Pomalu sešel dolů k hlavnímu vchodu. Ačkoliv dělal, co mohl, aby se Světlonoši vyhýbal, musel se ho zeptat, proč přišel. Otevřel dveře a proti pomalu zapadajícímu slunci spatřil postavu ve žluté bundě. Jako by on byl zdrojem té záře. Jejich pohledy se opět setkaly, ledové oči proti hnědým. Každý z nich se snažil vyčíst z pohledu druhého něco víc. Než stačili cokoliv říct, z domu vyšla za chlapcem žena s blond vlasy a milou, usměvavou tváří.

"To je tvůj kamarád?" zeptala se, ruce si při tom otřela o kuchyňskou zástěru, jež překrývala blůzku a dlouhou sukni.

"Nechceš s námi povečeřet?" pokračovala, když Stín neodpovídal.