Prošly jsme nemocniční chodbou a marně hledaly Nickův pokoj. Jessi mi pevně svírala ruku. Po tvářích mi bez přestávek stékaly slzy. Snažila jsem je skrývat před moji malou sestrou. Nesměla vidět, že to nezvládám.

Nahlížela jsem do všech pokojů a marně hledala Nickovu tvář. Potřebuju ho. Nutně. Bez něj bych se o Jessi postarat asi nezvládla. On to musí zvládnout. Alespoň někdo...

(Vzpomínka) ,,Sáro, kde jsi byla? Bál jsem se o tebe! Měla jsi mi zavolat hned jak se vrátíš domů, i přestože jsme se nepohodli! Jakmile mi volali...ach Sáro..." Křičel jakmile vtrhl do mého pokoje. Ležela jsem v posteli a měla jsem zlomenou nohu. Bylo to po naší první hádce. Přijela jsem tehdy k němu domů a rozčílila se kvůli nějaké naprosté hovadině. Myslela jsem si, že už mě nechce. Hned potom jsem naskočila na kolo, ale během cesty jsem havarovala a skončilo to zlomenou nohou.

Zamračila jsem se na něj. Nechtěla jsem s ním mluvit. ,,Jdi pryč." Odsekla jsem mu a otočila hlavu tak, abych ho nemusela vidět. ,,Sáro. Nedělej uraženou." Zamumlal a sedl si ke mně na postel. Bezmocně jsem zaskřípala zuby. ,,Neboj, tu havárku ti nepokládám za vinu, tak se neboj. A klidně už můžeš jít." Zabručela jsem se slzami v očích. Naprosto tragická situace.

Opatrně se ke mně naklonil a setřel mi slzy. Usmíval se. ,,Ale Sáro. Ty blázínku, jak sis mohla myslet, že bych tě už nemiloval! Jsi naivní, víš to?" Usmál se a naklonil se ještě víc dopředu. Čekal na moji reakci. A kdybych se tehdy nenaklonila a nespojila naše rty, možná by to byl konec. Přidržovala jsem se ho rukama a moje srdce tiše plesalo. Ale, i přesto jsem byla naštvaná. Všechno jsem mu to potom vyčetla. A pak jsme se smáli, povídali si a líbali se...

Pokoj číslo 14. Tohle byly ty osudné dveře. Zabrala jsem za kliku. ,,Ty, Jessi mohla bys prosím chviličku počkat na chodbě? Prosím..." Špitla jsem a moje sestra pomalu pustila moji ruku.

Vešla jsem do místnosti. V místnosti byly čtyři lůžka, ale jen to poslední u okna bylo obsazeno. Pomalu jsem přišla k posteli. Byl to Nick. Samozřejmě. Ležel tam. Kolem jeho těla se jako hadi vinuly kdejaké hadičky. Byl v hrozně zdemolovaném stavu. Jednu ruku měl asi zlomenou a současně i obě nohy. Právě soupeřil se smrtí. A smrt je špatná soupeřka. Stačí chybný krok a prohrajete.

Natáhla jsem se a chytila Nickovu ruku. Měl horečku a celý se třásl. Do očí se mi nahrnuly slzy. Lehulince jsem se naklonila a líbla ho na čelo. Prosím! Nesmíš mi odejít. Neodcházej...