"Už je mu lépe," prohodil Stín jednoho dne, když ho navštívil přítel Světlonoš. Ukázal na skřivana, který právě zobal zrní na dně malé klícky. 

"Myslíš, že bychom ho měli vypustit?" zeptal se hnědovlásek se smutkem v očích. Byla to dobrá záminka, proč navštěvovat chlapce tak často a nebyl si jistý, zda se tím náhodou něco nezmění. 

"Nevím. Asi by mohl ještě zůstat. Ale tomu druhému se stýská." Pohodil hlavou směrem k ledňáčkovi za oknem. Všiml si, že vždy vysedává těsně u skla a čeká na přítele. 

V hnědých očích Světlonoše se objevil náznak nápadu, když odpověděl: "Co kdybychom mu zkusili otevřít?"