Hermiona v domě svých rodičů přežila dva dny a pak se s posledním poohlédnutím přemístila do Prasinek.

Draco celý bledý seděl v pracovně. Dneska by se měla vrátit. Aby si zkrátil čekání vytáhl nějakou knížku z regálu.

Po nějaké chvíli. Po čase, kdy stihnul přečíst 120 stránek.

Najednou práskly dveře. Hermiona o tom vážně přemýšlela ale jakmile ho uviděla opustil jí klidný duch.

,,KDY JSI MY TO CHTĚL ŘÍCT." křičela Hermiona na blonďáka který jsi kupodivu četl jeden z Hermioniných romantických románů.

Zvednul oči. ,,Co?" zeptal se nechápavě. ,,KDY JSI MY CHTĚL ŘÍCT O TÉ VĚŠTBĚ. MILUJEŠ MĚ VŮBEC?" ječela Hermiona.

,,VÍŠ CO? MĚ JE TO JEDNO. JÁ UŽ TĚ NECHCI VIDĚT" zavrčela a pozorovala ho pohledem plným zklamání.

,,Hermiono. Ale já tě opravdu miluju." vyjekl zlomeně Draco a pozoroval ji smutnýma oči. Tohle se stát nemělo.

Měl jí říct už před tím ale Severus, McGonagallová, milióny obrazů bradavických ředitelů, a dokonce i Brumbál mu v tom bránili.

,,Nelži." vyplivla a k jeho velkému překvapení mu vrazila facku.

Jeho oči zledovatěli.

,, Dobře. Dát kopačky mi asi můžeš ale facku ne" zavrčel a její ruce skřípnul do té své jedné, že jí to bolelo.

,, Víš Grangerová. Jestli nevěříš že tě miluju. Tak jsme asi skončili. Koukám, že si pořád myslíš, že jsem se nezměnil" Vyplivl ji do obličej pustil jí a s prasknutím dveří odešel.

Draco prosvištěl kolem Pottera, Wesleyho a dua Deamus.

,,Co se mu stalo?" Zeptal se Dean na což dostal velmi naštvanou reakci.

,, Grangerová se stala."

Nenávidí jí. Když už se teda sám zamiluje. Že by pro ni snesl z nebe, zjistí že ona nevěří, že se změnil.

Je mu naprosto někde jestli Bella vyhraje nebo prohraje. On chtěl jenom někoho, koho by mohl milovat a kdo by miloval jeho.

Vešel do společenky jak rozzuřený býk.

,,Draco, co se stalo." Zeptala se Pansy.

,,Dala mi kopačky" řekl a naštvaně si sednul na sedačku.

Pak jako by se v něm něco zlomilo ale rozbrečel se.

Ano. Draco Malfoy se rozbrečel.

Ve společence naštěstí nikdo nebyl, protože byl první listopadový víkend a nejspíš poslední teplý den.

Ginny se zvedla a Pansy s ní.

Nechali tam pány, aby si poradili s blonďákem a sami se vydali za Hermionou.

Našli jí sedět v pracovně primusů.

Pansy ihned vystartovala. ,,Co jsi mu provedla. Proč jsi mu dala kopačky." Ječela na ni Pansy a držela jí za kravatu.

,, Pansy, uklidní se ona nám to řekne viď Hermiono. " Řekla Ginny tak že nebylo cesty ven.

,,Astorie říkala" začala Hermiona a Pansy vyjekla. ,,Ty nemůžeš věřit ani nos mezi očima. To nevidíš že ona po Dracovi celou dobu jede." Vynadal jí Pansy a Ginny ji musela mírnit.

,,Ale" zkusila to Hermiona. ,,Ale nic. Tak už se prober. Ona do něj teď zaryje drápy. To pořád nevíš, jak moc je citlivý? Tak jestli ne tak já ti to povím. Tak že teď kvůli tobě brečí. " Ječela černovláska.

,,Pansy, zpomal jo? Co ti nakukala Herní." Zeptala se Ginny a sledovala strnulou Hermionu.

,,On kvůli mně brečí? Draco Malfoy? Co jsem to udělala. Já blbá mu měla věřit a vyřešit to s ním." Nadával si.

,,Hermiono, tak co ti nakukala." Zeptala se znova Ginny, když jí neodpověděla.

,,Že mě nemiluje a že se mnou chodí jen kvůli věštbě. Ta věštba opravdu existuje. Já ji mám." Řekla Hermiona, zatímco si Pansy mlela svoje.

,, Já tu mrchu zabiju. Zavařím, rozkrájím, upeču, uštknu. Já ji zamorduju." Křičela Pansy a rovnou si to štrádoval ke dveřím.

Ginny ji ale chytila zezadu za košili. ,,Nikam, nejdřív si poslechneme věštbu. " Rozkázala

A Hermiona jim jí podala. ,,Pravá ruka Pana zla z mrtvých vstane, a ještě větší peklo nastane. Až její synovec, s válečnou mudlorozenou hrdinou jí svou láskou přemohou."

,, Páni." Vydechla Pansy. ,,No to mě podrž. On má takovou věštbu a nám se nezmíní."

,, Jenže to stejně nemění to, že mu Hermína dala kopačky a tě se budou OBA trápit." Řekla Ginny a podívala se na Hermionu.

***

,, Draco. No tak vybal to" snažil se dál Theo i když Draco řekl ať toho nechá.

,, Fajn. Dala mi kopačky, protože jsem jí neřekl o věštbě a ona si teď myslí že jí nemiluju a dělám to je kvůli té věštbě." Řekl Draco a hlavu schoval do dlaní.

,,Já ji o tom ale říct nemohl." Vyjekl zdrceně.

,, Jaká věštba? O věštbě jsi se nikdy nezmínil." Mračil se Blaise a mžoural očima.

,,No...ta věštba nás s Hermionou spojuje a je taky důvod našeho rozchodu." Řekl Draco a zvednul hlavu.

,,No ale to není tak úplně pravda. Důvodem vašeho rozchodu je totiž Astorie." Pronesla Pansy a popohnala Hermionu.

,,Co jí sem vedeš." Zavrčel ledově a nasadil svou masku.

,, Možná byste si měli promluvit." Řekla zrzka a postrčila Hermionu k Dracovi.

,,A o čem. Prostě přišla, křičela na mě a pak mi vrazila. Co je na tom k řešení. Prostě mi dala kopačky." Řekla Draco ledově a roztáhnul nohy na sedačce.

,,Draco, já." Začala Hermiona, které pukalo srdce, aby byla následně přerušena.

,,Ty, co Hermiono. Nevěřila jsi mi. Opravdu jsi nevěřila že jsem se změnil. Sice to nebyla nějak rapidní změna, ale byla tam a ty jsi v ní prostě nevěřila." Vyčítal Draco, který si musel stoupnout.

,,Ale." Začala, ale byla znova přerušena, tentokrát houfem lidí, co byli venku.

,,Tak, vy dva si to teď půjdete vyřídit." Řekla Pansy autoritativně a probodla ho pohledem.

,, Já nikam nejdu. Tohle vyřešená kapitola. " Řekl Draco a ruce měl založené na hrudi.

Vážně. Co na tom chtějí řešit. Dala mu kopačky a konec.

,,Já ti říkám že jestli si to s ní nevyjasníš tak tady do Blaise střelím smrtící kletbu." Řekla Pansy a napřáhla ruku.

,, Proč do mě? Proč ne do Thea." Zeptal se Blaise s knedlíkem v krku.

,, Udělej to a já zabiju tebe." Řekla Ginny a střežila si svého přítele.

,,Blafuje." Řekla Theo, který se do ,,smrtící'' hádky taky zapojil.

Draco se ušklíbnul, protočil oči a potichu se vypařil do pokoje.

Aniž by se nějak zdržoval prostě vešel. Na jeho posteli seděla Hermiona.

Sakra kde se tady vzala?

,,Co ještě chceš Grangerová?" Zeptal se došel ke skříni, kde vytáhnul zmijozelské tričko. Začal si rozepínat košili.

,,Draco, já." Začala pak se zasekla. ,,Promiň." Vyjekla a došla k němu.

Otočil se na ni a pořád pokračoval v rozepínání knoflíků, dokud košili úplně nerozepnul.

Hermionino zrak padl na jeho odhalenou kůži, dech se jí nepatrně zadrhl a tváře dostaly růžový odstín.

Ušklíbnul se.

,,Copak Grangerová, nemáš na sobě moc tvářenky? " Zeptal se posměšně a Hermiona zrudla vzteky.

,,Malfoyi? Ty už neděláš uraženého?" Zeptala a tím mu vzala vítr z plachet.

Napětí by se mezi nimi dalo krájet. Hermiona cítila jako kdyby se kyslík měnil v hořlavou látku. Jedna jediná jiskra a oba dva shoří v narůstající touze.

,,Sakra Grangerová." Zavrčel a rychlostí blesku si ji přitáhnul k polibku.

K dravému polibku. Chtivému polibky. K tomu tak touženému polibku.

,,Kdybych po tobě tak netoužil, tak už s tebou do smrti nepromluvím." Zašeptal jí do ucha a vyzdvihnul jí do vzduchu.

,,Draco, ty idio-" zařinčela Pansy, když na kouknula do pokoje.

Pak vytřeštila oči. ,, Zapomeňte na mě. Nebyla jsem tu. Už jdu." Vyblekotala a vycouvala z pokoje.