Světlonoš nebyl jediný, kdo poslouchal příběh černovlasého chlapce. Ledňáček si poprvé uvědomil, že má s lidským mládětem mnoho společného. Když se poprvé setkal se skřivanem, myslel si, že jeho písně nestojí za vyslyšení. Byly plné smutku a temnoty, stejně jako příběh, který vyprávěl Stín. Netušil, co přesně druhému chlapci sděluje, ale vycítil všechny jeho pocity, které během té chvilky dokázal vystřídat. A pak najednou skoro slyšel, jak mu spadl kámen ze srdce. To těžké břemeno, které ho stahovalo do temnoty bylo najednou pryč a on byl zmatený, protože si snad ani nepamatoval, jaké to je mít svobodnou duši. Byl volný.