Jsem na hřišti s kamarádkou, se kterou rozebírám, že syn by chtěl koupit kočárek, aby vozil plyšáčka, stejně jako já vozím jeho brášku.

Náhodná paní, venčící kolem nás psa: „Nestydíte se chtít kupovat holčičí hračku klukovi?"

Já: „Je to dítě a kočárek je hračka. Za co bych se měla stydět? Že si chce hrát?"

Upozorňuji, že to byla celkem mladá ženská: „Vytvoříte si z něj tepl..še."

Já se nechápavě koukla na kamarádku a ta vyprskla smíchy: „Vytvoříme? Jak?!"

Ona, jako by to bylo snad naprosto jasné: „Když si bude hrát s holčičími hračkami, tak z něj bude buze...t." upozorňuju, že jsme byly na hřišti plném lidí a nikdo jiný si její narážky a jejích přiblblých názorů nevšímal.

Kamarádka: „A vy jste si hrála jako dítě asi s krajkovými kalhotkami, že?"

Ženská vyvalila oči, ale na důležitost svého tvrzení přikývla.

Kamarádka: „Tak proto je z vás pí..a!"

Je to sice vtipné, ale čím dál tím víc se s podobným problémem setkávám. A člověk by řekl, že takové přiblblé zastaralé názory budou mít jen staří lidé, kteří vyrůstali v naprosto jiné době. Kde být jiný, či chtít něco jiného než ostatní, bylo vlastně strašně špatné a nepřípustné. Ovšem čím dál tím víc se s podobnými názory setkávám u celkem mladých lidí, který jsou určitým způsobem divně zfanatizovaní.

Osobně doufám, že když tedy moje generace ještě ne. Tak alespoň generace mých dětí se jednou dostane do doby, kdy nebudou vládnout předsudky.