Probudila jsem se na něčem měkkém. Rozhlédla jsem se kolem a viděla nádhernou místnost. Vše zde bylo takové bílé a načančané. Otočila jsem se na druhou stranu a co nevidím - vedle mě tam leží nějakej cizí kluk a spí a protože jsem ležela na kraji postele, tak jsem spadla na měkký koberec. Nic z toho co se stalo jsem si nepamatovala. Najednou jsem nahmatala jakousi lahev. Fell Hall.., přítel Kilo.., pád z věže. Celé to se mi najednou vrátilo. Tak k sakru, proč nesedím vedle Kila a nepijeme teplý čaj?! Opatrně jsem se přiblížila ke dveřím, které mi nešli otevřít. Nahmatala jsem svůj kapesní nožík. Tím jsem se chvíli šťourala v zámku, ale neotevřel se. Žádná okna zde nebyla. Najednou jsem ucítila jakési ruce na mých ramenech. „Kampak se chystáš, princezno?" řekl a obrátil si mě k sobě tak, že jsme stáli sobě tváří v tvář. Opatrně mě vzal za ruku a přitáhl si mě k sobě.

Na okamžik se ze mě stalo dítě štěstěny a já jsem rozkopla dveře, vytrhla jsem se mu a mířila chodbou mezi pokoji. Na konci byla pětice dveří. Jedny jsem bleskově otevřela a vtrhla dovnitř. Kluci ke mně obrátili pohledy. Jeden na mě koukal jak na holku v klučičích sprchách. „Co tady děláš?" dostal ze sebe. „UTÍKÁM OD TOHO ÚCHYLA JESTLI TO NEVÍŠ,"zařvala jsem. Chápavě pokýval hlavou. Potom si mě zapsal na jeden seznam. „Zítra já, ty a Ollie jdeme na nákup jen tak pro tvoji informaci. Tady máš sluchátka a sešit a zapisuj co slyšíš." Otevřela jsem sešit s názvem Charlotta Brown. Musela jsem chvíli otáčet, abych našla dnešní datum. Pak jsem si nasadila sluchátka.

Charlottě zazvonil mobil. „Ano?"řekla roztřeseným hlasem. „Ahoj Charli,"řekl tentokrát hlubší hlas. „Kde je těch sto eur na kterých jsme se domluvili, že je před čtyřmi dny doneseš do telefonní budky. KDE?"ozvala se tajemná osoba, která poslední slovo už téměř řvala.
„Já tolik peněz nemám. Já ti to nemůžu dát, když to nemám, rozumíš!?" „To je mi naprosto ukradený, když ty prachy nemáš, ale prostě si je nějak sežeň! Jinak tvého bráchu už neuvidíš a ty ani nebudeš vědět jak a jestli by to takhle pokračovalo, tak by jsi má milá už brzy neměla žádné příbuzné a možná ani tvé milované kamarády a nakonec ani samu sebe."

„Kde to jsme?"zeptala jsem se Ollieho. „Jsme složitá kriminální organizace, vyděračské oddělení pod vedením Krita, který je pod vedením Moa. Ten ovládá celou tuto organizaci sídlící v našem městě pod jeho útrobami. Všichni jsme tu hrozně šťastní," řekl jako z učebnice a poslední větu téměř vyplivnul. „Tak to jsem zvědavá jesti budu také tak šťastná, protože já nehodlám poslouchat pořád toho blbce a sdílet s ním pokoj."

Ollie na ni nevěřícně koukal. Pak se otočila ke Groggymu. „Zítra přece my tři jdeme spolu na nákup,ne? To je ideální doba, kdy vymyslíme náš plán." Groggy s Olliem se na sebe podívali. „Jaký plán?" zeptali se jako by v životě nikdy nepřemýšleli o útěku. „Uvidíte." Najednou dovnitř vtrhl Krit. Střetli jsme se pohledem. „To si v noci vyřídíme má milá. "Jak jsem Vám už jednou říkala: Krit je naprostý úchyl. Možná bych se měla odstěhovat sem i na noc. Zajímalo by mě, kdy už budu vklidu žít, bez toho, aniž bych se obávala, že mi někdo něco udělá. Potkám vůbec ještě někdy svého milovaného Kila? Ach ano Kilo. To je skvělý kluk. Myslí na mě nebo už na mě dočista zapomněl?