Už jsou to dva týdny a dva dny od té doby, co Ginny se zjistila, že je věštba jiná.

Dva týdny od toho co se postrádala Ginny s Theem.

Už je to týden a půl od té doby, co si Hermiona potvrdila, že bude matkou. A Draco to stále ještě nevěděl.

Už je to týden od toho kdy McGonagallová propusila žáky zpátky domů.

Týden od Blaisovo útěku, kdy o něm nikdo nevěděl. Tehdy, když se to zjistilo Pansy se zhroutila a Hermiona se z toho obviňovala. Draco jako vždy nedal nic najevo.

Týden od toho co Bellatrix vybouchla a zabila několik mudlů. Za pomoci ostatních a Draca začala plánovat

A jeden den od toho, co se Draco nevrátil na tajnou základnu.

Hermiona šílela a Pansy nevěděla, co má dělat.

,,Pro dítě to není zdraví. " Zašeptala Pansy, zatímco jí hladila po vlasech. Chápala Hermioniny obavy, ale taky moc dobře věděla, že jestli má někdo z těch tří ztracených šanci na přímý boj se smrtijedy utéct, tak je to právě Draco.

,,Já vím, ale co když se nevrátí? Tak se nikdy nedozví, že má být otcem." Zašeptala a lehla si zpátky.

,,Musíme poslat McGonagallové zprávu." Šeptala a Pansy ji zastavovala. ,,Počkej ještě den a potom něco realizuj. Draco se o sebe umí postarat. "

Hermiona ji neochotně poslechla. Milovala ho, a on ani nevěděl, že bude mít dítě. Musí se vrátit. Musí.

A až se vrátí, řekne mu to.

***

Hnědomodré vlasy mi splývali po zádech. Schovávala jsem se, Merlin ví, kde vlastně. Zrovna jsem musela vystrčit nos ze svého úkrytu, abych doplnila zásoby.

Vyšla jsem na první pohled z mudlovského domu. Mudlovský. Tento barák by se dal popsat všelijak, ale mudlovský to rozhodně nebylo.

Přejít z mé ulice do Příčné nebylo skoro vůbec těžké. Nikdo si mě nevšímal, ačkoliv jsem měla modré vlasy, které museli zářit na kilometry daleko.

Vešla jsem do děravého kotle, kde nikdo nebyl.

Zamrkala jsem. ,,Joey? " Zeptala jsem se, ale nikdo mi neodpověděl. Vypadalo to, jako kdyby odtud všichni utekli.

Strachy se mi stáhlo hrdlo? Co když se mu něco stalo. Co když... ? Neměla jsem čas přemýšlet, neboť se ozval rachot z chodby, kde byla zeď do Příčné ulice.

Pevně jsem stiskla hulku a vyběhla se podívat. Jestli se někdy hodilo říkat valit bulvy, tak teď, neboť my museli vypadnout vyděděním i překvapením oči.

Zeď byla probourána a na příčné ulici panovaly boje o vlastní život. Kratochvílné a kouzelnické kejkle, které jsem tak ráda navštěvovala, abych se vidět s Georgem byli v troskách.

Z Olivandrova obchodu se kouřilo, jako ho zachvátily rudé plameny.

Krámek Madam Malkinové, po tom nebylo skoro ani památky.

George bojoval s pár lidmi, které jsem znala jen od vidění. To co mě zaujalo, když spíš Mulciber, který právě zvedal hůlku k útoku na  chlapce, co mohl být možná tak v prvním ročníku.

Rychlým mávnutím hůlky jsem ho odzbrojila a chlapec měl šanci utéct. Z nějakého důvodu, se Mulciber nezajímal o mě, ale o toho chlapce, takže se za ním vydal do srdce Obrtlé ulice.

Neváhala jsem. Viděla jsem jak George odrazil Avaryho a Joey... Byl to snad mladý Malfoy?

Byl to nesmysl, podle všech informací byl mladý Malfoy někde na misi nebo zavřený...

Neměla jsme čas nad tím déle polemizovat a proto jsem se okamžitě rozběhla za Mucliberem a jeho dětskou obětí...

V Obrtlé jsem se jako malá vyskytovala asi stejně jako plevel na dva roky neuklizené zahrádce.

Znala jsem každou škvírku, ale Mucliber a tím hnědookým chlapcem nikde.

Stáhlo se mi hrdlo. Chytil ho a přemístil se pryč. Klapot bot mi dával, slabou naději. Zalezla jsem do stínu jednoho mrtvého obchodu a vzala na sebe svojí zvířecí podobu.

,, Muclibere! Ty idiote. Říkal jsi, že ta holka, kterou jsi nikdy neviděl ho zachránila... Tak proč ho nepřišla zachránit podruhé?!" Ozvalo se po chvíli a já se v roku přikročila.

Malý kluk sebou smýkal ze strany na stranu a snažil se jakkoliv dostat z jejich dosahu.

Vím, že bych neměla, ale já si nemůžu pomoct. Vím, že si přišli pro mě a trpí za to on.

Ten malý chlapec, co neumí dost možná ani neumí kouzlit.

Ve stínu jsem se zase zbavila své zvířecí podoby, ale stále jsem se snažila zůstat schovaná.

,, Okamžitě ho pusť a já tě možná nezabiju." Zavrčela jsem výhružně, tak aby mě sotva slyšel.

Viděla jsem, jak se jim rozšířili zorničky a přemýšleli odkud můj hlas jde.

,,Mam to snad zopakovat? Nebo mam rovnou poslat Avadu?" Šeptala jsem jak nejhrozivěji mohla.

Byla jsem mladá, byla jsem donucená dospět.

Svojí hůlku jsem Olivanderovi splácela hodně dlouho...

Dělala jsem rozhodnutí, která za mě měli dělat rodiče. A nepopírám, že někdy nebyli úplně bláznivé a střeštěné.

Moji, moji rodiče si mě nepamatovali. Nikdo mě neznal. Byla jsem sama, ale nevadilo mi to. Toužila jsem poznat svého staršího brášku, ale nebylo to možné.

Ale jednou...

Jednou se potkáme, ale zatím musím být pro  všechny neznámá. Musím být Kira Föster.

Mulciber chlapce pustil a ten okamžitě odběhnul pryč. Doufala jsem, že do bezpečí.

,,Holčičko, kde jsi. Víš, že mi tě najdeme." Mluvil Dolohov oplizle a začal se otáčer kolem sebe.

Na nic jsem nečekala proměnila se v kočku. Dolohov se rozhodl risknout moje varování a začal pročesávat okolí.

,,Nic, ta čarodějnice je chytřejší než jsme předpokládali, " zavrčel když prohledal, celou slepou uličku a nic nenašel.

Potom mu pohled padnul na mě, ležící hezky ve stínu a dělající, že spím.

,,Ale našel jsem tuhle černou kočku."

Zasyčela jsem, když mě chytil za kožich a zvednul do vzduchu. Vytasila jsem drápky a ve vzduchu jsem s nimi máchala abych měla větší šanci někoho drápnout.

,,Dolohove, nech mojí kočku být, " ozval se hlas a já jsem v kočičí podobě zamnoukla. Doufám, že pochopili, že to není úplně v dobrém.

Jak jako jeho?

,,Ale, ale. Kohopak to vidím. Mladý Zabini. Nebojíš se, že tě za tvoji polokrev zabijeme?" Zeptal se posměšně, ale Blaise se jenom usmál.

,,Uvidíme, jestli se chceš zpovídat Dracu Malfoyovi..." Ušklíbnul se skoro čistokrevný čaroděj.

,,Neboj, Malfoy je právě teď v žaláři. Nerad to říkám, ale myslím, že náš mladý Albín je zrádce." Zašklebil se a Blaise jenom pokrčil rameny.

Oči mu ale nebezpečně jiskřily, čehož si Dolohov ani Mulciber nevšimli.

Já ale jo.

,,Neboj se Dolohove, to že se Draco Malfoy paktoval s Theodorem Mottem neznamená, že je taky zrádce. " Zašeptal nebezpečně a výhružně.

Hájil svého kamaráda a já jsem k němu pocítila jistou náklonnost.

Stále jsem ale nesouhlasila s jeho poznámku o tom, že jsem jeho.

,, Přidáš se k nám Mladý Zabini?" Zeptal se Dolohov a upíral na něj pohled.

,, Ještě si to promyslím, teď když ale dovolíš, vezmu si svoji kočku. " Zavrčel jemně mě mu vytrhnul z ruky.

Dal si mě do náruče a otočil se ke smrtijedům zády. ,,Tak pojď Kiro a opovaž se mi ještě jednou utéct do Obrtlé, " zavrčel mateřsky a hladil mě po kožichu.

,,Kiro?" Zaptal se Dolohov, když zaslechnul moje jméno.

,,Ano, tak se měla jmenovat moje sestra." Zašeptal a následně se semnou v náručí přemístil z Obrtlé někam pryč.

Někam, kde jsem nevěděla, co mě čeká, neboť bylo nad slunce jasné, že... Že ví kdo jsem!!!

A že si uvědomuje, jakou kartu drží v ruce.