,,Chrrrr," zavrčela jsem, když mi Blaise dával kolem krku obojek s modrou mašličku. Tohle je blbý nápad. Strašný nápad!

,,No tak, Kiro. Nech toho. " protočil oči a já jsem se po něm ohnala tlapkou. Jasně, on si to jen tak nakráčí do smrtijedského sídla, položí tam svoji kočku a oni ji tam určitě nechají v klidu procházet.

On si o smrt rovnou říká.

,,Au, to bylo za co?" zeptal se ukřivděně a vzal mě do ruky. Fajn, jestli umřeme, tak si mě nepřej brácho.

Zamotala se mi hlava a málem jsem vypadla v Blaisovi náruče.

Nesnáším přemisťování. Ode dneška nesnáším přemisťování.

Blaise dopadl na zem. Rozplácnul se jako žába. Nešika. Já jsem v klidu ležela v jeho náručí. Vidíš to, tomu se říká karma bratříčku.

,,Opovaž se. Varuju tě Kiro. Opovaž se na mě hodit ten tvůj kočičí výraz." pohrozil mi, ale já jsem kočka. Co ode mne očekává?

Líně jsem si sednula na zadek, zvednula jsem tlapku a drze jsem si ji olízla.

,,Potvoro, že já jsem vůbec mámě sliboval, že se o tebe postarám." zavrčel. Jeho tvář vypadala jako kdyby se mě v nejbližší měl pokusit zakuchat, ale v očích mu lišácky blýskalo.

Byla to hra. Hra o život. Měl v plánu přijmout znamení. Měl v plánu, zůstat na Manoru ve svém starém pokoji a nechat mě se po něm volně pohybovat.

Získávat informace.

Sova, kterou poslal k McGonagalové se stihla vrátit ještě, než tenhle jeho ztřeštěný plán započal. Souhlasila. Věděla stejně dobře jako všichni ostatní, že čistota lidí se už neudrží. Někteří si vyberou špatně, jiní to udělají pro vyšší dobro, ale nikdo už nezůstane nepoškozený. Nezáleží na tom, jestli budou mít znamení nebo ne. Všichni, kdo to chápou budou mít jizvy a budou je mít i ti co to nechápou.

Nadšeně jsem vběhnula do Manoru a k mé smůle jsem okamžitě narazila na Dolohova.

Okamžitě jsem se naježila a začala prskat. Já ho vážně zabiju. Zabiju.

,,Hele Muclibere, není to ta černá kočka z Obrtlé?!" houknul přes rameno a já jsem se naježila ještě víc.

,,Je, " prohlásil a blížili se ke mně.

Blaisi, tohle byl blbý nápad. Zabiju tě s nimi! Jestli mi něco provedou, nedožiješ se rána.

,,A taky je to stále moje kočka. " oddechla jsem si. Naposledy jsem prsknula otočila a odběhnula k nohám svého bratra o které jsem se otřela.

,,A byl bych rád, kdyby můj a mámin miláček přežil." pronesl jízlivě a oba si je arogantně měřil.

Dolohov se ušklíbnul. ,,Chlapečku, ty máš tu drzost se tu objevit po tom, co se ukázalo, že Draco Malfoy je zrádce?"

,,O vážně? A ty máš tu drzost se promenádovat jeho domem? Mě je ukradený, chudáček. Láska mu zastínila úsudek." posměšek se promenádoval na jeho tváři.

Byl dobrý, mohl by z něj být herec.

,,No, Kathrine říkala něco jiného." ušklíbnul se Dolohov.

Tak žádná Kathrine nebyla v rovnici. Kdo to k čertu je?

,,Tak proč jsi mě ještě nezabil. Ty jí taky moc nevěříš, co?" přiblížil se k němu. Mucliber stál za ním a ani se nehýbal.

Blaise na sobě, ale nedal znát, že by ho to jméno vůbec vykolejilo. Co to sakra?

,,Já bych jí taky nevěřil. Teď přišla, teče jí po bradě mlíko. Ona nemá ani tušení, jak se hrají vysoké hry. Chodil jsem s Weasleyovou. No a co? Chudinka malá se zamilovala, ale neuvědomila si, že je hračkou rozmazleného spratka. Měla radši zůstat s Pottrem." ušklíbnul se a poplácal Dolohova po rameni.

,,Ale ty mi rozumíš ne? " zeptal se ho brácha s tím nesnesitelným výrazem. Jak dlouho ho asi trénoval? Počkat buď ani minutu nebo celý život.

,,Já? Samozřejmě. Malý Zabini, jsi lepší, než jsem si myslel." Blaise se zastavil. Prudce sebou trhnul a popadl Dolohovovu košili.

,,Už nikdy mi neříkej Mladý Zabini. Draco, možná neuměl zabít, ale já to umím a nebudu se bránit zabít někoho kdo mi nevěří a nemá vůbec žádnou čest." zavrčel mu do obličeje.

Sakra Blaisi, víš že kdyby nebyl Dolohov taková padavka, tak že bys byl dávno mrtvý? Co to k čertu děláš?

Tohle rozhodně nebylo v plánu. Co k Merlinovi blbne?

,,Líbíš se mi Zabini. Narcissa je v zasedačce s Bellatrix a tu obludnost budu uctívat." podíval se na mě a já jsem po něm hodila lhostejný a pyšný pohled.

Ten jeho možná až nadšený spadnul a viděla jsem nechuť, kterou ke mně cítil. To jsme dva. Taky k tobě cítím nechuť.

Blaise je arogantně s grácií vydal za ženami a já jsem jenom prskla na Dolohova a vyběhnula za ním.

Sakra bráško, tohle se nám vymstí.

Vešel do místnosti, kde seděla Narcissa s Bellatrix a s černovlasou slečnou.

,,Tak rád tě vidím moje nejmilejší teto Cissy." prohlásil a udělal jí vtipné pukrle. A Narcissa se usmála.

,,Má paní," otočil se na Bellatrix a udělal opravdovou poklonu. Ne jako pro Narcissu, která byla jí pro smích, ale tu kdy to opravdu myslíte vážně.

Potom svůj pohled upřel na Kate.

,,Je mi ctí krásná Katherino, jsem rád, že jste nás poctila svou přítomností." udělal na ní chlípné oči.

Ble.

A pak jí políbil ruku. Dvakrát ble. Co ho to napadlo?

Kate se začervenala a Bellatix se divně usmála.

,,Blaisi, jsem ráda, že jsi se objevil, kde jsi se schovával?" zeptala se Narcissa a usmála se. Věděla jsem, že je opravdu ráda, ale něco jí chyběla. Teda spíš někdo.

,,Snažil jsem se najít svoji sestru. Ale dokonce i já budu muset přiznat, že je mrtvá." pronesl smutně a sklonil hlavu.

,,To mě mrzí, tvoje matka ti o ní měla říct dřív, ale je to minulost. Spíš mě zajímá, koho jsi nám to přivedl." zeptala se Narcissa Blaise se rozveselil.

,,To je mámin nejnovější přírůstek, ale říkala že si ji můžu vzít." pronesl a zvednul mě se země. Udělala jsem nejhezčí oči, co jsem uměla Narcissa se nade mnou rozplývala. Dokonce i Kate s Bellatrix trochu změkli.

,,A jak se jmenuje?" ozval se jemný hlásek u kterého bych nečekala, že bude patřit Kate.

,,Kira. Teda byla to Kleopatra, ale když se mi nepovedlo najít sestru, tak máma říkala, že jméno ještě nemá tak dlouho a že jí můžeme přejmenovat. A tak jsem ji pojmenoval po své sestře. Matka říkala, že jí tak nestihal ani pojmenovat. Tak kočka je sice její miláček, ale dala mi ji. A teď je to i můj miláček, že Kiro? " obrátil se na mě a pak mě podal Kate.

Proč Kate?

,,Takové krásné jméno. Tvoje matka musí být určitě výjimečná." zašeptala se a zapýřila se.

Už od pohledu je to krysa, mrcha, svině... Dej pračky pryč od mého bratra. Chtěla jsem se po ní ohnat, ale Blaisův pohled mě zastavil.

Nemůžu mu to zkazit.

,,Jenom mě štve, že ta blbá novinářka si úplně stejný pseudonym. Kontaktoval jsem svůj zdroj na ministerstvu a ten mi sdělil, že v Británii žijí jenom tři Kiry, které umí kouzlit a jsou v rozmezí patnácti až sedmdesáti let. Jedna žije s rodinou na venkově a živí se jako automechanik, jak podřadná práce pro kouzelnici, další hraje za nějaký průměrný famfrpálový klub a ta třetí, učitelka v mateřské školce. Snad ještě horší. Prověřil jsem je, ale žádná to není" postesknul a potom se ještě víc uklonil.

,,Omlouvám se, že jsem vás zklamal má paní, ale začínáme od začátku. "

Bellatrix jenom zakroutila hlavou. ,,Nezklamal zlatíčko, jediný, kdo mě zklamal je můj synovec, ty ne. " zašeptala a hrdě se na něj podívala.

,,Teď světu ukaž svoje znamení," prohlásila a Blaise si vykasal rukávy.

Jeho znamení bylo živé. Žilo?

To ale...

COŽE?!