Ehm... zase jsem se malinkato zdržela, takže... pardon xD

Hodina utekla relativně rychle a i test byl docela v pohodě. Byla obědová pauza, takže jsem mohl zase zamířit k Ikimu a pořádně si ho užít.

Nakonec jsem skončil tak, že jsem si čmáral na papíry... eh, jo. Vtipná představa. Hlavně, když neumím kreslit a vypadá to jako od dítěte ze školky... ale zabavilo mě to!

"Aaaahooooj." pozdravil jsem dlouze Ikiho, když už jsem byl zase u něj. "Co děláš?" zeptal jsem se a nakoukl mu přes rameno.

Ani jsem si nevšiml, že přišel, dokud mě nepozdravil. "Ahooj." oplatil jsem mu a když mi přes rameno koukl pod ruce, trochu jsem zrudl a začal papíry sunout na stranu. "Jen jsem se nudil. Nic zajímavého." usmál jsem se a vtiskl mu polibek.

Normálně by mě tímhle stylem asi umlčel a dál bych se tím nezaobíral, ale teď jsem se tak lehce nedal. Pohledem jsem znovu přelítl přes vrchní papír a s úculkem jsem si položil hlavu na jeho rameno. "To jsme my dva?" zeptal jsem se a ukázal na kresbičku dvou líbajících se osob.

Totálně jsem zrudl. Můj 'výtvor' by byl hezčí, i kdybych to udělal jako hůlkové panáčky... což... jsem neudělal... "Ehm... j-jo.. no tak neumím kreslit. No a?" znervózněl jsem a papíry rukou zakryl. On je oproti mně úplný umělecký kreslíř!

Nechápavě jsem se na něj podíval. No... je pravda, že to nebyl nejúžasnější obrázek, jaký jsem kdy viděl, ale stejně bylo milý, že se pokusil nás nakreslit. "Počkej, ukaž mi to." natáhnul jsem se pro papír a vzal si do ruky tužku. "Není to tak hrozný. Ty základní rysy tam máš, chce to jen trošku zvýraznit." snažil jsem se mu vysvětlit a obrázek trošku zdokonalil. "Vidíš?" usmál jsem se a dal mu pusu na tvář, kterou měl stále zarudlou.

Nešlo se neusmát. No jo. Umělecky dopadnete stejně jako já, když budete jen psát na tabuli, kreslit grafy, taktický postup při zajišťování okolí na místě zásahu a tak podobně... "Nechceš někdy nakreslit něco s námi ty? Kreslíš krásně." šeptl jsem mu těsně u rtů ještě než jsem ho políbil.

Do polibku jsem se lehce usmál a pohladil Ikiho po tváři. Následně jsem se u něj uvelebil a opřel se zády o jeho hruď. "No... to mi sice lichotí, ale nevím, jestli bych to zvládnul." byl jsem tak trochu na pochybách.

Objal jsem ho kolem pasu a věnoval mu pár polibků na krk. "Poznal jsi, co je ta moje hrůza, takže to tvoje bude dílo tisíciletí." uchechtl jsem se.

I já se musel uchechtnout. "Ale vždyť to není tak hrozný, jak říkáš." snažil jsem se ho přesvědčit. "A zas mě nepřeceňuj, jo? Možná to někdy zkusím, ale nic neslibuju."

"Ale je. A viděl jsem ten tvůj 'sešit', když jsem nastoupil. Sice to byly prasárny, ale hezky nakreslené." řekl jsem popravdě a pak jsem se musel uchechtnout a zkusit ho trochu pozlobit. "Že ty sis nad tím sešitem honil?" zašeptal jsem mu s úšklebkem do ouška.

Protočil jsem oči. "No jo no, ale..." zasekl jsem se a okamžitě zrudl, když mi tu svojí myšlenku zašeptal do ucha. "C-co?! jak tě to napadlo?!" vyjekl jsem trochu rozpačitě, i když to nebyla pravda...úplně. Ale stejně jsem nechápal, jak ho to mohlo napadnout!

Musel jsem si skousnout ret, abych se nezačal smát. "Samé penisy, všude svalnatá břicha a hrudi. Občas tam byli i ty vaše kosočtverce ale to bylo spíš načmárnuté. Hmmmm? přiznej se." provokoval jsem ho dál. Ehm. Sakra. Mám na něj chuť...

Ježiš, teď jsem si vážně přál, aby zazvonilo a já musel na hodinu, ale protože byla obědová pauza, tak to nehrozilo. "Já si nehonil nad sešitem, to je úchylný!" snažil jsem se nějakým způsobem bránit, což mi tedy zrovna dvakrát nešlo, tak jsem si alespoň založil ruce na hruď koukal kamkoliv jinam, jenom ne na něj.

Teď už to nešlo a já se musel zasmát. Tím jsem zakrýval i to, že bych se na něj mohl každou chvilku vrhnout. "Jsi roztomilý, když tohle děláš." Pohladil jsem ho po břiše, kde jsem měl do teď spojené ruce.

Ah, tohle tu dlouho nebylo, pomyslel jsem si. "Já nejsem roztomilý." zabrblal jsem a dál se koukal jinam. Takovéhle chabé protesty mi asi stejně k ničemu nepomůžou, ale úplně líbit si to taky rozhodně nenechám.

Jen jsem s úsměvem zakroutil hlavou a trochu ho kousl do krku. On je prostě úžasný.

Lehce jsem se zachvěl, když se svými zuby dotknul mé kůže na krku a konečně k němu zase stočil pohled. Dokonce se mi zase navrátila i moje původní barva. "Jestli máš hlad, tak se můžeš jít do jídelny naobědvat, i my teď máme pauzu." uchechtl jsem se, i když teď jsem se spíš snažil zakrýt to, jak se mi v hlavě začaly honit pro tuto chvíli ne zrovna vhodné myšlenky.

"Ty víš že jídlo z jídelny nesmím. Ale... " Mlsně jsem se olízl při pohledu na něj. Pak mi tak nějak došlo, že bych to neměl dělat, tak jsem na chvilku s tichým povzdechnutím sklopil pohled a smířený s tím, že si budu muset počkat se pořádně v židli opřel.

Když jsem uviděl ten jeho pohled, už jsem si myslel, že se neudrží, ale naštěstí mu to asi došlo, a tak jsem se o něj s povzdechem zase opřel. "Dnes je ale zeleninový salát, ten bys mohl. Pak se můžeme třeba aspoň mazlit, když budeš chtít." doplnil jsem ještě a pohladil ho po krku.

"Mmm.. Tak jo. Bude ze mě za chvilku vegetarián." uchechtl jsem se a chytil ho vděčně za ruku. Asi bych byl opravdu úplně nahranej, kdybych ho neměl.

Usmál jsem se a ruku mu stiskl. "Tak pojď ty můj skorovegetariáne, než se z tebe stane Yuuožrout." uchechtl jsem se a zvedl se. Před odchodem jsem ho ještě dlouze políbil a pak už jsme zamířili do jídelny. Zase špatný nápad. Nějak mi nedošlo, jak na sebe teď Iki strhává pozornost a co víc... jak mě to šíleně štve.

"Yuuožrout jsem už dlouho." usmál jsem se a polibek si užil. Cestou jsem začal být tak nějak nervózní, protože na tolik pozornosti opravdu nejsem zvyklý a po té události jsem strhával pozornost naprosto všech.

V jídelně jsme si již s jídlem sedli k jednomu z volných stolů a začali jíst, když jsem zahlídl Megumi, která si nás nejspíše všimla a měla namířeno k nám. Snad aspoň tady nebude mít nějaké narážky, pomyslel jsem si. Jenže Meg nejspíš nedávala tak úplně pozor na cestu a srazila se s jedním klukem a jen tak tak udržela svůj tác s jídlem. Asi normálně bych si z ní buď utahoval nebo to prostě nechal být, jenže ten, do koho vrazila, byl největší idiot ze školy. Hrozně namachrovanej frajírek, který si o sobě strašně myslí, ale v hlavě má leda tak nasráno v tom lepším případě. Dřív jsme se docela často prali ať už ve škole nebo klidně i mimo ní, když jsme se potkali.
"Kam kurva čumíš?!" zařval na ni přes celou jídelnu a ještě do ní strčil, že jí nakonec tác, který se jí podařilo předtím udržet, spadl na zem.
"Hej! Nech ji být, neudělala to schválně!" zvedl jsem se okamžitě ze židle a došel k chuděře roztřesené Megumi.
"Aleee, koho tady máme? Copak přiteplenče? Slyšel jsem, že jsi nám nějak zkrotnul." ptal se a na jeho tváři se začal roztahovat úšklebek. "Už na to nemáš koule, co? Ah, ne, promiň, ty jsi nikdy žádný neměl, vždyť je nepotřebuješ." rozesmál se stejně, jako ti jeho kumpánové kolem něj.
"Stejně, jako ty mozek." štěkl jsem po něm a dal Megumi ruku na záda, abych jí odvedl k našemu stolu, jenže to už mě ten idiot držel pod krkem a tiskl mě na stěnu.
"Ty zmrde, cos to řekl?!" rozeřval se tentokrát pro změnu na mě a druhou ruku svíral v pěst.

Tohle celé mě tak vytočilo. Ne jen, jakožto Yuuovo přítele, ale hlavně jako učitele. Vstal jsem od stolu a pomalu si to k nim zamířil. Roztřesenou Megumi jsem posadil na jednu z volných židlí u nejbližšího stolu a postavil se se založenýma rukama za toho kluka, který se napřahoval. "Něco mu uděláš a říkám ti, že rychle poznáš, jak velká to byla chyba." zavrčel jsem velmi výhružně. Nebudu trpět rvačky a ani šikanu. Tohle tady na škole nebude. Ne se mnou. "Pusť ho." zavrčel jsem ještě výhružněji než předtím a na pevně zatnutých rukou mi naběhly žíly.

Dříve v tomto okamžiku už bychom se dávno rvali, ale teď jsme se navzájem jen vraždili nenávistnými pohledy, dokud nás ovšem nevyrušil Iki a Riku k němu nestočil hlavu. "Si dovoluješ, když máš za sebou tu gorilu, co?" otočil se zas ke mně. Měl jsem sto chutí mu za to jednu vrazit, ale nechtěl jsem vyvolávat další potyčky, zvlášť ne před Ikim. "Později si to s tebou vyřídím." zavrčel na mě ještě, když mě nakonec přeci jen pustil a vydal se s tou svojí partou vypatlanců pryč z jídelny.

To s tou gorilou jsem rozhodně nepřeslechl. Zlostí mi cukl koutek, ale kvůli takovému smradovi s nevymáchanou hubou se nesnížím. Když odcházel, ještě chvilku jsem ho sledoval a až když zmizel, v duchu jsem si oddechl a bez problému nasadil svůj typický úsměv. "Dobrý?" zeptal jsem se Yuua starostlivě a pohledem zkontroloval Megumi. Vypadalo to, že už se uklidnila.

Idiot jeden debilní, nadával jsem v hlavě. "Jo, v pohodě. Je to jen takový vypatlanec. Dřív jsme se skoro v jednom kuse rvali, kvůli těmhle jeho debilním kecům." odpověděl jsem a i já pohledem zabloudil k Meg, která vypadalo už lépe. Všichni jsme se tedy společně posadili zpět k našemu stolu, kde jsem k Megumi přišoupl svou misku se salátem a sám dojedl jen polívku. Nejdřív chtěla protestovat, ale odbyl jsem ji tím, že stejně nemám moc hlad.

Chápavě jsem pokýval hlavou a všichni tři se zas posadili ke stolu. Ten salát nebyl zrovna nic moc, ale na zasycení mi stačil. Zamyšleně jsem si opřel bradu o ruku a koukal do prázdné misky po salátu. Ani jsem si nevšiml, že ti dva už dojedli. Bože, já chci maso!!

Byl jsem pořád ještě pěkně nakrknutý a tahle nálada mě asi jen tak nepřejde. Zrovna on mi v mém životě opravdu nescházel. Když jsem si po nějaké době všiml, že Iki dojedl a jen se asi snaží hypnotizovat misku, zamával jsem mu rukou před očima. "Můžeme jít?"

Překvapeně jsem zamrkal, když mi před očima proletěla ruka, ale pak jsem se usmál. "Jo." broukl jsem. Odnesli jsme tácy s nádobím a vyrazili.

Už bylo těsně před zvoněním na hodinu, když jsme procházeli chodbou, tak jsme si to namířili do třídy. Chtěl jsem ještě Ikiho políbit, ale to bych musel k němu do kabinetu a asi by to vypadalo divně. "Tak ahoj." rozloučil jsem se prozatím s Ikim mávnutím ruky a společně s Megumi jsme zalezli zpět do třídy a posadili se do lavice.

Taky jsem mu mávl na rozloučenou a zašel do kabinetu. Docela dlouho jsem si prohlížel ten obrázek, co Yuu upravil a... pokusil jsem se nakreslit další. Ještě hezčí.