Dopoledne bylo čiré utrpení. Stín nedokázal jen tak sedět v lavici a poslouchat výklad- musel ze sebe nějak dostat nečekanou nervozitu, která ho zaplavila při pomyšlení na to, že by měl se Světlonošem promluvit. I když většinou řekl, co měl zrovna na jazyku, tentokrát si rozhovor stále dokola přehrával v hlavě. Vážně mu záleželo na tom, aby jeho slova vyzněla dobře? To pro něj byla novinka.

Když zazvonilo, nečekal ani vteřinu a už rychlým krokem vycházel ze třídy. Bál se té chvíle, celý minulý týden se jí vyhýbal, ale pochopil, že to je on, kdo musí udělat krok vpřed. Promluví s ním.