Na zahradě u domu, kde vyrůstal můj táta, stál pomníček, který dnes můžeme vidět o pár metrů dál u silnice nedaleko Masarykovy školy v Petřvaldě. Díky babičce Milušce vím, že se k němu váže smutný příběh z konce druhé světové války.

Za války byla v Petřvaldě docela početná německá základna. Babiččin otec Miloš měl tehdy něco přes dvacet let. Válka se chýlila ke konci a v domě, kde tehdy bydlel s rodiči, se schovával německý důstojník. Německá armáda byla už na odchodu a on chtěl zůstat v Česku, protože byl zamilovaný do Milošovy sestřenice Olinky. Musel se ale ukrýt před přicházející Sovětskou armádou. Když přišli Rusové, schoval se ve sklepě domu. Někdo ze sousedů ho ale prozradil. Věděli, že tam Němci často chodili, protože v domě bylo řeznictví. Ve sklepě se odehrála přestřelka. Sovětský voják otevřel dveře do sklepa a křičel ze schodů na Němce, aby se vzdal. Ten ale vystřelil, zasáhl Rusa do krku a utíkal pryč. Milošova matka chroptícího ruského vojáka vyvlekla ven a držela ho v náručí, dokud nevydechl naposled. Byl to mladý kluk, stejně jako ten Němec. Toho pak ruští vojáci honili, utíkal přes pole, a nakonec ho chytili. Pro výstrahu ho rozstříleli na maděru před místní hospodou Tomaška (dnes už nestojí) a nechali tam ležet to, co z něj zbylo. Olinka, která byla svědkem toho všeho, pak odjela do Německa a o několik let později se vdala za Němce. Pomníček na jejich zahradě byl postaven na počest padlého Sovětského vojáka. Když byla babička malá, starala se o pomník, nosila tam kytky a ve škole za to i dostala pochvalu. Miloš u pomníku zase salutoval, když chodil opilý z hospody. Babičce ale doma říkali, že nesmí nikde vykládat, co se tehdy stalo. Když pak v domě bydlela babička se svým manželem a dětmi, jedním z nich je můj táta, pomníček byl přesunut a babička na jeho místě udělala skalku.

Není důležité, kde pomníček stojí a možná ani to, co je na něm napsáno. Dnes už nejspíš nikdo ze zdejších neví, že tam zahynuli dva mladí lidé, kteří měli celý život před sebou. Někdo by možná řekl, nač vytahovat staré zapomenuté křivdy, ale já myslím, že hrůzy, krutost a nesmyslnost války se mají připomínat.