Tato věta se vážně hodí pro spousty maminek, co tak běžně potkávám. A říkám si, no jestli jsem stejná, tak mě raději odstřelte!

Dnešní odpoledne za to vážně stálo...

Vozím si kočárek v parku a čekám na toho staršího, který je na kroužku a pozoruji dění kolem sebe.

Něco je zřejmě špatně. Ty děcka běhají v zimních čepicích, šálách, bundičkách, oteplovakach a v takových těch bufách, co můj mladej nosí max. do sněhu. Jedna holčička měla kolem krku tak huňatou šálu, že jí ani nebylo vidět do obličeje.

Tvl... Že bych byla jediná komu těch 20 stupňů přijde dost?

Jediná jsem nebyla... Dospělí si chodili v mikinkách, tričkách, někdo už i vytáhl šatičky. Já sama jsem měla jen jarní kabátek.

Koukám na ty uřícené děti, pařící se v teplých zimních hadrech a říkám si, kdypak to těm maminam dojde.

Nedošlo!

Zato jsem si vyslechla dost ostrý rozhovor, když z maminy, co si stála v tričku, vylezlo: "Musíš pořád tak lítat? Se podívej jak jsi zpocenej!"

No... Moje nervy to nedaly.

"Co by tu podle vás měl asi tak jiného dělat? Smažit se v té zimní krustě do křupava?"

Děti jsou stejní lidé jako my! A dokonce se hýbou daleko víc než my! Chudáci děcka.