Světlonoš neztrácel čas a po několika vteřinách prvotního šoku nového přítele dohnal. Zastavil a tentokrát vzhlédl. Jeho modré oči působily na hnědovláska jako ledová sprcha. Viděl v nich zklamání, smutek, vztek. Najednou nevěděl co říct a nastalo trapné ticho.

"Já... Chci se omluvit za včerejšek. Dorazil bych, jen..." začal, zářivě hnědýma očima při tom těkal po stéblech trávy u cesty. Jak mu to mohl vysvětlit? Zklamal ho, bez ohledu na příčinu.

Stín zakroutil hlavou a byl by se vydal na cestu, kdyby ho v poslední chvíli Světlonoš nepopadl za rukáv.

"Vem si aspoň tohle," řekl s vědomím, že Stín stejně o omluvu nestojí, a odešel.