Slunce se pomalu sklánělo k obzoru a svými posledními zlatými paprsky ozařovalo červené střechy malého městečka na jihu Anglie. Mraky dosud klidně plující po obloze se náhle rozestoupily a večerní vzduch se ochladil, přestože nezavál žádný vítr. Mezi nadýchanými obláčky se totiž objevila bytost v černém plášti a tvář, pokud ovšem nějakou měla, byla zahalena v kápi. Sotva se bosýma nohama dotkla posekané trávy, objevila se na ní čerstvá námraza. Bytost zamířila k nevelkému domu, nad jehož dveřmi visela dřevěná cedule, na níž bylo velkými tiskacími písmeny napsáno U Seschlé lilie. Což byl docela výstižný název vzhledem k tomu, že pod okny neoblíbeného hostince rostly - tedy spíš nerostly - lilie. Tedy, ne že by se o ně nikdo nestaral. Spíš někteří stálí zákazníci ničili půdu tím, že šlapali tam, kam neměli.

Osoba vydala neurčitý chrčivý zvuk a neochotně sestoupila z trávníku, na němž se teď táhl dlouhý namrzlý pruh. Vkročila na chodník a došla k hostinci, kde vzala za kliku rozvrzaných dveří a otevřela je. Uvnitř bylo dusno. Pokud jste měli nos, udeřila vás do něj vůně piva a občas i potu některých podivných návštěvníků. Nebylo překvapením, že se tu hostů nacházelo jen pomálu - jak jsem řekla, byl to neoblíbený hostinec pro jistá pochybná individua.

Bytost v kápi pozvedla kostnatou ruku a mávla jí na hostinského, který stál za pultem a znuděně otíral sklenici špinavým hadrem. Když svého nového hosta spatřil, kývl na pozdrav a okamžitě mu začal chystat pití, jelikož si tu nikdy nic jiného než tu odpornou inkoustově temnou břečku s pijavicí jako bonusem nedával.

,,Alfréde! Alfréde, pocem! Nazdar, chlape, to je dost, že ses tu taky někdy ukázal, sím tě!" Příchozí jménem Alfréd se otočil za hlasem, jenž přicházel od nedalekého stolu u okna. Suché rozpraskané rty se mu stočily do úsměvu, když v něm poznal svého starého přítele, a zamířil k němu, aby mu dělal společnost.

,,Čau, Karle," pozdravil přítele nazpět a posadil se naproti němu. Ten se ležérně opíral o opěradlo židle a kostnatými prsty pravé ruky poklepával na desku stolu, kde stála poloprázdná sklenice s pivem. Muž měl také černou kapuci a zakrývala mu kromě úst celou tvář.

,,Poslouchej, ty zníš nějak sklesle, nedáme panáka whisky, co? Nebo by s tím měla problém tvoje stará?" zajímal se a zvědavě se předklonil.

Hostinský mezitím přinesl sklenici s tmavou tekutinou uvnitř. ,,Jeden Crop top, pane." Ještě než odešel, vložil do ní růžové brčko. Pak se mírně poklonil a zase spěchal otírat sklenice.

,,Ne, stará už natáhla bačkory. Si představ, že jsem se jednou vrátil večer domů a ona na mě, že jí někdy přijde, jako by žila s mrtvolou, a že se jí prej vůbec nevěnuju. No tak jsem jí druhej den koupil kytky, který teda po cestě chcíply, ale říkal jsem si, že ji překvapím. A pak teda přišla domů, já jí dal pusu, a ona prostě padla k zemi jak zabitá!"

,,No to je teda divný. Asi dostala infarkt, neměla slabý srdce?" zamyslel se Karel. ,,No ale to není všechno, vidím to na tobě, že se něco děje."

,,Ále, ani se neptej," mávl rukou Alfréd, s tichým křupnutím vršek brčka nalomil a pak si jej přiložil ke rtům. Dopřál si dva dlouhé loky a pak spokojeně zamlaskal, než si povzdechl a pokračoval ve svém vyprávění. ,,Od tý doby, co mi přes cestu přeběhla kočka, jde všechno od desíti k pěti. No věřil bys tomu? Ještě nedávno jsem měl naprosto skvělej život. Duše, kam se podíváš. Pořádný pracovní zázemí a stabilita. Prostě práce snů. A teď je to všechno pryč."

,,Počkej, počkej, počkej," pozvedl ruku Karel a naklonil se k němu ještě blíž - Alfréd si rychle přitáhl svou sklenici blíž k sobě, protože měl neblahou předtuchu, že by se jeho společník mohl chtít napít. ,,Byla ta kočka černá?"

Alfréd se zamyslel, ale pak zavrtěl hlavou. ,,Myslím, že bílá, proč?"

Karel se vítězně napřímil. ,,Aha! Tak tím pádem za to ta kočka nemůže, protože se tvrdí, že když ti přes cestu přeběhne černá kočka, budeš mít smůlu! Nebo ti někdo umře?" zamyslel se, ale pak pokrčil rameny, jako by na tom nezáleželo. ,,Já už ani nevím. Hlavní je, že za to nemůže ta kočka. To ti musím vyprávět, hele! Narodily se nám koťátka a všechny jsou mourovatý!" řekl nadšeně. Ale Alfréd nevypadal, že by ho to nějak zajímalo, pohrával si se svým brčkem a pořád vzdychal.

,,No jo, černá kočka, ale jak pak vysvětlíš tu smůlu, kterou mám v životě? Jeden den přeběhla přes cestu," začal vypočítávat na prstech, ,,ten další den jsem normálně přišel do práce, jo, a Hubert mi řekl, že prej máme padáka a máme si hledat něco jinýho! No takže jsem tak od ledna bez práce a vůbec nevím, co mám dělat. Tak jsem si řekl, že když jsem teda svobodnej, tak zajdu na nějakou párty."

,,No tak to je ale skvělý!" zaradoval se Karel a pochvalně poplácal svého kamaráda po ruce. ,,Užívej si radosti života. Víš, co se říká, ne? Když ti život dá citróny, udělej z nich limonádu a chrstni ji někomu do obličeje! Já bych z nich teda možná udělal makaróny a šel lovit bizony. Jako do lasa, chápeš? Když jsem byl malej kluk, byl to můj sen," zasnil se a pousmál se, když se ve vzpomínkách vracel do minulosti. ,,No jo, to byly tehdy časy, když jsme si hráli na letadla. No a co dál? Našel jsi nějakou jednodenní bábovičku?"

,,Původně jsem to měl v plánu," souhlasil Alfréd a srkavě se napil, ,,ale nějak to nevyšlo. Normálně jsem tam přišel a nějakej mladej fracek na mě, jestli jsem nezaspal, že Halloween už byl. No a všem to připadalo hrozně vtipný. Pak se k němu přidal další a říká: ,,To je Adriana Krnáčová bez prsou!" a všichni se začali smát ještě víc," svěřil se mu nešťastně a smutně si opřel hlavu o ruku.

,,No teda," odfrkl si Karel a prokřupal si klouby. ,,Transfób jeden. Tak Krnáčová nemá prsa, no a co? Třeba prostě chce být jenom kluk, jak Zuzka od nás, pamatuješ?"

,,Jo, jo," zahuhlal neurčitě. ,,A to jsem si myslel, že se tam odreaguju a zapomenu na to, že jsem nezaměstnanej. No, vypadalo to, že celej večer prosedím u baru a opiju se tak, že ráno zjistím, že jsem pobíhal po městě jak nudista. Ale to se nestalo."

,,Někoho jsi přetáhl kladivem!" vykřikl vzrušeně Karel a udeřil oběma rukama do stolu tak hlasitě, až se po nich několik hostů, včetně naštvaných krvežíznivých upírů, ohlédlo.

,,Proč bych to dělal? To je větší pravděpodobnost, že použiju mořské řasy a udělám si z nich paruku, abych příště udělal lepší dojem," poznamenal zaraženě. Pak ale ve vyprávění pokračoval: ,,No, jak jsem pořád pil a k tomu jedl baklažán, potřeboval jsem pak strašně na záchod. Tak jdu nahoru a říkám si, že si ještě dám trochu toho krému na obličej, abych měl lepší pleť, a pak jsem najednou vrazil do nějaký ženský."

,,U Brumbálovy ponožky!" zvolal Karel a zakryl si vyděšeně ústa. ,,Doufám, že jsi jí nesáhl na prsa. Na to jsou ženský při prvních setkáních vždycky hrozně alergický!"

,,Ale vůbec ne, něco horšího -"

Karlův chraplavý hlas zněl teď ještě vyděšeněji: ,,Byl to chlap a tys mu sáhl na žížalu!"

,,Hergot, poslouchej přece! Vždyť jsem říkal, že to byla ženská!" Tentokrát do stolu udeřil Alfréd. To už se jeden z upírů neudržel, hlučně vstal od stolu a zamířil rovnou k nim. Nerudně se na ně zamračil a vycenil špičáky.

,,Tak dost, hošánkové, ještě jednou uslyším, jak tu děláte bordel, přijdu vás osobně zakousnout, je to jasné?" řekl výhružně. Karel ale ležérně mávl rukou.

,,Odpal, upíre. Nebo se spíš podpal? To je jedno. Prostě padej, jinak na tebe vezmu tamaryšek," řekl vítězoslavně. U stolu se rozhostilo ticho. Upír zřejmě nebyl schopen slova, protože na ně třeštil oči, jako kdyby spadli z vesmíru. Alfréd si tiše odkašlal.

,,Ehm, Karle, to by ti nepomohlo. To nejsou vlkodlaci, na které si vezmeš nějaký bylinky. No ale byla to teda ženská," vrátil se zase k vyprávění a upíra si nevšímal, ,,a ona do mě tak nešikovně vrazila, že jsme se omylem políbili. A hádej, co se nestane!"

,,Dala ti smrtelně vášnivý polibek zpět?" hádal Karel. Upír se plácl do čela a Alfréd smutně zavrtěl hlavou, dále upíjeje ze svého drinku.

,,Právě, že ne. Dopadla úplně stejně jako moje stará."

,,Taky na hlavu?"

,,Zřejmě. Spadla ze schodů a všichni tu ránu slyšeli. Tvrdil jsem jim, že to bude v pohodě, že jí v nemocnici dají jen dlahu nebo tak, ale nevěřili mi... a pak mě strčili do kýblu," povzdechl si a vložil si tvář do dlaní.

Upír se zachechtal a pozvedl obočí. ,,To byl sud, mladej. Byl jsem na tý párty taky, ty tele jedno." Poplácal Alfréda po zádech, až málem spadl ze židle. Pak ale zvážněl. ,,Tak hele, pane a paní Sněhosandálovi. Teď se vezměte hezky za ruce a vypadněte z týhle hospody, jasný? Běžte se zapsat někam do skupinky mamlasů, co se utápí v depresích, a běžte si tam vylívat srdíčko, jak vám padaj ze schodů vaše polovičky, když je políbíte. A divíte se, u Dráculy? Jste mozkomoři!" zachechtal se znovu. Alfréd zkroušeně svěsil hlavu, ale Karel se zvedl ze židle, popadl upíra za zátylek a přitáhl si ho k sobě, a pak mu vtiskl vášnivý, ale smrtící polibek.

,,Tak, zlato, doufám, že se ti to líbilo," zašveholil, když upír padl k zemi a už se nepohnul. ,,Teda, netušil jsem, že to funguje i na upíry. Možná jenom omdlel," šťouchl do něj bosou nohou, a pak se otočil na Alfréda. ,,Ale jo, s ním bych si jednu noc klidně dal. Hele. Chlape, mě z práce vyrazili taky. Ale našel jsem si jinej job, a ještě lepší! A představ si, shání furt nový lidi! Teda... mozkomory."

Alfréd nadějně zvedl hlavu. ,,Cože? Vážně? Kde a kdo?"

Karel se k němu sklonil a spiklenecky zašeptal. ,,No přece Ten, jehož jméno se neříká. Buduje novou armádu a chce všechny bytosti temna na své straně. Dá nám větší svobodu než Ministerstvo kouzel, kde má mimochodem své špehy. Proto nás propustili, abychom mohli přejít na jeho stranu! No není to skvělý? A jsem si jistej, že za nás Pán Zla určitě zaplatí všechny drinky, který teď nemůžeme zaplatit, protože jsme chudí a bez práce."

,,Teda, Karle... jestli si fakt myslíš, že to vyjde... máš to u mě," poplácal ho celý dojatý po hrudi. Karel se zazubil a ukázal své černé polámané zuby.

,,Bezva! Tak víš co? Teď to půjdem někam zapít. A třeba tentokrát nikdo nespadne ze schodů. Kurz první pomoci jsem totiž ještě neabsolvoval."

,,To máš pravdu, ve škole nás to vůbec neučili. A víš, co by na to řekl ten upír? ,,Vždyť jste přeci mozkomorové, proč by vás to učili?" Nechci nic říkat, ale tohle je diskriminace," poznamenal Alfréd, kterému se už trochu zlepšila nálada. Vyšli s Karlem do chladné noci a jeho společník mu přehodil paži přes ramena.

,,No přesně. Měl by ses vážně přidat k Ty-víš-komu, a pak bychom mohli Ministerstvu pořádně nakopat zadky."

Alfréd se zamyslel. ,,Myslíš jako udělat demonstraci, nebo tak něco?"

,,Jo, třeba! Klidně i defenestraci, to je fuk!" mávl druhou rukou. ,,Ale víš co? Kašlat na to, pojď si ještě užít, dokud jsi nezaměstnanej! Kousek odsud je přístav, tak bychom mohli někam vyrazit. Merlin ví, že si nějakej voraz zasloužíme. Takže bychom měli vyrazit někam do tepla, tady akorát chytneš rýmu a depresi. Odreaguješ se, odpočineš si, a jestli chceš, mám jednu známou, která pracuje v poradně. Lehneš si na gauč, řekneš jí, co tě trápí, a ona se ti pokusí nějak pomoct. A když ti to nepomůže, aspoň se vykecáš pěkný holce. Dívky v tomhle věku jsou sakra sexy. I když, ona to už dívka úplně není... Tak co říkáš?" zeptal se vesele.

,,Myslím, že máš pravdu, kamaráde. Je načase se zase zvednout a ukázat životu, že mi nebude házet klacky pod nohy! Já z nich udělám limonádu, to ti garantuju! Tak jdeme!" prohlásil odhodlaně.

Karel si odkašlal. ,,Měly by to být spíš citróny, ale klacky taky můžou být. Když ti chutná ta břečka odsud..."

A tak se spolu bok po boku vydali ne vstříc zapadajícímu slunci, jak to v příbězích se šťastným koncem bývá, ale chladnému přístavu, kde je do tváří štípal ledový vítr. Oba dva ale tohle počasí milovali a brali jej jako správný začátek do nového života.

Třes se strachy, Anglie!

•••

Ahoj! Na mém instagramu jste unisono odhlasovali, že jednodílovku o mozkomorech mám rozhodně napsat. Tak je tady a já doufám, že se vám líbila a třeba vás i pobavila! O půlnoci jsou vždycky ty nejlepší (nebo nejhorší?:D) nápady.
Tučně vyznačená slova jsou ta od vás a já moc děkuji všem, kteří jste mi aspoň jedno slovíčko napsali! Upřímně, vůbec jsem nečekala, že se jednodílovka ubere tímhle směrem😂
Budu moc ráda za vaše názory❤ užívejte prázdnin a taky si dejte ,,voraz" a někam vyražte! Hlavně nechte doma špatnou náladu🙈
Millie🍪