Vstávat brzo ráno, nikdo neměl rád, ale na útok se nejlépe hodí noc.

Blížila se druhá hodina ranní a všichni, kteří měli jít do útoku se shromáždili na svých přemisťovacích zařízeních.

Theo jako už posledních čtrnáct dní zaspal. Moudrý klobouk proto zmenšil a pověsil ho na svůj náramek, který kdysi dostal od Pansy k Vánocům.

Kira stála vedle Hermiony a něco řešila s Ginny.

Za pět minut celá.

Všichni dostali nervozitu.

Za dvě minuty celá.

...

Za minutu celá.

Hermiona se ohlídla po přítomných.

,,Jedna" řekla a chytila se přenášedla.

Ostatní ji napodobili.

,,Dva," prohlásila Ginny a pevně se držela přenášedla.

Kira se chytila na poslední chvíli a potom...

,,Tři." pronesla a jako na povel se začínali z okolí ozývat hlasitá prásk.

***

Všichni se přemístil do sídla Malfoyů. Byl to blbý nápad a Hermiona to věděla, ale jiný ji nenapadnul.

Potřebovala to s Kate skončit dřív, než se jí podaří vymyslet to kouzlo. To, že už ho ale vymyslela, Hermiona nevěděla.

Kira stala vedle ní a něco si pro sebe šeptala.

Hermiona nepoznala co, ale tušila svoje.
Kira se potřebovala uklidnit a uvolnit.

Stal se naprostý chaos. Smrtijedi netušili, co se děje. Vyděšeně vyběhnuli na dvorek. Chvíli běhali okolo, ale ani ne dvě minuty po jejich nečekaném příchodu se na dvorku vylákáni kouzelnickým alarmem.

Kira mezi Smrtijedi zahlednula Liama. Vyměnili si slibující si úsměvy a oba se pustili do boje.

Hermiona se svým břichem tancovala proti Mucliberovi, který díky iluzi vůbec netušil, že čeká dítě.

Draco se pustil do boje s Averym a McGeom, zatímco Blaise s Ginny po boku bojovali proti propuštěnému Dolohovi.

Pansy egoisticky stála uprostřed nádvoří a vyhýbala se naprosto všem kletbám, které se ní řítili ze všech stran.

Theo se zase pohyboval nepozorovaně.

Bylo tu i další. Kingsley, McGonagallová, Luna, Neville, známé duo Deamus, Oliver, Wasleyovi, Katie Bellová další, kteří se přidali díky Kiřiným novinám.

Nikdo si nevšimnul Kate pohybující se mezi smrtijedy mířící přímo ke Kiře.

,, Chyběla jsem ti?" Ozvalo se směrem k modrovlásé brunetce a ta se rychleji než-li kulový blesk otočila.

Čelila tváří tvář své noční můře.

,,Nikdy," zašeptala Kira a s hůlkou v obraně čekala, kdy proti ní pošle Kate nějakou kletbu.

Ta se ušklíbnula. ,,Ale ty mě jo. Lásko," zašeptala a sledovala Kiřin překvapený pohyb.

Byla nadšená. Kdyby věděla, co s ní pravda udělá. Použila by to hned.

,, Věř mi Kiro, že láska je krutá věc. Zvlášť, když člověk, kterého milujete, miluje vašeho bratra."

Kira nebyla schopná to zpracovat. Ona ji milovala? Ale proč jí to spálila.

,,Chtěla jsi nás opustit, ale místo toho abys opustila nás, opustila jsi Liama. Mě jsi totiž opustila ve chvíli, kdy na tobě bylo poznat, že ho miluješ." Kira ani nehlesla a nevědomky sklonila hůlku.

,,Zlomila jsi mě a já za to zlomil tebe, nebo spíš tě rovnou zabiju." Ani ne o setinu po tom se ozvalo sousloví. ,,Avada Kedavra."

Kira nestihla zareagovat a přesně dvě sekundy potom si uvědomila, že zemře.

Avšak...

Zelený paprsek naletěl do vysokého svalnatého těla s černou kšticí.

Liam. Liam před ní skočil. Liam schytal vražednou kletbu. Liam umíral.

Kate tam stála a koukala na mrtvolu jejího bratra.

Takhle to nechtěla. Nechtěla ho zabít, a přesto ho zabila.

Bylo tohle možné?

Nenávistně se podívala na Kiru, které se začali třást nohy.

Zabila ho. Zabila ho. Zabila ho. Ozývalo se mi v hlavě jako rozbitá gramofonová deska.

Z mého srdce vytryskla tak silná nekončící bolest, že jsem nemohla ani dýchat.

Přiběhnula jsem k tělu, kterým byl dříve Liam. Stačil jeden pohled do jeho otevřených, a hlavně zcela mrtvých oči a mě se podlomila kolena a do očí se mi nahrnuly vodopády slz.

Vůbec nic mě nezajímalo. Necítila jsem ani blížící se kletbu, nepostřehnula jsem ani svého zachránce, který ji odrazil.

Já jsem měla moc práce s tím abych polykala slzy a skláněla se nad mrtvolou mého málem přítele.

Po tolika letech, co jsem ho milovala, jsem mohla být konečně s ním, ale osud si to nepřál.

Chtěla jsem umřít. Necítit ti bodavou sílu na hrudi. Necítit kolem sebe jenom krev a smrt.

Lehnula jsem si vedle Liama a zavřela oči. Doufala jsem, že si mě někdo všimne a že mě dorazí, ale nestalo se tak.

Jediné, co jsem cítila bylo dvě teplé, pevné ruce, co mě nemilosrdně vytáhnuly do stoje a následně někam odnesly.

***

Dobrých deset minut už Theo stal před Kirou a snažil se ji vrátit do reality, ale nic, co řekl ani udělal ji nepomohlo.

***

Nevěřila jsem tomu. On nemohl umřít, ona ho nemohla zabít. Nemohla zabít svého bratra. On mi nemohl zachránit život.

Koukala jsem na člověka, ale můj mozek si nedokázal pospojovat kdo to je. Jestli ho znám, nebo jestli mi chce ublížit.

Plula jsem ve svém imaginárním vesmíru, kde jsem nevěděla a necítila...

Bolestivé štípnutí mě vrátilo zpátky do skutečnosti.

Viděla jsem rozmazaně přesto jsem si všimla tmavě hnědých nebezpečně se kudrnatících vlasů.

Theodor Nott. Nikdy jsem ho neslyšela mluvit, ale vždycky se tak kouzelně usmíval. To on mi uštědřil takovou ránu?

Podle jeho výrazu, který zaměřoval na všechno jenom ne na moji osobu, mi došlo, že to on mě takhle silně uhodil.

Chtěla jsem toho tolik říct, ale ani na jednu otázku, co jsem měla, jsem se neodvážila zeptat.

,,Proč jsi mě uhodil?" Zašeptala jsem a do očí se mi vehnali slzy.

Mžourala jsem na něj jako malé ublížené štěňátko, kterému byla zabavena jeho oblíbená hračka, ale abych řekla pravdu...

Já se tak doopravdy cítila.

Jako štěně, kterému byla sebraná hračka.

,,Protože ty se musíš vzpamatovat. " Zasyčel jako Zmijozel a konečně se mi podíval do obličeje.

Já jsem ho neznala, ale teď bylo vidět, že je to Zmijozel... Nebyla to skrčený malý kluk, který utíkal.

Bohužel pro mě, to byl muž, který se z nějakého mě neznámého důvodu rozhodnul, že mě přivede k rozumu, ale já jsem nemohla.

Tak moc to bolelo. Nemohla jsem se jít utkat se svým vlastním strachem.

,,Nevím, jakou máš v tomhle roli, ale vez, že nějakou máš a Liam by si přál abychom tuhle válku vyhráli..." Dva zelené emeraldy, pozorovali jako nikdo předtím.

,,Nevíš nic! Neznal jsi ho!" Vyjekla jsem a jako smyslu zbavená jsem prudce seskočila z lavice na kterou mě předtím posadil.

,,Liam by chtěl, aby..." Co by vlastně chtěl? Neměla jsem tušení. Vždyť ani já jsem ho neznala...

,,Co by chtěl. No, řekni... Blázníš tady pro člověka, kterého miluješ, ale neznáš..." Prohlásil a dál na ni koukal, tak jako kdyby jí chtěl proniknout až do nitra její duše.

Kira se štěkavě zasmála. ,,Nic nevíš Notte." prudce ho strčila do hrudi až udělal několik kroků dozadu.

,,Já jsem vyrostla na ulici. Přežila jsem jenom protože to chtěl Merlin a ty mi budeš tvrdit o bláznovství?" zavrčela a zapíchnula mu ukazováček do jeho pevné hrudi.

,,Jediný blázen jsi tady ty. Jestli si myslíš, že mě něco drží při životě, tak se mýlíš. Můžu se klidně zabít a ani by po mě neštěkl pes. " štěkavě se smála. Byla zoufalá a Theo to viděl.

Viděl její oči, které ztratili barvu. Najednou mu bylo líto, že to po ní bude chtít. I když. Osudu neuteče. I kdyby chtěla.

***

,,Grangerová, jaké hezké překvapení. Tebe jsem zrovna hledala. Mám pro tebe připravené hezké kouzlo." zašeptala a vypálila po ní první kletbu, která jí přišla na pusu.

Hermiona se jí vyhnula, ale to už na ní letěla další. Brunetka jedním rychlím protegem odrazila kletbu a zahájila proti útok.

Kroužili proti sobě. Neměli na výběr. Chtěli se zabít navzájem. Co zabít. Mučit a umučit k smrti. Draco je zdálky pozoroval. Byla to totiž zajímavá podívaná. Zmije a lvice proti sobě. Vrah a člověk, co snad nikoho nezabil.

,,Jak se ti líbilo Sařino kouzlo." zeptala se a odrazila další kouzlo. Hermiona se plně věnovala Kate a jenom čekala na správný okamžik. Ostatně jako Kate.

,,Věříš na osud Grangerová?" zeptala se dál Kate a dělal, jak se vůbec nesoustředí. Soustředila. Až moc.

Jeden blbý krok a Draco, který měl svíravý pocit už před tím byl jenom pár metrů od ní.

Bál se o ní, ale stále netušil, co k ní doopravdy cítí.

Sledoval je a Kate dostala plán. Podlý plán. Kouzlo mířené na Draca a Hermiona okamžitě ztratila koncentraci.

Proto se nikdo ani nestihnul divit tomu, když ani ne po několika sekundách letěla další přímo na brunetku.

***

Kira se podrážděně otočila k němu zády a prohlídnula si místnost. Zrak jí padnul na moudrý klobouk, který Theo vrátil do opravdové velikosti, když se snažil vyčistit kůži i ten klobouk.

Ta blbá věc. Kira dostala vztek, který byl ovládaný něčím primitivním v jejím srdci.

Chňapnula po něm a začala ho drtit v dlani. Theo se na ní nechápavě podíval a přiblížil se k ní. Opatrně jí ho vzal z ruky a jemně jí ho položil na hlavu.

Proč? To neměl zdání. Asi byl ještě opilý.

Kiře zmodraly šedivé oči a propadla se, pro ni do jiného světa.

Oči jsem měla otevřené. Byla jsem si jistá, že vidím Notta, ale stejně jsem viděla jenom mlhavou černotu. A ten otravný hlásek v hlavě, co mi něco říkal.

,,Kde jsi se nám zatoulala Kiro... Ty ztracené dítě." ty slova podala jako když mi někdo bodá jehly do těla. Chytila jsem se za hlavu a chtěla si strhnout ten blbý klobouk, který jsem cítila na hlavě.

,,Ztracené dítě..."