Ledňáček usedl na prázdnou větvičku nad loukou. Obvykle přilétali spolu, ale dnes se jeho společník zpozdil.

Sám pozoroval, jak se chlapci opět sešli na půli cesty. Pokračovali spolu ve směru, kterým původně kráčel Stín.

"Víš, musím ti něco říct," začal černovlasý, rukou nervózně žmoulal lem klokaní kapsy na mikině. Mírně zpomalil a podíval se druhému do očí.

Skřivan dosedl vedle ledňáčka a na chvíli tím nečekaným pohybem chlapce rozrušil.

"Nevím, jak začít," pokračoval a opět upnul pozornost na hnědé oči, "nikomu jsem to neřekl už hodně dlouho."

A tak Světlonoši vylíčil celé své minulé trápení - současné city k němu prozatím nezmínil.