„Co se s tím chlapcem stalo pak?“ zeptal se ledňáček.

„Ujala se ho jiná rodina. Vlídná paní se svým mužem a dcerou,“ odpověděl klidně skřivan.

„Takže všechno dobře dopadlo?“

„Ano i ne. Ten chlapec byl, stejně jako mnoho dalších lidí, tak zaujatý vším špatným ve svém životě, že nedokázal přijmout změnu k lepšímu. Viní se za smrt matky, myslí, že kdyby byl jiný, mnoho věcí by se nestalo.“

„Ale přeci za to nemůže!“ nadhodil rozhořčeně ledňáček.

„Lidé jsou komplikovaná stvoření, příteli. Nevidí věci přímočaře jako my.“

„Co s ním bude teď?“

„Jednou si uvědomí, že jeho život není černobílý. Jednou.“