V kanálu to bylo vlhký jak v nějakém pralese a tma jako v pytli (jistě si dokážete domyslet jakým slovem bych to já, Groggy, mohl nahradit). Iva nejednou vypískla. Ukazovala na malou běžící věc. Typický holky. Bojej se krys, pavouků a bůh ví čeho. Naštěstí jsme brzy dorazili ke „světlu". Byly tu krásné domky a teď, když chceme jít na ten ples by se nám šikla koupelna.

Zazvonili jsme na zvonek růžového baráku s bílou střechou, kde o kytky nebylo nouze. Dobře vím, že to od nás bylo relativně nezdvořilé, ale když ze dveří vykoukla babička v růžové čepičce, strach z nás rázem spadl. Zamžourala na nás svými brýlemi, které mělo očividně tolik dioptrií, jako má Krit IQ. (na dioptrie vysoké a na IQ ...) „Děti, pojďte ke mě do tepla," vyzvala nás, když se ujistila, že nejsme žádná banda vrahů či čeho. Vkročili jsme do malé předsíně, která byla též růžová. Zuli jsme si naše staré boty a cupitali za ní do jejího obývacího pokoje, kde byl velký vínový gauč. Přinesla nám vínové hrnky, které položila na růžový stoleček. Očividně v nich bylo kakao. „Tak kam se chystáte?"zeptala se, přisedla si k nám na pohovku a zamrkala nanás přes své kulaté brýle. „Na ples, "odpověděli jsme jednohlasně. „A to jako takhle?" řekla a podívala se na nás jak na špinavé krysy obývající kanalizaci. „No, nic jinýho nám asi nezbývá, ne?" odpověděl jsem a rozhlídl se po nás. Byli jsme opravdu jak ty krysy z kanalizace. Ollie měl mastné vlasy a jakousi šmouhu na čele. Iva měla ubrečené oči a mastné vlasy a radši ani nebudu zmiňovat jak vypadám já právě teď. Babička nám řekla, kde se nachází koupelna a nabídla nám vyprání oblečení. Nakonec jsme tam všichni stáli jen ve spodním prádle a byli červení jak rajčata (co čekáte-puberťáci). Ivu jsme tam poslali jako první. Strávila tam snad hodinu. Když konečně vylezla mohl jsem se tam nastěhovat pro změnu já. Dlaždičky byly béžové a ostatní věci měli několik odstínů růžové. Umyl jsem si vlasy šampónem, použil mýdlo s hrozně nasládlou vůní a osušil se do vínového ručníku. Vyčistil jsem si zuby čistým kartáčkem s prozměnu růžovou pastou. Po té jsem si na sebe znovu natáhl své vyprané spodní prádlo, neboť jsem ho pod dveřmi prostrčil ven a teď byloto suché opět zpátky. Ples měl být až zítra, takže v pohodě. Takhle čistě a volně jsem se doteď necítil. Jaký to je nádherný pocit. Poté jsme dostali zpět naše oblečení. Byl už večer a tak jsme si dali večeři. Byl chleba se sýrem, což pro nás bylo jako hostina. Potom nás zavedla do pokoje pro „hosty" i když my jsme byli spíše něco úplně jiného. Na posteli byl vínový povlak a stěny byly růžové, nečekaně. Ani bych se nedivil, kdyby se toto stal dřív nebo později historicky doložený Růžový domek. Iva ležela uprostřed a každý z nás z jedné strany. „Co myslíte," řeklala a my zpozorněli, „mohla by o nás někdy vzniknout kniha?" „Jak by mohla," řekl jsem „když jsme jen ubohé špinavé děti, kterým skoro každou minutou hrozí smrtelné či jiné nebezpečí." „Jen se zamysli," řekla prozměnu Iva, „kolikjsme zažili nebezpečných, ale i hezkých dobrodružství." „A co myslíš tím hezká dobrodružství?"nahodil prozměnu Ollie. „No, tak třeba, když jsme šli nakoupit, to byla prča," řekla a já se nad tím musel usmát. „Jo to bylo s tím  bláznem v kulichu. Toho bych už raději neviděl," podotkl Ollie poněkud jedovatě. „Ale, no tak brácha," řekl jsem a Ivě se zajiskřily oči. „A až najdeme Kila s Georgem, třeba už si konečně budeme žít jako v ráji." „Jen aby," zamumlal Ollie a my s Ivou jsme se na sebe spiklenecky usmáli.