Probouzející se do slunečného dne se jménem, které mi nekroutí žaludek. Tušila jsem, že objeví se jiná potíž. Vždy tomu tak bylo. I tehdy, kdy se málem tupé ostří dotklo mé hlavy. Avšak to je již dávno ztraceno.

Má úcta k onomu tělu byla ztracena již dávno. Nové jméno spolu přinášelo nepřekvapující otázku. Vlasy dolů, či nikoliv? Jeden hlas křičel na souhlas, druhý nesouhlasně bučel.

Sedla jsem si na zem a zahleděla se do bílé zdi. Uvolnila jsem se, s čímž přišly slzy. Nechala jsem je téct a nechala myšlenkám průběh. Číše přetekla.

Všechny emoce vytvořily bombu, která musela ven.