Spal jsem klidně a spokojeně... a taky hodně dlouho. Když jsem se probudil, Iki vedle mě stále ležel. Vypadalo to, že spí, i když mohl zkrátka jen se zavřenýma očima odpočívat, ale přesto jsem u něj zůstal přitulený, abych ho nevzbudil, kdyby doopravdy spal. I když to byla smíš záminka, proč dál ležet bez toho, aniž bych si vyčítal to, jak jsem dnes strašně líný.

Nemám vůbec ponětí, jak dlouho jsem spal, ale když jsem se vzbudil a zívl si, Yuu byl pořád u mě. Usmál jsem se a víc se k němu přitulil. Tak hezky mě hřál.

Více jsem se u něj uvelebil, když se ke mně přitulil. "Spíš?" optal jsem se tiše, aniž bych se znovu pohnul, byť jen o maličký kousek.

"Nespím." šeptl jsem a stiskl ho v objetí. Nějak se mi nechce vstávat.

Více jsem se k němu přitulil a spokojeně zamručel. "Mhh... tak to máš smůlu, protože já jo." pravil jsem rozespalým hlasem a následně se uchechtl.

Jen jsem se uchechtl a pohladil ho po vlasech. "Mně to nevadí." broukl jsem a přivřel oči.

Oči jsem měl stále zavřené, ale na tváři jsem měl úsměv. Chvilku jsem byl zticha, ale pak jsem oči přeci jen otevřel a podíval se na Ikiho. "Měl by jsi ale něco sníst." Osobně jsem hlad tedy neměl, ale on by měl jíst pravidelně, aby se uzdravil. "Vždyť už je... půl druhý?!" vyjekl jsem, když jsem se podíval na budík na nočním stolku.

Je tak starostlivý, mrňous můj. Usmál jsem se, ale když vyjekl, příšerně jsem se ho lekl, takže jsem sebou škubl.

Sám jsem leknutím trošku ztuhl, když sebou Iki škubl, ale pak jsem se k němu zase otočil. "To jsme vážně spali tak dlouho?" zeptal jsem se překvapeně.

"No, asi jo." Pokrčil jsem rameny. "Tak to aby jsme začali dělat oběd, viď?" Usmál jsem se, dal mu pusu a pomalu vstal z postele.

Nespokojeně jsem zamručel, ale taky se začal zvedat. "No ale stejně je to fajn. Vstávám až po skvělým sexu a šlofíku a ti trapáci mají teď matiku s tou ježibabou. Ta jim nedá klid ani na konci roku." uchechtl jsem se a natahoval si na sebe boxerky, když jsem si uvědomil, že by bylo asi docela dobrý si dát sprchu, protože jsem byl stále od Ikiho ušpiněný.

Taky jsem se začal oblékat. "Abych té ježibabě neřekl, že se ti po ní stýskalo." uchechtl jsem se a s mrknutím na něj odešel do kuchyně.

"Na to mě máš až moc rád, abys to udělal." zasmál jsem se krátce. "Dám si ještě sprchu a pak ti pomůžu s přípravou oběda." houkl jsem na něj ještě na chodbě a zmizel za dveřmi do koupelny.

Jen jsem se usmál a začal připravovat jídlo mému tělu prospěšné. Zas nějaká dušená zelenina a brambor. Jak jsem tak vařil, ve špajzu jsem narazil na čokoládu. Vím že bych neměl, ale.. kousíček jsem si dal a pak zbytek schoval za všechny ty suroviny, abych byl líný si ji příště vyndat. Jak ubíhaly minuty začal jsem se cítit strašně, protože jsem nebyl schopný té čokoládě odolat. Zžíral mě pocit zrady.

Prolítl jsem rychle sprchou, ostatně jako vždy. Proč bych se zbytečně zdržoval, když tu jsem v ní sám. Ještě jsem spáchal hygienu a natáhl na sebe čisté oblečení, které jsem si přinesl. "Tak s čím mohu pomoct?" zeptal jsem se s úsměvem na tváři, když už jsem vešel do kuchyně a zmapoval linku, abych zjistil, co bude k jídlu.

"Co takhle s obědem?" uchechtl jsem se a začal očišťovat brokolici. "Můžeš oloupat brambory. Pak ti pomůžu."

Jen jsem s úsměvem zakroutil hlavou a bez dalších připomínek se dal do škrábání brambor, jak mi bylo nakázáno.

Po chvilce jsem měl svou práci hotovou, a tak jsem se zezadu natiskl na Yuua, vzal si škrabku a pomohl mu.

Úsměv, který mi postupně opadal se náhle opět rozšířil, jakmile se za mnou objevil Iki. Dal jsem mu pusu na tvář, lehce se o něj opřel a dál pokračoval ve škrábání brambor, které jsem hned na to rovnou nakrájel. "To bude stačit, ne?" pootočil jsem k němu hlavu, když jsem si myslel, že by to mohla být pro nás dva přijatelná porce.

Ihned jsem mu vtiskl polibek když hlavu natočil. "Jo, to bude určitě stačit." usmál jsem se a během pár chvilek jsme čekali, až se to uvaří.

Netrvalo dlouho a už bylo jídlo hotové. Já jsem nám nandal brambory, mezitím co Iki zeleninu a už jsme se mohli pustit do jídla. "Dobrou chuť." popřál jsem mu a začal jíst.

"Dobrou chuť." oplatil jsem mu a do jídla se pustil. Už jsem toho konečně snědl víc než dřív, ale i tak jsem nechal skoro polovinu talíře být. "Už nemůžu." vydechl jsem a pohladil si břicho.

Dojedl jsem svou porci a hned vstal. "Uklidím to." pousmál jsem se a aniž bych počkal na nějakou odezvu, už jsem mu sebral talíř.

"Heej. To jsem chtěl udělat já." usmál jsem se a pomalu vstal. Začalo mi být trochu špatně.

"To je v pohodě." zavrtěl jsem hlavou a věnoval mu svůj úsměv, který ale začal opadat, když jsem uviděl ten jeho výraz nebo spíš jen takový mírný náznak. "Stalo se něco?" zeptal jsem se trošku zaskočeně. To snad chtěl tak moc uklidit nádobí?

"Ne, nic se nestalo. Proč?" zamrkal jsem nechápavě ale pak ho pohladil s úsměvem po vlasech.

Chvilku jsem na něj bez jakéhokoliv slova díval, ale pak jsem se otočil zpět k nádobí. "Tak to se mi asi jen zdálo, promiň." Nejspíš jsem už nějaký paranoidní.

"Neomlouvej se. Nic se nestalo." Objal jsem ho hezky zezadu a hladil ho ve vlasech. Když se už teda on stará o nádobí, já se postarám o něj.

Domyl jsem nádobí, které jsem dal na odkapávač a otočil se k Ikimu. "Víš, že jsi úžasný?" zavrněl jsem mu do ucha a ruce obtočil kolem jeho krku.

"Ale nene." Usmál jsem se a vyzvedl ho na sebe. "Moc tě miluju."

Chytil jsem se ho nohama, aby mě nemusel tolik přidržovat, i když pro něj jsem byl asi jako moucha. "Já tebe taky moc miluju." zavrněl jsem a dlouze ho políbil.

Do polibku jsem se zapojil a potom jsem si ho odnesl do obýváku. "Máš nápad, co bychom mohli dělat?" zeptal jsem se, když už jsem i s ním na klíně seděl na gauči.

Bez jakéhokoli remcání jsem se nechal odnést do obýváku a uvelebil se na jeho klíně. "Hmm... co třeba se podívat, co se děje ve městě?" navrhl jsem, když jsem se na chvíli zamyslel.

"Myslíš, že nás něco zaujme?" uchechtl jsem se, ale kývl na jeho nápad. Kdo ví? Třeba z toho bude aspoň hezká procházka.

"No nebo se můžeme podívat na internet, abychom měli nějaký cíl." navrhl jsem druhou variantu. "Nebo jestli máš lepší nápad..."

"Upřímně nemám. Takže tvůj plán beru." Věnoval jsem mu polibek a i s ním, opět v náruči, se vydal do pracovny k počítači.

Musel jsem se uchechtnout, když mě vzal znovu do náruče. "Víš, já umím chodit."

"Víš, to je mi jedno." Uculil jsem se na něj a kdyby ho napadlo protestovat, políbil jsem ho. V pracovně jsem si i s ním sedl na židli a zapnul počítač. "Jakou šanci dáváš tomu, že nás něco zaujme?" broukl jsem.

Než jsem stihl jakkoli zareagovat, už mi věnoval polibek, který jsem samozřejmě s ochotou přijal, takže mě vlastně nenásilně umlčel... a mezitím zapomněl, co jsem chtěl říct, tak jsem to nechal pro tentokrát být. "Nedávám tomu žádnou šanci, tak třeba budu nakonec překvapený." pokrčil jsem rameny a chopil se myši a klávesnice. "Tak co tu máme... nějaké koncerty, basketbalový zápas, demoliční derby..." četl jsem nahlas, když už jsem najel na nějakou stránku.

Spokojeně jsem si opřel hlavu o jeho rameno a sledoval to, co četl. Po chvilce jsem ale opět lehce ucítil nevolnost a tak jsem zavřel oči a jen poslouchal.

Sjížděl jsem kurzorem stále níž, až jsem byl téměř skoro dole. "Zaujalo tě něco?" zeptal jsem se ho, aniž bych se na něj podíval. Co to demoliční derby? nebo tu je ještě akvárium."

"Ty derby zní asi nejlíp. Tebe zaujalo něco?" oplatil jsem mu, abych znal i jeho názor a konečně jsem zas oči otevřel.

"Taky ty derby.... ehh, to ale začíná v pět a to jsem v práci." zanaříkal jsem a opřel se zády o jeho hruď. "Fajn, vzdávám to."

"Mmm..." Pohladil jsem ho po předloktí. "A nic jiného tě nezajímá?" staral jsem se a dal mu pusu na krk.

Přivřel jsem oči a vydechl. "Nevím. Mohli bychom navštívit Iata a Arady. Nebo Aoma. Toho bychom se vlastně taky mohli zeptat, jestli si chce vzít nějaké to kotě? Už jsou dostatečně velká, nebo ne?" pootočil jsem k němu hlavu, abych na něj viděl. Sice se mi nechtělo těch mrňousů vzdát, ale věděl jsem, že se tomu nevyhneme.

"Bylo by dobrý se jich zeptat všech. Ty můžeš i v práci zjistit, jestli má někdo zájem." Usmál jsem se a dal mu pusu na tvář.

"Eriko mi to možná řekne dnes a kdyby chtěla, tak se s ní rovnou domluvím, kdy by si přišla vybrat. Ale Aoma si oblíbil jedno z těch černých koťat, tak by bylo dobrý říct nejdřív jemu." podotkl jsem. Přeci jen bych dal Aomovi přednost. Už s koťaty byl v kontaktu a když už mu nějaké padlo do oka, proč jej dávat někomu jinýmu.

Pokýval jsem hlavou a usmál se. "Tak pojďme za tím učitelským špehem." uchechtl jsem se a počkal, až ze mě Yuu sleze. Hmmm, i když bych si ho zas mohl odnést.

Přikývl jsem a rychle se zvedl, než mě znovu vezme do náruče, čehož by byl schopný. Během chvilky jsme už oba stáli před Aomovo dveřmi a čekali, až nám otevře.