Slíbená další část příběhu je na světě, tak si ji užijte 😉

Lokimu s baronem Zemem se podařilo nepozorovaně a bezpečně se přemístit až do Jotunheimu. Dopadli na ledovec v západní části říše sněhu. Zemo ztěžka heknul, protože si tvrdým dopadem vyrazil dech a když zalapal po vzduchu, měl pocit, jako by mu do plic vnikl kus ledu. Loki jej pobaveně pozoroval.
,,Ach, vy smrtelníci, než si na něco zvyknete..." konstatoval tiše. Zatím si udržoval svou božskou podobu. Nechtěl svého společníka hned vyděsit, i když mu na něm ve skutečnosti vůbec nezáleželo. Chtěl jej pouze využít k získání vlády nad Midgardem. Sám nevěděl, co s ním udělá potom. Možná jej zabije, možná jej někam odklidí, aby mu HYDRA nemohla zasahovat do jeho světovlády.
Zemo se zkroutil bolestí, která jej bodala na hrudi i v plicích. Měl pocit, že se udusí. Loki jej ještě chvíli pozoroval se škodolibým úšklebkem na rtech, načež usoudil, že komedie bylo už dost a jednoduše si přehodil barona přes rameno. Čekalo jej důležité shledání s jeho otcem, kterého chtěl požádat o spojenectví.

Cesta mu zabrala asi deset minut, protože zavrhl možnost teleportace a ubíral se sněhovými závějemi pěšky. Věděl, kam má jít. Na jednom místě zela v ledovci obrovská trhlina, v níž se vyjímala asi tři metry hluboká propast. Laufeyovo sídlo. Loki se zastavil a shodil Zema na zem. Vůdce HYDRY se postavil na nohy a zvědavě se na Lokiho podíval. Ten si zatím nenuceně sedl přímo na zem do tureckého sedu a zavřel oči. Zamumlal několik slov a změnil svou podobu. Jeho tělo zahalila mlha, a když se rozestoupila, Zemo svého společníka téměř nepoznal. Jeho kůže už nebyla smetanově bílá, ale modrá, pokožka zbrázděná runami. Když otevřel oči, nebyly už modré, ale krvavě rudé.
Loki tiše a elegantně sjel po ledovci na dno průrvy. Pomohl Zemovi na nohy a oba vykročili vpřed. V těch místech panovalo přítmí, ale alespoň ustaly skučivé poryvy divokého větru. Cestou potkali několik Jotunů, kteří se oběma mužům rychle klidili z cesty a velice se divili, cože to tam Loki, syn jejich krále a kořist jejich největšího nepřítele Odina, u všech všudy dělá. Loki si nikoho nevšímal, kráčel hrdě a sebevědomě. Jeho cílem byl obrovský trůn vytesaný z ledu, ozdobený rampouchy, na němž seděl jeho pravý otec, král Laufey.