Hlásím, že ode dneška budu KC&LS přidávat v pondělí a ve čtvrtek ;3

Usnul jsem poměrně rychle, ale zrovna dvakrát kvalitní spánek to nebyl a navíc jsem se probudil docela brzo a už nemohl usnout, tudíž jsem zrovna moc vyspalý nebyl. Alespoň jsem ale ještě pořád zůstal ležet u Ikiho, dokud se i on neprobudil.

Docela mi trvalo než jsem usnul a tak jsem pozoroval Yuua, který už dávno spal. Cítil jsem nepříjemný pocit na zádech a to mě donutilo podívat se na okno. Měl jsem pocit, jako bych zahlédl rudý záblesk a tak jsem opatrně z postele vstal a k oknu došel. Krátce jsem očima přejel okolí venku a pak zatáhl závěsy a šel si zas lehnout. Tentokrát mi už usínání netrvalo a přitulený ke svému miláčkovy jsem spal až do zvonění budíku, který začal vyřvávat. Nespokojeně jsem zamručel a otevřel oči. Chvilku mi trvalo, než mi vůbec došlo, že musíme do školy.

Jakmile začal zvonit budík, se zamručením jsem se k němu natáhnul a vypnul ho. "Dobré ráno." zamumlal jsem a ještě se k němu alespoň na chvíli přitulil a objal ho, aby mi hned tak neutekl.

Promnul jsem si oči a zívl. "Dobré ráno." pousmál jsem se a trochu si prohrábl vlasy, než jsem mu objetí opětoval. "Musím nám jít udělat snídani." usmál jsem se při pohledu na to, jak si mě drží.

"Umhh nee, ještě chvíli." zažadonil jsem a víc se k němu natiskl, aby pochopil 'vážnost' situace. Když jsem se nevyspal úplně nejlíp, tak chci nějaké odškodnění, i když on s mou nevyspalostí nemá nic společného.

"Tak jen chvilku." povolil jsem a jednou rukou ho začal hladit po zádech, ale po pěti minutách už jsem začal, i s ním v ruce, vstávat.

Byl jsem rád, že nakonec ještě chvilku zůstal ležet, ale jak se začal zvedat, trochu nespokojeně jsem zamručel, ale už nic nenamítal.

"Nebruč medvídku." usmál jsem se a políbil ho, než jsem došel ke skříni, kde jsem se oblékl do bílé košile a černých kalhot. Koutkem oka jsem zachytil Yuuovo pohled a tak jsem zakroutil zadkem. "Sluší mi to?" uchechtl jsem se.

Hlasitě jsem oddechl a svalil se zpět do postele, ale tak, abych měl na Ikiho hezký výhled. "Sluší ti to tak, až je to trestný." usmál jsem se. "Jo a to oblečení je taky fajn." ušklíbl jsem se na něj.

"Ts, ty můj malý úchyle." uchechtl jsem se. "Už se taky začni hrabat z té postele." mrkl jsem a šel do kuchyně udělat nám snídani, ale pro mé překvapení ji už dělal Iato.
"Ty jsi vstal tak brzo?!" zeptal jsem se ho pobaveně a on přikývl.
"Chci se vám aspoň trochu odvděčit za to, že tu můžu být. Jo... a taky za včerejší ticho." ušklíbl se a já jen zakroutil hlavou a šel teda do koupelny trošku upravit své vlasy a vyčistit zuby.

Uchechtnul jsem se a začal jsem tedy také vylézat. Chtěl jsem Ikimu pomoct se snídaní a svačinou, ale jelikož jsem se s ním téměř srazil zase na chodbě a viděl ho vcházet do koupelny, tak mi došlo, že už asi není třeba. Vrátil jsem se tedy zpět do ložnice, abych si připravil věci a taky se převlékl.

V klidu jsem po ranní hygieně došel do pracovny, kde jsem sbalil do batohu opravené testy a vše, co jsem potřeboval a pak s tím došel do obýváku, kde už byla hotová snídaně. "Dobrou chuť." popřál jsem si s Iatem a oba se do toho pustili. Stačilo, aby přišel Yuu.

Už jsem měl vše připravené a i převlečený jsem byl, a tak jsem se zamířil podívat, jak na tom je snídaně. V obýváku už snídal jak Iato, tak Iki. Iatovi jsem v rychlosti popřál dobré ráno a oběma dobrou chuť, a pak se taky pustil do snídaně.

Já i Iato jsme popřání opětovali a všichni společně jsme spokojeně jedli. Já dojedl jako první a tak jsem šel dát ještě jídlo kočičákům a pak se rovnou obout.

Dojedl jsem jako poslední, protože jsem hlad moc neměl. Chtěl jsem po sobě umýt talíř, ale ten mi z ruky sebral Iato, tak jsem mu jen poděkoval a vyrazil ještě proběhnout koupelnou, kterou jsem dnes ještě nestihl navštívit. Pak už jsem si jen vzal věci a už taky stál u dveří, kde jsem Ikimu věnoval polibek, jako vždycky. Na rozloučenou jsme houkli na Iata a vyrazili směr škola. Jakmile jsme ale vyšli ven, měl jsem takový zvláštní pocit úzkosti. Nedokázal jsem si to odůvodnit, a tak jsem doufal, že je to prostě jen následek nevyspalosti.

Vychutnal jsem si náš polibek před odchodem, rozloučili jsme se s Iatem a už šli do školy. Cestou jsem, stejně jako v noci, cítil nepříjemný pocit na zádech. Lehce jsem sklopil hlavu k zemi, ale očima jsem neustále tikal z místa na místo, dokud jsme nedošli do školy.

Nemohl jsem si nevšimnout toho, že i Iki je dost nesvůj. Začínaly mě napadat všemožné černé myšlenky, ale nejvíce ty, co se týkaly případu, který Iato vyšetřoval. Byli dva policisté zabiti a napadený byl i třetí, ale ten nakonec přežil. I když Iato říkal, že to nevypadá, že by to spolu nějak souviselo, tak jaká je pravděpodobnost, že během několika dní se někdo pokusí zabít tři policisty? Ach bože, ať už je tenhle den za mnou! Ve škole jsme se s Ikim rozloučili a každý zamířil svým směrem.

Po našem rozloučení jsem se vydal do kabinetu, kde jsem si rovnou vše roztřídil podle toho, na jaké hodiny to budu potřebovat a pak rovnou popadl první hromádku opravených testů a šel na hodinu. Všechny testy jsem rozdal a pak s žáky seskládal na tabuli všechny správné odpovědi, aby se poučili.

Došel jsem do třídy, kde jsem se přivítal s Megumi. Asi poznala, že mám nějakou skleslou náladu, protože se mě hned začala vyptávat, jestli se něco nestalo, ale vše jsem svedl na nevyspalost. Ne, že bych úplně lhal. Měl jsem pocit, že to není z toho, ale z čeho jinýho by to asi tak bylo?

Celou dobu jsem potlačoval ten podivný pocit. Nemůžu říct, že se mi to dařilo. Spíš asi naopak. Každou chvilkou nepříjemnost narůstala a tak jsem se snažil soustředit jen a pouze na svou práci. Na druhou hodinu mě čekalo rozdání dalších testů, takže hodina proběhne stejně jako tahle.

Nemohl jsem se vůbec soustředit na výuku. Pořád jsem se soustředil na úplně jiné věci a místo na tabuli jsem věčně koukal z okna, za což jsem nakonec dostal během třetí hodiny poznámku. Když se daří, tak se daří, ale teď jsem si s tím hlavu moc nelámal, spíše mě ještě o to víc znervózňovalo to, jak se ráno choval Iki, takže jsem opravdu už uvítal polední pauzu, během které jsem se okamžitě vydal za Ikim. Snad se dal do kupy a teď mi řekne, že jsem pako nebo něco v tom smyslu. Doopravdy jsem v to doufal.

Pořád jsem se přepisoval a přeříkával. Už mě to štvalo a tak jsem k tabuli nenápadně začal posílat žáky. O obědové přestávce jsem docela rychle dorazil do kabinetu, udělal si kafe a posadil se s ním pohodlně do své velké židle. Jen chvilku na to přišel Yuu a já se musel usmát. Byl jsem moc rád, že je tady. Teď jsem ho potřeboval.

"Ahoj." zamumlal jsem, když jsem došel k Ikimu do kabinetu. Už jsem byl úplně vyřízený z toho všeho a tak jsem se zmohl jen k němu dojít, posadit se mu na klín a obejmout ho. Už jsem s ním chtěl být doma. Jen se prostě rozvalit třeba na postel, jeho mít vedle sebe a být si jistý, že vše je v pořádku.

Nechal jsem ho se na mě posadit a objetí i s pozdravem jsem opětoval. Šlo vidět, že je taky vyřízený. Zajímalo by mě, čím to asi je. Zdá se, že oba dnes máme asi špatný den a tak jsem se víc v židli uvelebil, držel si ho pevně u sebe a začal ho jednou rukou drbat na zádech.

Zavřel jsem oči a trošku jsem se díky němu uvolnil. Aspoň, že tak. "Umhh... miluju tě." zamumlal jsem, zabořil mu obličej do krku a na oplátku drbání jsem ho začal hladit ve vlasech.

Cítil jsem se s ním mnohem lépe a tak jsem se začal lehce usmívat a párkrát jsem i tiše zavrněl. "Taky tě miluju. Hodně moc." řekl jsem tiše a dál si užíval jeho přítomnost.

I mně se na tváři objevil mírný úsměv, a tak jsem tak nějak myslel, že teď by to mohlo být už dobrý. "Co kdyby jsme o víkendu něco podnikli? Abychom se taky zase trochu odreagovali. Ještě nevím co, ale to bychom potom vymysleli." usmál jsem se a o kousek se odtáhl, abych se mu mohl podívat do očí.

"To zní dobře. Mohli by jsme třeba někam zajet. Někam daleko a nebát se, že nás někdo práskne." usmál jsem se a zahleděl se mu do očí. Už za malý okamžik jsem ho držel za bradu a věnoval mu sladký polibek.

Tak tohle znělo vážně skvěle a já už si hrozně přál, aby byl víkend. Bude to skvělé odreagování a navíc se budeme moct na veřejnosti chovat tak, jak by jsme tady nemohli. Než jsem ale stihl vyjádřit jakékoliv svoje nadšení k plánu, který se nám teď tady vytvářel, už jsem ho měl na svých rtech, což mi ale samozřejmě vůbec nevadilo, právě naopak a proto jsem polibek ještě prohloubil.

Jeden dlouhý polibek jsem pomalu začal proměňovat na spoustu jemných polibků. Vychutnával jsem si jeho rty, které jsem občas i lehounce olízl nebo kousl a volnou ruku jsem mu obtočil majetnicky kolem pasu. Můžu, protože on je můj.

Přitiskl jsem se co nejvíce na něj, plně s ním spolupracoval a celou tuhle chvíli jsem si užíval, co jenom to bylo možný. V tom ale někdo zaťukal a bez jakéhokoliv otálení vstoupil. Málem jsem zkameněl na místě, protože jsem neměl nejmenší šanci se schovat, ale když jsem mezi dveřmi uviděl culící se Megumi, náramně se mi ulevilo. Ani z ní jsem tedy nebyl dvakrát nadšený, ale lepší, že stojí mezi dveřmi ona, než kdokoliv jiný.
"Meg!" zavrčel jsem po ní a probodl jí pohledem.
"Pardon pardon." uchechtla se. "Jen... z nějakého důvodu v celé budově nejde elektřina, takže ani nezvoní, tak mě zástupkyně poslala to říct všem učitelům." odůvodnila svůj příchod. Jen jsem si hlasitě povzdechl a opřel si hlavu o Ikiho rameno. Jak mně se od něj nechtělo pryč!

Zrovna jsem se chtěl přesunout s polibky na jeho krk, ale zaklepání a následné vrznutí dveří mě zastavilo, ale nestihl jsem nic udělat. Mé srdce snad vynechalo strachem pár ůderů, ale když jsem si plně uvědomil, kdo je ve dveřích, celý jsem zrudl. Nevím jestli vzteky, nebo protože jsem se styděl, ale asi v tom bylo od každého kousek. Taky mi chvilku trvalo než jsem vstřebal její slova a Yuua, který si zas opřel hlavu o mé rameno, jsem pohladil po páteři. "Myslím, že to vás od testu stejně nezachrání, ale děkuji za upozornění... Megumi." řekl jsem lehce podrážděně, protože jsem se opravdu lekl, ale pak jsem k ní zas stočil pohled. Vím, že Yuu říkal, že ona pomlčí, ale chtěl jsem to slyšet i od ní. "Doufám, že mám tvé slovo?" broukl jsem podezíravě a nespouštěl z ní svůj pohled. Musím uznat, že moc přátelský v tu chvilku nebyl.

Bylo slyšet, že její příchod ho trošku naštval, tak jsem ho začal hladit alespoň ve vlasech. "Samozřejmě, nic neřeknu. Mlčím jako hrob." uculila se. "No, tak já zase půjdu, ať vás dál neruším."

„Dobře... a děkuju." řekl jsem nakonec a lehce přivřel oči, když mě Yuu začal hladit. Zrovna dnes jsem si něco, co by nás vyrušilo, opravdu nepřál. No ale co nadělám?

"Jo, není zač. A ještě jednou se omlouvám za vyrušení." Pak už jen zavřela dveře a my jsme byli zase sami. "Promiň za ni." šeptl jsem a něžně ho políbil na krk.

Usmál jsem se a prohrábl mu vlasy. "To nic, nemůžeš za to. A navíc... vypadá fajn. Nechceš ji někdy k nám pozvat?" uchechtl jsem se co nejtišeji to šlo. Vím moc dobře, jak mi říkal, že mu neustále něco vykládala a ne a ne přestat.

O kousek jsem se od něj odtáhl a překvapeně jsem se na něj podíval. "To vážně chceš riskovat vymytí mozku? Navíc, jestli se potká s Iatem a oba se proti nám spolčí, tak budu vraždit." uchechtl jsem se.

„Byla by výhoda mít s ní dobrý vztah a vypadá na fajn holku, takže.. proč ne?" usmál jsem se. "A navíc bys měl trávit i trochu času s kamarády venku. Prospěje ti to." Políbil jsem ho na čelo a pak koukl na hodinky. "A za chvilku budeme muset."

"Hm..." zamručel jsem nespokojeně na jeho poslední poznámku. "Ale mně vyhovuje trávit čas s tebou." zaprotestoval jsem, když už jsem se zvedal z jeho klína.

Lehce jsem se usmál a ještě naposled ho dlouze políbil. "Tak pojď ty můj závisláku." broukl jsem a dal mu do rukou papíry na test, aby to vypadalo, že mi pomáhá.

Užil jsem si poslední dlouhý polibek a pak si od něj vzal papíry. Jakmile jsme vyšli na chodbu, hned se mě začala zmocňovat nervozita a možná až panický strach. Dnes jsem vážně nějakej divnej.