,,Touha. Rezavý. Sedmnáct. Rozbřesk. Pec. Devět. Dobrosrdečný. Návrat domů. Jedna. Nákladní auto."

Zemo seděl v tureckém sedu v jeskyni, na kolenou měl položený červený deník s rudou hvězdou a s naučeným ruským přízvukem si nahlas četl deset slov v azbuce, potřebných k ovládnutí Buckyho Barnese a vypuštění Winter Soldiera z řetězu.
,,Jak to proboha mluvíš a co to vůbec říkáš, barone?" zeptal se zvědavě Loki. S ruštinou se ještě nikdy nesetkal a přišla mu daleko nepochopitelnější a nesmyslnější než angličtina, kterou se učil od chvíle, kdy si Thor našel tu Midgarďanku, Jane. To nemohou všichni Midgarďané mluvit jednim jazykem, tak jako my? pomyslel si otráveně. Zemo sebou trhl, rázně deník zaklapnul a spokojeně se ušklíbl:
,,Tohle, příteli, je kód k ovládnutí jistého amerického supervojáka, naší tajné zbraně." Loki se zarazil a zamračil se.
,,Americký supervoják? Bojoval jsem s ním v minulosti ve městě, které nese jméno Stuttgart. Nezdálo se, že by měl chuť se mi dobrovolně vzdát a rány jeho štítem docela bolí. Tedy - ne že by to byl nějaký problém." dodal rychle, ale Zemo jej přerušil:
,,O Kapitána mi teď nejde. Jde o jeho přítele a zabijáka HYDRY, Winter Soldiera. Jeho minulost je složitá, ale podstatné je, že po odříkání těchto deseti slov se přidá na naši stranu a bude pro nás zabíjet. Rozumíš mi?"
Lokimu pobaveně blýsklo v modrých očích.
,,Ano, rozumím. A myslím také, že mám plán, jak to celé provést." řekl pyšně.
,,Ty ovládneš toho Zimního vojáka, já se postarám o Kapitána Ameriku. Jen si představ, barone, co vše bude ochoten obětovat, aby svému příteli zachránil život. Zajmeme je a poté vyřídím svého bratra a ostatní. Bez nich bude Midgard ztracen. Já budu mít vládu a ty své supervojáky. Můžeme se takto dohodnout?"

Zemo se spokojeně pousmál. Schoval deník do svého ruksaku a než se vydal na cestu, opět poklekl před svým pánem, Lokim z Asgardu, a slíbil mu věrnost až do konce ...