,,Sáro? Máš tam toho svýho kluka!" Zakřičela na mě moje osmiletá sestřička Jessi. Rychle jsem seběhla po schodech k domovním dveřím.

Otevřela jsem a spatřila toho nejdokonalejšího kluka na zemi.

,,Nicku, ahoj lásko." Usmála jsem se a pocuchala jsem mu tu jeho blonďatou hřívu. ,,Ahoj." Sklonil se a políbil mě.

,,Hele vy dva, to si nechte na pláž!" Křiknul na nás můj brácha Mike, který se kolem nás právě snažil projít. Bylo mu osmnáct a šíleně se s tím vytahoval.

,,Drž hubu." Odsekla jsem mu a otočila se zpět na Nicka. Chodili jsme spolu už tři roky. On byl můj první a jediný kluk. Byla jsem do něj zakoukaná snad už od školky, ale myslela jsem si, že bych pro něj nebyla moc dobrá. A ono ne! On sám do mě byl taky zakoukaný!

,,Sáro, pojď pomoct s těmi kufry."
Křikla na mě mamka. ,,No jó, už jdu!" Povzdechla jsem si a vymámila se z Nickova obětí.

,,Pomůžu ti. Přece jen jedu s vámi, takže..." Pokrčil Nick rameny a vešel se mnou do domu.

Společnými silami jsme naložili kufry do auta a vyjeli jsme. Naše cesta měla cíl na ostrově Hvar, na který jsme se dostali lodí, která s námi vyjížděla ze Splitu.

Jeli jsme našim autem pro šest osob. Jessi (chtě-nechtě) musela sedět vzadu na tom sedátku u kufru.

Já jsem seděla mezi Mikem a Nickem. Byla jsem naprosto nadšená. Jenom já, rodina a Nick. Můj Nick! Táta mi dokonce dovolil i to, že já a Nick budeme mít na hotelu vlastní pokoj.

Co bych si ještě mohla přát? Mám úplně všechno, co jsem si kdy přála. Za nic se nestydím, ani za svý trapasy (a že jich nebylo málo), ani za to, když se mi rozmaže řasenka, ani za svoje, jako některý holky ze školy. Hodinu deně stojí před zrcadlem a fňukají, že mají málo vlasů, že nemají dostatečně dlouhé vlasy, že jsou příliš tlusté, že mají velká stehna, že jim roste další beďar,
...

Ale já si nemám na co stěžovat. Mám černé načechrané vlasy, sahající zhruba kousek pod ramena, vysokou štíhlou postavu a hnědé oči.

,,Nechce si dát někdo zmrzlinu?" Zeptal se taťka když zastavil u benzinky. ,,Já! Já!" Začala křičet Jessi vyrazila z auta.

,,Já nechci. Nějak mě bolí břicho. Asi jsem nervózní." Řekla jsem rodině. Mamka hned zbystřila pozornost a zadívala se na mě.

,,Jsm v pohodě mami. Jen běžte." Mávla jsem k nim rukou. Odešli. Jediný kdo zůstal v autě taky byl Nick.

,,Hele, klidně běž taky Nicku, jsem v pohodě." Řekla jsem mu. ,, Ne, neboj, šel bych, kdybych chtěl. Prostě nemám chuť." Odpověděl mi a propletl se mnou prsty. Usmála jsem se. Byl to dokonalý pocit.

Povzdechla jsem si. Ani neví, co pro mě znamená. Zajímá mě, kdy do toho praštíme a vezmeme se.
Budu mít bílé šaty s vlečkou a spletitý účes se zlatavými sponami. Nick bude stát u oltáře a usmívat se na mě. Celý náš obřad jsem měla před očima.

,,Tak jsme zpátky!" Zakřičela Jessi a plácla do okna. Hned vedle nás na sedadlo dosedl Mike. Podivně na mě zamrkal a pak se uculil.

,,Pitomče." Odsekla jsem mu, když jsem pochopila, co tím myslel. Taťka nastartoval a zase jsme jeli dál.

Byla už celkem tma, když jsme přejeli hranice Rakouska.
Jessi už v tu dobu dávno spala a mě už se taky pomalu zavíraly oči.

Probudil mě skřípot. Trhla jsem sebou a otevřela oči. Proti nám se řítil obrovský náklaďák. Všichni začali ječet. Taťka strh auto na stranu, ale v tu chvíli se ozvalo tříštění skla a všechno zmizelo...

Ahoj,
Tohle je tedy první kapitola mého nového příběhu. Jenom bych chtěla upozornit, že je to psané na motivy mé oblíbené knihy Jestli zůstanu.
Jinak děkuji za přečtení a za vote.
Vaše Nell24a

PS: Na obrázku je Sára ;)