Občas v mém myšlení vyhraje a celé já patří jen jemu. V tu chvíli se cítím bezcenná. Avšak při zemi mě drží fakt, že nikdo kolem nic netuší. Jsem to já a sama to také musím vyřešit. Bojuji s tím, ale už nezvládám.

Přijdu si jako schizofrenik, avšak jsem zdravý. Probrečené noci, jako kdyby se venku děla apokalypsa, a přitom jen mi v mozku víří mnoho otázek, které nejdou uspat.

Když jsem sám se svými myšlenkami je to ještě horší. Introvert se ve mně bije s potřebou s někým mluvit. Zabíjí mě to. Uvnitř hniju, ale přitom bych nemusel.