A zatím...

Byla zima. Ivu bolela hlava. "Co se stalo?" zamyslela se, když otevřela oči a viděla jen bílé sněhové závěje. Na zemi zatím ležela nehybně, jen viděla, že poblíž ní je voda. Nepamatovala si nic kromě černo černé temnoty, která jí pohltila, když spadla. Najednou tu byla zase. Ta temnota, která byla možná víc než pouhá temná šmouha.

Bylo štěstí, ale zároveň i neštěstí, že zrovna touto cestou šli z nákupu dva kluci. Byli by to normální bratři, kdyby nepatřili do složité kriminální organizace. Dobrovolně by tam nikdy nešli, ale museli to udělat-aby přežili. Jejich rodiče umřeli, prože tu byl jeden člověk, který chtěl jejich rodinu nedávno celou zavraždit. Jestli nechtěli také skončit takto museli utéct. Jeden z nich se jmenoval Groggy a druhý Ollie. Najednou Ollie cosi zahlédl. Ve vodě se zmítalo tělo jakési osoby. Samým překvapením upustili tašky s nákupem na zem. Groggy se na něj nevěřícně podíval a pak to uviděl také. To tělo té dívky.

Ollie v hlavě začal panikařit. Jako první, zamítl zavolání záchranky - ještě by obvinnili ubohé otroky. Nakonec ji vzali do náruče a doufali, že až přijdou, že si jich Krit nevšimne. Krit byl šéf jejich křídla a jinak byl mezi nimi známý jako sukničkář, kterému ani deset holek není dost. Opravdu bylo lepší, se před ním mít na pozoru. Groggy vzal Ivu do náruče a Ollie rozrazil dveře od kadibudky, naťukal heslo a byli jsme v naší předsíni. Páchlo to tam jako vždy, ale to bylo pro to, aby to nevítané návštěvy odradilo od dalšího zkoumání, pokud by přišli i na naše heslo. Pak následovali naše pokoje a za nimi byly tyto místnosti - kuchyň, koupelna, poradní místnost a z každé strany byl jeden vchod. První pro ty co odposlouchávali oběti a zapisovali všemožné věci k nim do složek (účelem je najít jejich chyby a za pomocí jich pracovat) a druhá pro mástry, kteří šli rovnou k věci. Měli jsme tu i takzvané „Nadzemáky", kteří vybírali peníze a jestli někdo pustil pusu na špacír, byť jen trochu, okamžitě je šli srovnat. Abych řekl pravdu, bylo mi jich opravdu líto. Konečně jsme dorazili k našemu pokoji. Všude viseli vzpomínky na předchozí přátele a rodinu. Na jedné z fotek byli i naši bratranci. Jakže se to vlastně jmenovali? Klo a Grik? Položil jsem Ivu na postel. Najednou jsem zaslechl jakýsi šramot. Bleskově jsem Ollieho vystrčil ze dveří. Oddychli jsme si, protože to byl jen Neville. „Děje se něco?" vyhrkl Ollie. „Přinesl jsem Vám večeři."„Ach, tak. Díky." Opatrně jsem do krabičky nakoukl. „Kde se tady bere maso a hranolky z KFC?" „Jenom přemýšlím, když chodím nakupovat," řekl a věnoval nám jeden ze svých tajuplných úsměvů. S Olliem jsme tohle dlouho neměli. Neville měl pravdu: Máme přemýšlet, když chodíme na nákup. Za chvíli jsme šli spát. Byl jsem tak hodný a nechal Ivu ležet na své posteli a sám si lehl na zem.

Krit jako obvykle kontroloval jestli všichni spí. Když dorazil k pokoji Ollieho a Groggyho, zdálo se mu oddychování nějak nezvykle hlasité. Jednak kvůli tomu, že Ollie se zachumlá do peřin tak extrémně, že nic není slyšet a Groggy není zrovna ten typ, který vzdychá ze spaní tak, že to slyší i město. Opatrně otevřel dveře. COŽE, JAK MŮŽE GROGGY LEŽET NA ZEMI? Opatrně se přiblížil k posteli. „Hezká holka," zamumlal si sám pro sebe. „Akorát pro mě." Vzal si ji do náruče a odnášel směrem do jeho pokoje.