XI. kapitola
Temnota omotávající se kolem krku. Svíravý dusivý pocit, který mi nedovoluje se nadechnout. I přesto lapám po dechu snažíc se uniknout.
Bráním rukám v sáhnutí po nůžkách, i přesto že mé vnitřní já křičí opak. To mě dostane před zrcadlo, kde se celý kolotoč začíná nanovo. Krátké vlasy by potěšili obě stránky duše, ale nemohu to udělat. I přesto je však do ruky chytám a část mých zelených vlasů padá k zemi.
Úleva jež cítím se nedá ani popsat slovy. Mlčky hledím na zkrácené vlasy a tornádo uvnitř jako kdyby na chvíli utichlo. Avšak nemůžu skončit, podléhá i druhá strana.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top