neprojde.

"Ano, nevadí to a proto jsme byli dva dny doma, jenže už v pátek se předává vysvědčení a bylo by dobrý se ukázat ve škole aspoň i den před tím. Stejně se už neučíte, tak co je na tom zlého? Navíc se Megumi po tobě určitě stýská." uchechtl jsem se.

Nešťastně jsem zakňoural. "Já myslel, že mě do té školy chceš dostat, tak co mi tady mluvíš o Megumi." pronesl jsem nešťastně, i když jsem tohle myslel už ze srandy.

Zasmál jsem se a konečně se z něj zvedl. "Ale když ona tě má tak rááda." chechtal jsem se a pohladil ho po vlasech.

"Jo, ta mě má tak ráda, že mě zítra přivítá stylem: 'To po těch dvou dnech nepřetržitého sexu můžeš ještě chodit?' a nejlépe to zařve přes celou třídu." zabrblal jsem dotčeně.

Jen jsem zakroutil hlavou a přišpendlil ho na svou hruď. "Ale notak. Už jen blbé dva dny ve škole a pak máš prázdniny. To zvládneš."

Opřel jsem se o jeho hruď, hlavu si položil na jeho rameno a rukou jsem si začal pohrávat s jeho prameny vlasů. "Iki? Co... co když na to někdo přijde?" zamumlal jsem, ale přesto tak, aby mi bylo dobře rozumět.

Nejdřív jsem, vrněl protože si hrál s mými vlasy, ale pak jsem si povzdechl. "Yuu, proč na to myslíš?" začal jsem ho hladit po zádech.

Lehce jsem pokrčil rameny. "Nevím. Prostě si vždycky uvědomím, jak mi je s tebou dobře a jak je všechno fajn a pak se něco pokazí. Vždycky se to pokazilo." zachvěl se mi při poslední větě hlas a i já sám se začal chvět při snaze udržet slzy, které se mi začaly vhánět do očí při vzpomínce na poslední nešťastnou událost, při které jsem o něj doopravdy málem přišel.

"Yuu... notak." Přitiskl jsem ho k sobě a konejšivě hladil po hlavě. "Moc tě miluju, takže ať bude cokoliv, zvládnem to. Jasný?" šeptal jsem mu do ouška.

Chvilku jsem jen tiše seděl, ale nakonec jsem přikývl. "Jo." Oběma rukama jsem ho pevně objal a tvář schoval k jeho krku. "Strašně moc tě miluju." zamumlal jsem mu do krku, takže ani vlastně nevím, jestli mi rozuměl.

Dál jsem ho hladil po zádech a přivřel oči. Něco mi zamumlal do krku a já mu nerozuměl, ale neřešil jsem to. Je to můj miláček.

Zůstal jsem u něj takto přitisknutý docela dlouho, než jsem se zvládl úplně uklidnit. Nevím, co mě to najednou tak popadlo, ale byl jsem rád, že jsem to ze sebe dostal. "Promiň." špitl jsem, když už jsem se od něj o kousek odtáhl.

"To nic." Pohladil jsem ho po hlavě. "Když budeš cokoliv potřebovat, cokoliv, jsem tady a to jen a jen pro tebe." usmál jsem se.

"Děkuju." opětoval jsem mu úsměv a hned na to ho políbil. Nevím, co bych bez něj dělal. Bez něj si zkrátka neumím představit život a nechápu, jak jsem bez něj kdy mohl být. "Miluju tě." šeptl jsem mu těsně u rtů, ale pak se zákeřně usmál a na gauč ho povalil. "A jsi prostě úžasná matrace." uchechtl jsem se, když už jsem se na něm uveleboval.

Do polibku jsem se zapojil a když už jsem ležel, uchechtl jsem se a dal mu ruce na záda. "Taky tě moc miluju, ty můj lenochu."

"Já nejsem lenoch." zaprotestoval jsem. "Jen si tě potřebuju pořádně užít, než budu muset do práce." obhajoval jsem se tím, co mě zrovna napadlo.

Krátce jsem se zasmál a začal ho drbat ve vlasech. "Tak to jo." Byl prostě kouzelný.

Spokojeně jsem zamručel a ještě dlouho na něm takhle ležel a užíval si. Bohužel se ale už velmi rychle blížil čas odchodu, což se mi nelíbilo, protože to znamenalo odtržení se od mého drbajícího radiátoru. "Odvezeš mě zase, že joo?" udělal jsem na něj prosebná očka, i když už jsem s odvozem tak nějak dopředu počítal.

Musel jsem se usmát. Byl roztomilý, když ty oči dělal. "To víš, že jo, miláčku." broukl jsem a políbil ho.

Polibek jsem opětoval a o něco ho prodloužil, ale zase ne o moc, abych byl vůbec schopný se od něj zase odtrhnout. "Tak já se jdu připravit. A díky." usmál jsem se, dal mu ještě jednu rychlou pusu a už jsem se řítil převlíknout se.

Nestihl jsem mu před útěkem nic říct, a tak jsem se jen uchechtl a šel se obout.

Nechtěl jsem moc zdržovat, tak jsem nad oblečením opět moc nepřemýšlel a vzal si na sebe to, co včera. V zrcadle jsem ještě zkontroloval, jestli vypadám jakžtakž normálně a už jsem byl u dveří, kde jsem se začal obouvat. "Tak můžeme." zavelel jsem, ale pak se zasekl, když už jsem bral za kliku. "Moment, ještě ne!" vzal jsem zpátky svůj rozkaz a natáhl se pro polibek, který jsem si pořádně vychutnal. "Teď můžeme."

"Už jsem se bál, že jsi zapomněl." broukl jsem po nádherném polibku a už jsme šli k autu.

Když už jsme nasedli do auta, byla otázka jen pár minut, než jsme dorazili před zverimex. Nechtělo se mi tam. Tedy je to fajn brigáda, ale nechce se mi od Ikiho. Ale je to jen na chvilku, utěšoval jsem se v duchu a doufal, že mi čas nebude utíkat příliš pomalu. "Tak já jdu. A ještě jednu díky." pousmál jsem se. "Vyzvedneš mě zase, že jo?" ujišťoval jsem se ještě.

Musel jsem se uchechtnout. "Jasně, že tě vyzvednu. Zatím ahoj, zlato." Prohrábl jsem mu vlasy. Rád bych mu dal pusu, ale venku byli lidi. "Užij si to a nezlob."

"No jo, no jo." uchechtl jsem se. "Tak ahoj." rozloučil jsem se s ním, když jsem už vystoupil. Zabouchl jsem za sebou dveře, ještě mu zamával a už jsem mířil do pro mě již velmi známých vstupních dveří.

"Ahoj." Taky jsem mu zamával a zas pomalu dojel domů, kde jsem dal najíst kočičákům a zamířil do koupelny.

Pozdravil jsem se se všemi a okamžitě zamířil se převléct, abych nastoupil v požadované pracovní době. Zrovna jsem rovnal věci do regálů, když za mnou přišla jako vždy usměvavá Eriko.
"Ahoj." pozdravila mě znovu. "Máš ještě volné nějaké to koťátko? Ráda bych si tedy jedno vzala." uculila se.
"Jasně, ještě šest jich je volných. A myslím, že by sis ho mohla vzít hned, kdybys chtěla." usmál jsem se a upřímně byl rád, že další z koťat najde dobrý domov. Nechci, aby si prošlo nějaké něčím podobným, jako jejich máma. "Opravdu? To by bylo super. Ale dnes už něco mám, tak co třeba zítra po práci? šlo by to?" zeptala se a já přikývl. "Myslím, že jo. Pro jistotu se dnes ještě zeptám Ikiho, ale neměl by to být problém." potvrdil jsem jí.

V koupelně jsem si napustil plnou vanu a položil se do úúúžasně teplé vody. "Aaaahhhh..." vydechl jsem slastně a dal si ruce za hlavu. Dnes si tady pobudu déle.

Po celou dobu mi vydržela opravdu dobrá nálada a tak mi i čas utíkal o to rychleji, takže už zanedlouho jsem psal Ikimu zprávu, že za chvíli budeme zavírat.

Stále jsem si konzroloval čas a když už jsem to uznal za vhodné, vylezl jsem z vody, usušil se a oblékl. Pak jsem si došel do ložnice, abych se přijatelně oblékl a hned na to už jsem byl na cestě.

Rozloučil jsem se s Eriko a ještě slíbil, že jí zítra řeknu, jestli to, na čem jsme se dohodli platí a oba si už šli svým směrem. Tedy šla ona, já jsem ještě musel počkat, až mi přijede odvoz, jenomže v tom mě někdo zezadu chytil, dal ruku na pusu a odtáhl někam do jedné z uliček mezi baráky. Byl jsem dost zaskočený, takže mi chvíli trvalo, než jsem se osobě vysmekl a podařilo se mi jí podívat do tváře.
"Ahoj Yuu." zavrněl sladce a hraně se mile usmíval. Byl to Riku se svojí partou. "Ty se nám snad vyhýbáš, nebo co, že nechodíš do školy? Bojíš se snad?" usmál se přeslazeně, ale hned na to mu úsměv zmizel. "To bys měl! Prohledejte ho." přikázal jim a na mě se okamžitě vrhlo několik párů rukou, které mi začaly prošacovávat kapsy. Chtěl jsem se bránit, ale bylo jich na mě příliš moc, takže stejně nakonec dosáhli toho, čeho chtěli. Sebrali mi mobil, který ihned zničili a i peněženku se všemi penězi a doklady. Má dobrá nálada samozřejmě byla náhle ta tam a naopak ji vystřídala doslova nasranost.
"Tak ty máš brigádu, jo? A co tamta kočička, se kterou jsi se to bavil? Jedeš po ní snad?" mluvil zase tak hnusně přeslazeně. "Ale ne vlastně, vždyť ty jsi podělanej teplouš." rozesmál se, stejně jako ostatní kolem něj. Měl jsem co dělat, abych mu jednu nevrazil. Opravdu jsem měl takovou chuť to udělat, ale nechtěl jsem nic zbytečně vyvolávat, i když mi bylo jasné, že to dřív či později přijde, ale přesto jsem věděl, že bude lepší zůstat teď v klidu. Navíc by měl každou chvílí přijet Iki, i když nevím, co mi to bude platný, když jsem zatažený v temný uličce a navíc bez mobilu. "Řekni mi Yuu... jak to máš rád? Předveď nám něco..." zavrněl mi blízko ucha a ve mně v tu chvíli hrklo.

Hihi, tak co myslíte, proběhne něco? Zachrání nakonec Iki Yuua svým příjezdem? Dozvíte se v dalším díle! xD