Tuhle kapču věnuji Killlenka.

Ahoj Killlenko už u mnoho commentů jsem četla, že by jsi chtěla něco brutálního,kde by to končilo
1.smrtí nejbližších.
2.mnohonásobnou sebevraždou.
Tak ti píšu jednu kapitolu o Lb Cn a Vp
Lb-ladybug
Cn-Chat noir
Vp-Volpina
:)

Tak snad se ti bude líbit.
:)

Pohled spisovatele alias JÁ. :)

Marinett sedí v lavici a hypnotizovaně pozoruje vlasy podobné slunci.
Přemýšlí o tom jak budou spolu šťastně žít a koupí si 100 morčátek.
První by se jmenovalo Bandy,další Vetzu ...
Její myšlení,ale přerušilo školní hlášení.
,,Žáci okamžitě opusťte budovu.
Na školním pozemku se nachází padouch."
Žáci ve škole začali panikařit a utíkali pryč.
Jediný kdo zůstal ve třídě byla Marinett a Adrien.
,,N-no j-já musím"
Řekli naráz a utekli každý na jinou stranu školy.
V tajném zákoutí vykřikli.
,,Tikky tečky" a ,,Plaggu drápky"
Takže na scénu přišli beruška a kocour.

,,My lady"
Řekl kocour a políbil berušce ruku.
,,Kde je ten zaakumovizovaný člověk?"
Zeptala se beruška.
Kocour pokrčil rameny že neví.
Náhle uslišeli obrovskou ránu.
Vycházela z ředitelny.
Rozběhli se směrem k ní.
Vyrazili jsme dveře a ten kdo tam stál nám vyrazil dech.
Naše stará známá Volpina.
,,Oh (ne)rada vás zase vidím"
Řekla a udělala menší purkle.
,,Co ty tady LILO!"
Vyplivla beruška přímo s nechutí.
,,Jen jsi jdu pro to co je mé"
Řekla a beruška si vzpoměla na Adriena.
,,Jeho se ani nedotkneš!"
Řekla a zaťala pěsti.
,,Už jsem se dotkla ředitele,Chloe,Alyi, a adrienovo chůvy Nathalie.
,,Co jsi jim udělala? "
Křikl Chat a neměl daleko k tomu po ní skočit a vyškrábat ji oči.
,,Já zatím nic.Buď mi dáte Adriena a vaše miracula nebo se jim teprve něco stane."
Řekla a zašklebila se.
A kde je Adrien?Problesklo mi hlavou.
,,Hej Chate neviděl jsi někde Adriena?"
Chat  zkameněl ale poté se probral.
,,Ne neviděl asi se někde schoval. "
Řekl a já si oddychla.
,,A co takhle, ty nám dáš předmět s akumou a já ti nezníčím manikúru."
Řekla jsem chladně a ušklíbla se.
Ona to ale totàlnè ignorovala a otočila ředitelovo počítačem na stole.
Tam byl přímí přenos a na něm 4 kamer.
Na jedné byl ředitel v kleci se lví.
Na druhé Chloe přivázaná na okapu domu.
Pak Alya která stála na konstrukci Eiffelovy a Nathalie stála někde v plamenech.
,,Ty!"
Křikla jsem na ni ale ona se rozplynula.
,musíme je zachránit!"
Řekl Chat a chtěl utéct ven.
Já ho ale chytla za ruku.
,,Co když to je iluze?"Řekla jsem a on se zamyslel.
,,A ty to snad chceš riskovat? "
Teď jsem se zamýšlela já.
,,Ne nechci"
On mi vytrhl ruku a běžel ven.
Já se rozběhla za ním.
,,Ty si bereš ředitele a chloe.
Já Alyu a Nathalie"
Řekla jsem a vyrazila k Eiffelovce.
Byla jsem už skoro u ní,když v tom vidím osobu jak skočila dolů z Eiffelovky.
,,Nééééé!!"
Křikla jsem a přidala.
Byla jsem tak blízko.
Vyšvyhla jsem Yo-Yo na konstrukci a zhoupla se k Alye.
Natahovala jsem k ní ruku a ona ke mě.
Prsty jsme se otřeli,ale já ji nechytla.
,,Ályóó"
Křikla jsem a radši odvrátila pohled.
Po tváři mi tekly slzy.
,,Prooooooc!Lišaji ty haj*le!"
Pod Eiffelovkou se začali shromážďovat lidi a já to neunesla.
Radši jsem šla hledat Nathalie.
Náhle jsem to uviděla.
Byla to benzínka u které stála Adrienova limuzína.
Všude plameny a u prostředí toho pekla Nathalie.
Dorazila jsem před benzínku a pomocí Yo-Ya se kryla před plameny.
Postoupila jsem až k Nathalie.
Ležela tam v bezvědomí.
Přehodila jsem si ji přes rameno.
Teda fakt málo neváží.
Roztočila jsem Yo-Yo a vracela se zpět,ale pak se to stalo.
Nádrž s benzínem vybouchla a mě to odhofilo několik metrů do předu.
Nathalie mi vypadla z rukou a udeřila se hlavou o auto.
Vše mě bolelo.
Pískalo mi v uších.
Viděla jsem rozmazaně.
Opatrně jsem vstala a hledala své Yo-Yo.
Bylona druhé straně benzínky.
Plameny se blížily a mě čekalo rozhodnutí.
Buď zachráním Nathalie a moje Yo-Yo shoří nebo zachráním Yo-Yo a Nathalie zemře.
Co ale budu dělat bez Yo-Ya?
Bez něj nemůžu bojovat a očistit akumu!
A co Nathalie té to nemůžu udělat!
Adrien by mě zavrhl!

Nakonec jsem se ale rozhodla pro Yo-Yo.
Rozběhla jsem se a vzalo ho do ruky.
Nandala si ho a vyhoupla se pryč.
Právě v tu dobu bouchla celá nádrž a chytly i ostatní domy.
Já to ale ignorovala a mířila k Zoo kde by měl být Chat.

Když jsem tam dorazila stál s ředitelem.
,,Kde je Chloe?"
Zeptala jsem se.
,,Lady já ono ona je..."
Já už věděla co se stalo.
Nestihl to.
,,A co Alya a Nathalie? "
Já teď na něj pohlédla stejným pohledem jako on.
,,Musíme najít Volpinu a ukončit to peklo!"
Řekla jsem se vydali zpět ke škole.
Tam to bylo celé kompletně zbourané.
Všude trosky a dokonce i oběti na životech.
Nedaleko nás jsem viděla tělo učitelky chemie.
Náhle jsme uslišeli smích.
Hrůzostrašný smích vycházející z nedalekého parku.
Rozběhli jsme se tam.
Byl tam chlouček lidí a mezi tím vším byli i moji rodiče,Manon,Nino a i Gabriel Agrest.
Když ho zpozoroval Chat málem zapoměl i dýchat.
Co to s ním je?
Chápu ho,ale že se zastavil zrovna na Gabrielovy.
No nechala jsem to být.
Náhle se ozval ironický potlesk.
,,Zde máme naše hrdiny."
Vstoupila sem Volpina.
,,Takže to uděláme takhle buď mi odevzdáte Adriena nebo je jednoho po druhým zabiju.
Náhle se rozmnožila a bylo zde několik volpin..
Každá přistoupila k jednomu z nich a chytla je za krk.
Dvě zbylé šli k nám.
,,Ty Miracula!"
Řekly všechny
A ty dvě na nás zaútočili.
,,Za každou co zabijete zabijeme my jednoho z nich."
Jedna z Volpin na mě zaútočila a já ji odhodila yo-yem.
Ona se praštila o strom a naneštěstí jsem ji asi zlomila vaz.
Ony se ušklíbly a zlomily vaz Ninovy .
To ale zrovna Chat propíchl jednu volpinu tyčí.
Volpiny se ušklíbli a já se rozeběhla proti nim.
Cestu mi však zaterasily ostatní Volpiny a já se přez ně rvala.
Už však bylo pozdě.
Jedna z nich probodla Manon.
,,Néééé!!!!!!!!"
Ovládl mě hněv.
,,Už je to nuda!"
Řekla jedna z Volpina asi ta pravá.
,,Zabte Dupain-Chengovy!"
Moje zorničky se rozšířily a já lapala po dechu.
,,Ani se jich nedotkneš!"
Křikla jsem.
,,Tak mi dej své miraculum! "
Já jsem váhala ale jsou to moji rodiče a ve mě se něco zlomilo.
Sundala jsem si náušnice.
,,Lady neeee!"
Křikl Chat ale to jsem se už přeměnila do své pravé podoby.
Rodiče málem dostali infarkt.
,Marinett? "
Řekli rodiče s Chatem naráz.
Napřáhla jsem ruku s miraculum k volpině.
,,Broučku nedělej to!Paříž a svět tě potřebuje.Kdo ví co Lišaj dokáže s tvým miraculum"
Řekla moje máma.
A já měla jasno.
I když jim dám miraculum stejným ke zabijou a taky bychom nevyhráli a tak jsem udělala jediné řešení.
Hodila jsem náušnice na zem a dupla na ně.
,,Nééé !"
Křikla Volpina.
Náhle mnou projela nepředstavitelná bolest.
Jedna z Volpin mi bodla kus skla do zad a já se sesunula k zemi.
,,Marinett" křikl Chat a rozběhl se za mnou.
Toho ale zastavila Volpina držící nůž nad Gabrielovo krkem.
,,hni se a je po něm"
On zastavil.
Těkal očima po mě a po Gabrielovi.
Nakonec se rozběhl ke Gabrielovi.
Odhodil Volpina ale když se chtěl dotknout Gabriela rozplynul se.
Ta Volpina kterou odhodil mu sebrala prsten a nůž mu vrátila do břicha.
Zelená záře ustala a stál tam Adrien

,,Marinett"
Řekl a dopadl na zem.

Mě se začali klížit oči a sípavě dýchala.
Adrien se ke mě doplazil.
,,Marinett odpusť"
Řekl a políbil mě.
S tím polibkem jsem s ním zemřela na vykrvácení.

Pohled Lišaje.
,,Adriene!!!!"
Rozkřikl jsem se přez celou místnost plnou akumu.
Bez miracula berušky nemůžu vysvobodit svoji ženu.
Adrienovu matku.
Zabil jsem svého syna.
Zhroutil jsem se.
Odvolal jsem Volpiniho akumu.
Co jsem to provedl?
Tolik mrtvých a za co?
Za nic!
,,Bello jdu za tebou! "
Řekl jsem a propíchl své tělo žezlem.
Začal jsem krvácet.
A umřel.