Po ránu, kdy rozespalá hledám věci na sebe, mozek automaticky sahá po neutrálních věcech. Proplouvám dny smířená s tím, že další den stejně sáhnu po té nové košili, která visí ve skříni těsně za šaty.

Je problém ve mně? Ptám se sama sebe již několik let. Odpovědi se mi nedostává. Připadám si jako kdyby ve mně žili dva lidé. Avšak jméno je přeci ženské, nemůžu se cítit takto rozbitá. Jakmile mě někdo osloví celým jménem, trhnu sebou.

Bojím se ho. I proto radši vyhledávám neutrální jména. Jsou pro mě jako vyhřátá místnost s krbem. Místo, kde můžu být sama sebou.