,,Co po mě chceš?" Posměšek v ledových slovech Liamovi dokazoval, jak moc jím pohrdá.

,,Tvůj názor!" Prohodil se zvednutou hlavou. Přece nebyl Nebelvírem jenom tak. Má hrdost, odvahu a bude bojovat.

Draco pozvednul obočí, přičemž se ušklíbnul.

,,Tvoje sestra chce znamení, ale ty ne a myslíš si, že já bych to mohl říct, co si máš vybrat," na tváři se mu vytvořil úsměv.

,,Jsem smrtijed, domysli si, co ti mám říct a co ti neřeknu. Znamení ještě neznamená věrnost" Blýsklo mu v očích. Ty šedivé oči, prozrazovaly plány a intriky na obzoru.

Liam se usmál, kývnul a otočil se, aby mohl vyjít z cely.

,, Dokaž, že si zasloužíš moji důvěru." Křiknul za ním, ale víc pozornosti mu už nevěnoval. Liam se nad tím usmál a věděl, co musí udělat.

***

,,Nadechni se Hermiono!!! Mysli na dítě!" Pansy ji z ruky vytrhnula právě otevřenou flašku vodky.

,, Draco, ale on..." Nedořekla to přes slzy, které se draly z jejích očí. ,,Je pryč šest dní. ŠEST!!!" Každý by viděl, jak je královna Nebelvíru mimo a zoufalá.

Zmijozelka sedící naproti ní si promnula unaveně spánky, načež ji hlava spadla do rukou.

Věděla víc jak kdokoliv jiný, jak se zlatá dívka cítila. Vždyť ona sama tohle pocítila ani ne před třemi lety.

Když její přítel v jedné z misí zemřel. Byla to nehoda, Daphne udělala chybu a Draco ji zahlazoval.

Draco vytvořil falešnou stopu a Carlovi se s tím svěřil, ale Draco čistě omylem doopravdy narazil na úkryt řadu, kde ho zabila jedna ze sester Patilových.

Draco spousty týdnů nespal. Vyčítal si a lékaři si mysleli, že na to musí zemřít, ale pak mu dal Voldemort další úkol a on si postavil kolem sebe hradby, kdy jedinému, čemu se věnoval, bylo to, aby jeho milování přežili.

Sama Pansy chytila hrdlo láhve a pořádně si lokla. Bylo už to dlouho, co si na to zase vzpomněla a ještě dýl, kdy se kvůli tomu napila.

Thea stálo spousty jeho sil, aby ji zbavil alkoholismus, zatímco Blaise se snažil probudit Draca k životu.

Oba dlouhou dobu prohořívali, ale... Všichni žili a Pansy stále věřila, že Draco žije.

Co věřila. Ona to věděla, cítila to. Kdyby umřel, cítila by jak její ochranná bariéra padla. Cítil by to i Theo, Daphne, a i ten kašpar, který si říká Draculovým nejlepším přítelem.

,,Hermiono!" Vykřikla, když se skácela k zemi. ,,Kurva," vyděšeně se sehnula. Zkoušela nahmatat její tep. Měla ho, ale slabý.

Potřebovala doktora, ale kam ji měla vzít?

Sice se ještě úplně neválčí, ale Smrtijedi už začínají nápad místa a řád zase brání svoje strategický místa.

Obě dvě strany se skrývají, ale obě dvě strany mají své špehy a kdyby jí vzala k Mungovi...

Kdo ví, jestli by na nenaletěli Smrtijedi.

Pansy se zamyslela. Kéž by tady byl Theo, ten je posedlí lékařstvím nebo Draco, ten by určitě věděl, co má udělat. Nebo Blaise, alespoň by ji rozveselil anebo Daphne...

DAPHNE!!!

Pansy se plácla rukou do hlavy. Že ji to nenapadlo hned. Vždyť ta vždycky pomáhala Theovi.

Pak se zasekla, ta přece taky zmizela. Pak ji to ale trknulo.

Věděla, že se s Hermionou něco děje a že jí nemůže přemístit.

Proto se přemístila sama. Dveře červeného domku u lesa. Se okamžitě otevřeli a z nich vyletěla blondýnka se zuřivým výrazem a hůlkou v ruce.

Když uviděla Pansy zuřivý vyraz se nahradil prázdným, ale hůlku nesklonila.

,,Potřebuju pomoc" Daphne se ani nepohnula.

,,Grangerová ztrácí tep, Draco je nejspíš někde zavřený, Blaise zmizel, Theo se Zrzkou odešli do vyhnanství a já nutně potřebuju tvoji pomoc, protože nevím, co mám dělat. Já potřebuju zpátky svoji kamarádku." Když sem šla, nemyslela si, že je až tak zoufalá, ale teď. Teď si na ni padlo všechno to utrpení a nemohla si pomoct.

Teplé a slané slzy ji stékaly po tváři. Byla zmijozelskou princeznou, co princeznou... Královnou, přesto byla jenom člověkem, který potřeboval oporu.

,, Pomůžu ti, vždycky ti pomůžu, ale do války se nevrátím," ani jedna neřekla to, co si obě mysleli.

Ztratila matku i otce. Matku otcovou vinou a otce Voldemortem. Ztratila i skvělý vztah se sestrou.

Ačkoliv se ve škole chovala jako kdyby měla Daphne ráda, obě věděli, že jí Astorie nesnáší i přes to, že se o ní Daphne stará.

A pak, ztratila sama sebe. Ztratila sama sebe stejně jako všichni, kteří nechtěli bojovat a bývalá by ztratila i svůj život, kdyby nebylo Draca.

,, Grangerová ztrácí tep, čeká dítě a všude jsou agenti, nemůžu ji vzít k Mungovi, co když...

Daphne kývla a v ruku v ruce s Pansy se přemístili do jejich starého sídla.

***

,,Vaše milosti." Uklonil se Dolohov. ,,Já si stále myslím, že váš synovec je zrádce."

Liam stál za dveřmi a nevěděl co dělat. Poslouchat bylo neslušné, ale mluvilo se o mladém Malfoyovi.

,,Já... Víte, že ve škole chodil se slečnou Grangerovou?" Zašeptal hlas a Liam prudce stisknul víčka k sobě.

Kate.

,,On s ní chodil? Ten malý parchant." Úplně cítil ten hněv z místnosti. ,,Za to ho zabiju."

Slyšel něco, co neměl. A Kate řekla něco co neměla. Tohle byl konec.

Jestli Malfoye zabije...

Zavrtěl hlavou a rychle se otočil. Když utíkal prudce do někoho narazil.

,, Bože, ano. " Zasténal, když si uvědomil, že stojí tváří v tvář, Dracově matce.

,, Bellatrix, chce zabít vašeho syna. Musíte ho dostat z té cely. Slyšel jsem, jak řekla: Za to ho zabiju. Nevím, jestli to myslela vážně, ale vy jí znáte líp. Je to přece vaše sestra a...." Byl ve stresu. Přes pusu mu procházely slova tak rychle, že to Narcissa skoro nestíhala zpracovávat.

,,Zizi?" Zavolal do prázdného domu. Liam koukal, jak čekala.

Prásk a před nimi se objevil drobná domácí skřitčice. ,,Ano paní?" Pisklavý hlásek se rozlehnul místnosti.

,,Zizi. Zachraň mého syna z vězení a jakmile to uděláš, služ mu. Nikomu jinému. Jenom jemu a udělej všechno, aby zůstal na živu. A kdyby tě posílal zpátky, zůstaň. Rozumíš? Nesmíš ho opustit, ale musíš mu sloužit." Řekla a s těmi slovy poslala skřítka, zachránit život Dracu Malfoyovi.

,, Dekuju," zašeptala a pohladila Liama po tváři. ,, Víš, že máš ještě čas, že nemusíš. "

Liam si povzdechnul. Jeho sestra. Musel, byla jeho vším i když to nebylo úplně oboustranné.

,,Ne, já to musím udělat, i když fandím druhé straně, moje místo je po sestřině boku. Jako vždycky. "

Věděl, do čeho jde, a proto se nebál, když za doprovodu Narcissy vešel do místnosti smrtijedů.

Jeho sestra už měla znamení na ruce a usmívala se. Seděla za stolem a pozorovala, jak šel k Bellatrix.

Ten její pohled. Ne. To ne.

Zavřel oči, když začala čarovat.

A když je zase otevřel, chtělo se mu zvracet, měl rozmlžený zrak a ruka ho bolela jako kdyby mu ji uřízli.

Tohle byl blbý nápad, řekl si. Bellatrix něco říkala, ale on ji neposlouchal, pro něj bylo hlavní, že chtěl spát.

Že jeho nebelvírská povaha začala umírat pod smrtijedským erbem.