Čím víc o tom přemýšlel, tím více si uvědomoval, že nemluvil o Světlonoši. Najednou procitl a vnímal, že tóny skřivanových písní již nejsou tak čisté a plynulé, že ho něco drží zpátky a brání mu nejen ve vypravování příběhu dvou chlapců.

Ledňáček ztratil chuť dovídat se nové věci, nepokládal již tolik otázek jako předtím, dokonce by se dal označit jako zamlklý. A čím více mlčel, tím více viděl, ale vůbec se mu to nelíbilo. Z peří skřivana se dočista ztratil lesk a sluneční paprsky jako by se mu také vyhýbaly. Jeho křídla při letu ztratila svou obvyklou sílu. 

Skřivan byl nemocný.