Hello fans!

Omlouvám se za tento příběh, že mi to s tím vydáváním tak trvá, ale mou práci bohužel zbrzdil krátkodobý spisovatelský blok :( Nicméně už jsem na tento příběh chytila slinu a další kapitolka bude co nevidět :) Doufám, že jste na tento příběh ještě nezanevřeli :) Tak si užijte čtení a své pocity či názory se nebojte napsat do komentářů :-D Enjoy a zůstaňte věrní :-)

Tony Stark už přes dvě hodiny něco hledal na svém počítači, když jej vyrušil Thor, který náhle vstal a začal znovu nervózně pochodovat po místnosti. Steve tázavě zvedl hlavu:
,,Co se děje, Thore?"
,,Loki." odpověděl bůh nepřítomné.
,,Cítím jeho magii, což se obvykle nestává. To znamená, že je tady. Zde na Midgardu. Heimdall před několika dny zachytil jeho stopu v Jotunheimu, ale už jej zase nevidí. Loki používá mocnější kouzla mnohem obratněji, než jsem čekal. Také je neustále v pohybu - může být kdekoliv, a může TO být také kdokoliv." Thor přešel k prosklennému oknu a ukázal na lidi, pospíchající po chodníku v hloubce pod nimi:
,,Jak můžeme vědět, jestli třeba tamta žena není ve skutečnosti Loki v přestrojení? A nebo ten Z... Z .... Zola?"
,,Zemo, příteli." opravil jej Tony. Thor se pousmál:
,,Odpusťte mi to, prosím, mám už z těch midgardských jmen v hlavě zmatek. To teď však není podstatné, důležité je ty dva zastavit, než napáchají ještě více škod." Sevřel v ruce kladivo a jeho výraz ve tváří potemněl.
,,Za každou cenu."
Steve vstal a opatrně položil Thorovi ruku na svalnaté rameno:
,,Thore, vím, jak je to pro tebe těžké." zašeptal soucitně.
,,Vím, co pro tebe Loki znamená. Opravdu ano." Thor mu věnoval ztrápený pohled:
,,Loki napáchal zde na Midgardu velké množství škod. Všeotec s ním nebude mít slitování. Pokud jej najdeme, zabiju ho. Bude to tak lepší, i pro něj." Thor se náhle rychle zvedl a vyrazil z místnosti. Za chvíli za ním bouchly dveře od mužské toalety na druhé straně chodby.

Nechtěl, aby někdo viděl jeho slzy. Nechtěl, aby kdokoliv z těch superhrdinů viděl boha hromu vnitřně rozervaného na kusy. Doběhl do první volné kabinky a klesl na kolena. Plakal a zvracel, dokud bylo co. Když konečně skončil a pocítil úlevu, vyčerpaně si opřel hlavu o chladnou, kovovou mísu. Cítil pach vlastních natrávených zbytků svého pozemského oběda a opět se mu zvedl žaludek. Ztěžka oddechoval a otíral si ústa hřbetem ruky. Bylo mu špatně - fyzicky i psychicky, ze sebe samého.

Zvuk otevíraných dveří jej probral z apatie. Pokusil se vyskočit na nohy, jeho útroby však ostře zaprotestovaly a jeho tělem projela další silná vlna nevolnosti, která mu natlačila žaludek nepříjemně vysoko do krku. Silou vůle však dávící reflex zahnal.
,,Thore? Jsi v pořádku?" ozval se od umyvadel hlas Steva Rogerse. Roztřeseně se postavil na nejisté nohy a vypotácel se z kabinky.

Steve se opíral o umyvadlo a měřil si Thora zkoumavým pohledem. Bůh opřel svých sto třicet kilogramů živé váhy a zeď a pomalu se svezl do podřepu.

,,N-ne ..." vydechl.

Pokračování příště :-)