Já tam byla! Pořád tomu nemohu uvěřit. Bylo to dokonalý! I když si ten konec moc nepamatuju, ale to je obvyklé, když tam putuje tolik piva a já měla hlad.

Občas zním fakt jak prvotřídní násoska, lidi, vážně nepiju nijak extra! Jen při nějakých legendárních věcech.

Ale zpět k vyprávění - začnu od začátku.

Vstala jsem okolo jedenácti hodin a šla si umýt vlasy a tak nějak se zlidštit, aby se mě nikdo nelekl. Už od rána jsem byla taková protivná asi už jsem předem věděla, že budu naštvaná z lidí, co tam budou.. Měla jsem pravdu, ale předbíhám.

Vyjeli jsme kolem půl druhy.. Do Vodňan! Byla jsem tam na přijímačky a musím tam znova? Nádhera.

Příliš pozdě jsem zjistila, že jedeme nějakým mikrobusem ještě s dalšími lidmi. Moje nadšení stále stoupalo -_-

Naštěstí cesta ubíhala rychle. Já povětšinou usínala a nebo projížděla internet. Normálně, já přečetla skoro všechny knihy ve wattpad knihovničce O.O cítím se chudě, ale zase jsem to zaplnila :D

Další zastávka.

Lidé vystupovali a šli si něco koupit nebo na záchod.

Zůstala jsem tam s osobou zhruba o dva roky starší, která začala naší konverzaci jménem... U kterého jsme taky zůstali... Pak následovalo trapné ticho a jen takové ty úsměvy.

Pak se zase jelo a mně se podařilo poprvé usnout pořádně. Do doby další zástávky.

Mamka: *probudí mě* ,,Zlato, pojď se vyčůrat."

Já: *rozespale* ,,Nechcu čůrat.."

Mamka: ,,Potřebuješ to, už zastávka nebude.."

To jste měli vidět můj běh, jak jsem se tam chtěla dostat. Dostala jsem i ruskou zmrzku za to utrpení.

A další jízda, která byla tak dlouhá a úmorná, že jsem chtěla domů, ale naštěstí Praha byla blízko.

Já: ,,Jak se dostaneme na Letňany?"

Mamka: ,,Pojedeme metrem."

Já: ,,Nechcu metrem!"

Mamka: ,,Máš smůlu."

Já: ,,Vždycky si vzpomenu na ten horor Metro."

A konečně cíl. Trochu to urychlím. Takže jsme došli do metra, kde jsme chvilku čekali a konečně přijelo a my nastoupili. Vtipné bylo, kolik lidí jsme potkali, kteří šli na AC/DC.

Cesta tam nebyla nic moc. Tuny lidí. Všechno se to mačkalo. Strkalo. Šlapalo a já je chtěla sežrat.

A konečně Letňany!

Po pravdě tam bylo takové vedro, že jsem na nic neměla náladu a byla jsem protivná, že se na mě mamka naštvala.

Nakonec jsme se dotlačili ke kontrole, která nás pročasovala. A že to byla sexy kontrola.. Klidně i víckrát bych se nechala prohlédnout :3

No a pak jsme si šli zabrat místo, abychom viděli, ale zase nebyli namačkaní někde v mase lidí. Podařilo se.

Já: ,,Je mi blbě, můžeme koupit pití?"

Mamka: ,,Já tam skočím, počkej.."

Mezitím jsem fakt myslela, že se složím, jak moc mi bylo z toho sluníčka blbě. Já tam umírala.

Takže, když mi mamka přinesla malinkou lahev vody, která stála 50 kč a já jí vypila skoro na posezení, tak to opravdu moc nepomohlo. Naštěstí jsem si trochu nechala.

No, hrůza.

Ale koupila jsem si šátek :3

Před kapela byla taková.. No ani bych nepostřehla, že zpívají, kdyby k nám ten zpěvák občas nepromluvil. Nic moc tedy. Jako nebylo to hrozný jako před kapela na Hollywoodech...

A v osm to začalo. Mám dojem, že v osm.

AC/DC

Totálně badass nástup s Americkým kosmounautem na Měsíci s vlaječkou a nářezový soundtrack k tomu.

Já byla v ráji.

První písničky byly rozehřívačka.

Pro 60 000 tisíc lidí určitě, i když z poloviny už všichni byli tak ožralí, že tam běhali bez trička... Některým jsem to i doporučila :3

Ale Thunderstruck nás rozhýbal snad nejvíce...

Já a mamka: ,,Haaaaaaaaá, thunder!"

Takže jsme tam začali už zpívat a tančit... Bohužel nemám až takovej ječak jako Axl, takže to byl můj styl.

Já: ,,I was caught in the middle of a railroad track. Thunder! I looked 'round and I knew there was no turning back. Thunder!"

No, buďte rádi, že neslyšíte můj zpěv. Není to tak boží :DD

A takhle to pokračovalo a já trsala až jsem byla stahaná. A pak šlo další kolo a další a další.

Zaznělo mnoho, pro mě, známých písní a i nějaké, které jsem nijak neposlouchala.

Ale nejlepší doba a nostalgie přišla s Hell's bells. Ten začátek. To ticho. A najednou to zvonění těch zvonů a pak kytara..

Omg, miluju jejich kytaristu. Na to, že už je tak starej to tam rozjížděl jako za mlada.

Já: ,,Asi z toho budu mít orgasmus!"

Mamka: ,,Já se z toho pochčiju.."

Já: ,,I got my bell, I'm gonna take you to hell! I'm gonna take you, Satan get you!" ,,Mami! Já neslyším, ale i tak je to boží! *zakřičí* ,,Hell's Bells! Yeaah, Hell's Bells!"

V ten moment jsem prostě už byla totálně ponořená do písniček a trsalo se a trsalo se, že jsem ani netušila, co se děje, když nastalo skoro půl hodinové sólo kytaristy, které si užil jeden týpek od nás.

Jako všichni okolo nás byli tak napitý, že tam někdo spal ve stoje, támhle někdo chcal a ani nevěděl jak a pak byla skupinka ožralých tanečníků, mezi kterými byl i kámoš, kterého jsem dlouho neviděla. No jo no, taky se musel podívat na pravý koncert. 

No a nějaký cizí týpek tam prostě rozehrával své kytarové sólo, kdy se rozkročil a dělal, že má kytaru.. Já chvíli přestala pít pití a jen sledovala, cože se to sakra děje!

Ale pak nastala ta doba... Lidi začali odcházet - z nějakého důvodu a nastalo to! Hudba... Ta lahodící hudba. Highway to Hell. Moje nejoblíbenější!

Já prostě vypla v té době, prostě jak začal s tou kytarou. Jel a jel a pak to začlo!

My: ,,Living easy, living free. Season ticket on a one way ride. Asking nothing, leave me be. Taking everything in my stride..."

A pokračovalo se a tančilo se...

To nebylo vše... bohužel..

Já věděla, že to přijde. Prostě mě to ovládlo, to vědění, že bude to hlavní...

A když to začalo.. Ten refrén ... 

Já: "I'm on the highway to hell!" 

Já se prostě rozeběhla, div jsem si hubu nerozmrdala o ty hrbolky a skoro ležící lidi a skočila ke kámošovi, který v ten moment začal zpívat se mnou. Já jsem do něj přímo nalétla z toho úžasu a rozjeli jsme tam naše taneční kreace podobné delfínovi na souši a lachtanovi na cestě do moře!

Prostě, cizí lidi na nás civěli.. Pár těch opilých se i přidalo do našeho hloučku pošuků a jenom se ozývalo ,,On the highway to hell! Highway to hell!!" 

Prostě jsme se s kámošem opřely o záda a jen on dělal, že zpíval a já hrála na kytaru, podupávala si tam tou nohou, prostě profesionální výrazy do doby dalšího návalu refrénu, kdy jsme se opět roztrsali jak největší pařmeni světa. 

Prostě vlasy jsem měla v puse, byla jsem totálně mrtvá, ale pařila dál! 

Já: ,,Ty vole já už nemůžu!"

Kámoš: ,,Dělej jinak tě vyměním za jiného kytaristu!"

Ty vole celou písničku jsme poskakovali, vyřvávali a dělali bůh ví co, že jsem pak nemohla mluvit nato něco slyšet... Ale stálo to za to..

A byl ohňostroj! Sakra ohňostroj! :3

No a ke konci byla tlačenice do metra, kde mi stále někdo hrabal na zadek o.O Jako nevím co tam hledal, jestli Narnii, tak nejsem almara! A moje housátko to taky nebylo... ale nemohla jsem se otočit -_- Jestli hledal peněženku a prachy, tak jsem se k němu měla přidat, možná bych i něco objevila s pomocí :3

Takže cestou tam jsem potkala někoho spícího, lidi tam tu masu fotili a natáčeli a když jsme se protlačili dveřmi, viděla jsem něco, po čem budu slintat ještě dlouho :3

Byla tam nějaká jednotka rychlého nasazení a prostě ty jejich obleky a měli helmy! Kurňa helmy! Jako moje reakce ,,Já je chci!" asi byla na místě, když jsem si všimla jejich postav, ale hey, u mě normální! Prostě áááá...

Mamka mi pak říkala, jak se jim ještě říká, ale mně to totálně vypadlo... 

No a ani dneska neslyším tak dobře, jak bych chtěla, ale to se vsákne. Já si to užila a to je vše, co si z toho pamatuju :D Pak jsem vytuhla.. 

Praise the Alkiera!