Došli jsme do školy, kde se od nás Aoma oddělil a já koukl na Yuua. Bylo mi jasné, že se mu cesta s ním nelíbila. Všude už byli žáci, kteří zrovna přišli a tak jsem Yuua chytil za zápěstí. Jemně, ale víc jsem pokrčil prsty takže pro ostatní to vypadalo, jako bych mu tu ruku drtil. "Máš průser Fujiwaro!" zavrčel jsem na něj a za sebou ho táhl do kabinetu, kde jsem ho pustil, zavřel za námi a jeho svým tělem přitiskl ke zdi. Bylo skvělý, jak to vůbec nechápal, tak jsem ho vášnivě políbil. "Usmívej se, ty bručounku." zavrněl jsem pobaveně.

Už jsem se chtěl s Ikim rozloučit a prostě odejít do třídy, jenže v tom mě chytil za zápěstí. Moment... jaký průser? snažil jsem se sám si odpovědět, ale teď jsem vážně nechápal. A už vůbec jsem nechápal, když jsem skončil nalepený na zdi a on mě vášnivě políbil. Chvíli jsem na něj ještě nechápavě zíral, ale pak jsem se musel uchechtnout. "Tohle mi nedělej. Vážně jsi mě vyděsil."

Taky jsem se uchechtl. "Nesmíme vzbudit podezření, takže tohle je ideální způsob." zavrněl jsem a ještě jednou ho políbil. "Až odejdeme, tvař se, že mě chceš zabít." usmál jsem se a pohladil ho po tváři. Tohle možná budu dělat častěji.

"Hmm, to se mi líbí." zavrněl jsem i já a polibek mu bez jakýchkoli protestů opětoval a ještě jsem si ho na sebe více přitiskl. "Jasně." uchechtl jsem se a přejel mu rukou po hrudi. Téměř okamžitě se mi vybavilo, co se tady mezi námi odehrálo včera o polední pauze a musel jsem se zase usmát. "Dostanu od tebe striptýz dneska?" škádlil jsem ho, ale popravdě mě jeho odpověď doopravdy zajímala.

"Mhhh..." zamyslel jsem se a při tom si lehce skousl ret. "Možná, když už budeš hodný." usmál jsem se po chvilce. "Ale nečekej žádnou slávu, nikdy jsem to nedělal." dodal jsem ještě rychle.

On na to vážně kývnul? Fakt?? Páni, tomu se mi snad ani nechce věřit. "Jo, supeer!" zaradoval jsem se. "A já jsem hodný." zaprotestoval a udělal jsem na něj ublížený výraz.

Je hezké vidět, jak se raduje... jen já se u toho asi zabiju. No nevadí. Hlavně, že mu dávám motivaci! "Ne, zlobíš. Proč bych tě sem jinak dotáhl?" uchechtl jsem se a už zazvonilo na hodinu. "Utíkej. Kdyby byl problém, tak prostě řekni, že jsem si tě zavolal." Ještě jsem ho naposled políbil a už ho nechal jít.

"Jo, jasně." oplatil jsem mu polibek a vzal za kliku od dveří. Chjo, jak rád bych tady ještě chvíli s ním byl, ale nemůžu. No, aspoň budu mít potom striptýz. No jo, to je tak, když je někdo šikovný a umí si to zařídit. Než jsem vyšel na chodbu, změnil jsem svůj výraz, aby případní kolemjdoucí si mysleli, že jsem dostal vynadáno za nějaký průšvih, a pak už zamířil hned do třídy.

Ještě chvilku jsem s úsměvem sledoval dveře a pak se pro sebe uchechtl. To jsem zvědavý, jak to s tím striptýzem udělám, když ani nevím, jak na to. A myslím, že pouhé shození hadrů nebude nic moc. Co on se mnou vlastně dělá?! Úplně kvůli němu blázním! Neměl by spíš on dělat striptýz mně?! Jak jsem tak měnil barvy z normální do rudé a zpět, uběhlo pět minut a já rychle popadl své věci a šel na hodinu. Tohle jsem trošku nevychytal.

Vešel jsem do třídy a došel ke své lavici. Ach, já skoro zapomněl, že teď sedí vedle mě Megumi.
"Ahoj." pozdravil jsem ji a na tváři měl stále ten samý výraz.
"Ahoj. Hm... stalo se něco?" zeptala se opatrně. Nejdřív jsem její otázce moc nerozuměl, ale pak jsem se uchechtl.
"Ale nic, neřeš to." Bylo vidět, že byla dost zmatená, ale nakonec to nechala být.

Došel jsem do své třídy a ihned s nimi začal opakovat. Brzy se bude psát spousta testů a já bych byl rád, kdyby to všichni zvládli.

Hodiny do odpolední pauzy probíhaly docela v klidu a mezi nimi jsem se o přestávkách ještě koukl na tu angličtinu. Když už to přeci jen budu muset psát a předtím jsem se na to učil, tak by bylo fajn si to zopakovat a trochu si to oživit, abych tam neudělal zbytečné chyby. Po obědě jsem se moc nezdržoval, abych to stihl napsat a ještě zajít k Ikimu, a tak jsem už za chvíli klepal na dveře kabinetu, kde Aoma pobýval.

Hodiny mi utíkaly jako voda a každou přestávku jsem si něco málo o striptýzu i gayích našel na internetu. Zároveň jsem si vyřídil objednávku, takže zítra mi přijde domů balíček. Docela se těším.

Když jsem uslyšel "dále", zhluboka jsem se nadechl a vstoupil.
"Dobrý den, přišel jsem si opravit tu písemku a chtěl bych požádat o nějaké jiné téma." řekl jsem okamžitě a sledoval jeho překvapený výraz.
"Jo, jistě. Pojď si sem sednout." ukázal na volnou židli u protějšího stolu, kam jsem se tedy posadil. "Téma si zvol tedy klidně sám, aby ti vyhovovalo, jen musíš dodržet podmínky, což znamená použít veškeré časy, které jste se učili. Vše jasné?" zeptal se, když přede mě položil prázdný list papíru.
"Jo, asi jo." přikývl jsem a pustil se do psaní. Pro mé překvapení jsem s tím neměl ani moc problémy, takže brzy byl můj papír z větší části popsaný a já ho už podal Aomovi.
"Děkuju a nashle." rozloučil jsem se zdvořile, aby se neřeklo a už chtěl odejít, ale v tom mě zastavil.
"Proč to takhle nešlo už včera? Pokud ti nevyhovovalo téma, což mě tedy mohlo napadnout, ale stačilo zkrátka jen říct a já bych ti vyhověl. Proč mě tak nesnášíš?" zeptal se nakonec a v jeho hlase byla slyšet trochu lítost.
"Zkrátka mám své důvody." odbyl jsem ho a vykročil ke dveřím.
"Dnes budu grilovat, tak když budeš s Ikimem chtít, můžete přijít." navrhnul mi, ale to jsem samozřejmě bez přemýšlení tou nejjednodušší možnou variantou zamítl.
"Máme návštěvu." No, aspoň teď se Iato k něčemu hodí, pomyslel jsem si.
"Může přijít taky." pokusil se mě přesvědčit, ale nad tím jsem jen protočil oči a bez jakékoliv odpovědi vyšel na chodbu. Bože, tohle si vážně mohl odpustit. Alespoň jsem ale měl za sebou tu nepříjemnou část a teď jsem mohl jít za Ikim.

Z počítače jsem pro jistotu vymazal všechny údaje o historii vyhledávání a pak už jsem si zas udělal kafe, pohodlně se uvelebil ve své židli se spokojeným úsměvem a začal z hrníčku usrkávat.

Došel jsem k Ikiho kabinetu a protože nikdo nebyl poblíž, neobtěžoval jsem se ani klepat. "Ahoj." pozdravil jsem ho s úsměvem, když jsem za sebou zavřel dveře.

"Ahoj." broukl jsem a odložil kafe na stůl. "Tak co? Šlo to?" zajímal jsem se s úsměvem.

"Jo, docela jo. Vlastně to bylo docela snadný." odpověděl jsem mu a posadil se na druhou židli, kterou jsem si přišoupl hned vedle něho.

"To jsem rád." prohrábl jsem mu vlasy a přitáhl si ho do polibku. "Děláš mi radost."

Polibek jsem přijal, ale pak jsem se uchechtl. "Ale to, že mi to přišlo lehký neznamená, že to bude správně." poškádlil jsem ho trochu.

"Tak já doufám, že to bude aspoň ta trojka." usmál jsem se a objal ho. "Moc tě miluju." zavrněl jsem mu do ouška.

"Snad jo." taky jsem se usmál a objal ho. "Já tebe taky moc miluju." oplatil jsem mu. "A co ty, jaký jsi měl zatím den?" zeptal jsem se se zájmem.

"Mmmm... nikdo mě nenaštval, takže úspěšný." uchechtl jsem se a vytáhl ho z jeho židle na sebe a přitulil se. Dnes mám potřebu ho prostě objímat. Snad mu to nevadí.

I já se uchechtl, když si mě k sobě přitáhl a přitulil se. "Jo, tak tomu by se dal říkat úspěch." Tak že by byl dnešek bez nepříjemností? Ne, vlastně už mi dnešek dost znepříjemnil Aoma. No jo, pozval nás na tu grilovačku... mám to Ikimu říct? Rozumí si s ním, což má hlava pořád prostě nemohla pobrat, tak bych mu to možná měl říct. "Hm... Iki?" promluvil jsem tedy nakonec ještě po chvilce přemýšlení.

"Copak?" zeptal jsem se a schoval tvář k jeho krku. Jen doufám, že se nic nestalo.

Ještě na okamžik jsem se zamyslel, jestli to říct nebo ne, ale chtěl jsem být k němu fér. I když Aoma nemám rád, tak nemám ale ani právo na to zakazovat Ikimu se s ním stýkat. "Aoma nás pozval dnes na grilování, i Iata, tak jestli budete chtít, tak tam můžete zajít."

Trošku překvapeně jsem se o kousíček odtáhl a podíval se mu do očí. Pak jsem se ale usmál. "Upřímně bych docela rád, ale mám toho na dnešek ještě dost. A tobě dlužím striptýz." lehce jsem se uchechtl a olízl mu ouško. "Jo a ještě jdu s paní ředitelkou na kafe. To jsem ti zapomněl říct, takže doma si k obědu ohřejete ty hambáče, které zůstali v troubě a já přijdu asi o hodinku později." řekl jsem a stiskl ho.

Na tváři se mi roztáhl blažený úsměv, když se zmínil o striptýzu a ještě k tomu mi olízl ucho. "Jen jsem chtěl, aby jsi to věděl. Aby se to třeba k tobě později nedostalo a ty sis nemyslel, že tě chci nějak omezovat." pokrčil jsem rameny, ale pak mi došlo, co ještě řekl. "Moment, co? proč jdeš s ředitelkou na kafe?" zeptal jsem se trochu nechápavě.

"Děkuju, vážím si toho." broukl jsem. "Pomohl jsem jí v ředitelně odtáhnout pár těžkých beden a tak mě pozvala jako poděkování." pokrčil jsem rameny a pak mě něco napadlo. "Můžeme na grilovačku odvést Iata. My bychom se aspoň na patnáct minut ukázali. Je to slušnost." uchechtl jsem se. "Měli bychom doma potom klid a on by se seznámil. Myslím, že to by mohl být přijatelný plán. No ne?" usmíval jsem se jako sluníčko.

"Aha." pokýval jsem chápavě hlavou. "No jo, to není vůbec špatný nápad." uchechtl jsem se. "Ale já tam nepůjdu ani na chvíli, nechci být s Aomem dýl, než je to nutné a nutné je to jedině ve škole."

"No jo, ty můj malý uličníku." uchechtl jsem se zas a políbil ho. Snad ho tím opět umlčím.

Než jsem stihl cokoliv říct, už jsem ho zase měl přilepeného na rtech. "Nejsi ohledně těch polibků dnes ještě chtivější než obvykle? Ale ne, že by mi to vadilo." znovu jsem se uchechtl, když se mi podařilo o kousek odtáhnout.

"Mmmm... prostě mám dnes trošku větší chuť..." spustil jsem svůdně, ale nechal svou větu otevřenou a opět ho políbil.

"Mhh... tak větší chuť říkáš, jo?" řekl jsem stejným tónem, jako on a olízl si provokativně rty.

"A stále vzrůstá..." zavrněl jsem a lehce olízl jeho rty, do kterých jsem nakonec jazykem vklouzl. Prozkoumával jsem každičký kousek jeho úst a spokojeně zavřel oči.

"Umhh..." zavrněl jsem spokojeně a obtočil ruce kolem jeho krku. Ani já jsem s prozkoumáváním nebyl pozadu, přičemž jsem mu ještě rukou vjel do vlasů, jak to měl rád.

Lehce jsem ho zatahal za ret a zamručel když mi vjel do vlasů. Rukama jsem mu po zádech sjel na zadek a ještě víc se zapojil do polibků.

Ochotně jsem spolupracoval a přitáhl se k němu ještě blíž. Pomalu jsem začal polibky směřovat na krk, ale v tom se ozvalo zaklepání na dveře. Trochu jsem se zděsil a pohledem přelítl přes dveře, které se začaly otevírat.