Ráno byla zima. Neskutečná zima, že mi připadalo, že pod tou dečkou umrznu. Zemřu. Jak by to asi vypadalo v novinách?

Třináctiletý Georg umřel pod dečkou s obrázkem z My little ponny. Pohřeb sebude konnat dne ...

Samozřejmě každý by si na první pohled pomyslel co je to za psychopata. Vstal jsem z postele a umyl  se a oblékl jsem si čisté oblečení a do kapsy jsem si dal všechny zpěvy Sapphiquovy. Nic jiného jsem nepotřeboval. K snídani rohlík s máslem jako vždy. Po snídani „táta" řekl. že mě odveze. Olegovi blýsklo v očích a kdybych tam nebyl, tak by se začal smát a radovat. Typický Oleg. Jeli jsme vskutku dlouho. Koukal jsem se z okýnka a přemýšlel, jestli bych někdy mohl najít své rodiče. Už z dálky jsem zahlédl nápis Fell Hall na první budově. Tak tady žije můj bratr ,pomyslel jsem si. Budova, která byla naproti nesla nápis Archa gate. V těchto dvou budovách se nacházela moje rodina. Rodina, kterou jsem možná viděl jen jednu hodinu svého života. U dveří stála nějaká postarší tlustoprdka a falešně se usmívala. Tuky jí přetékaly přes úzké kalhoty. Měla krátké šedé vlasy a tílko. Kdybych byl ona, tak bych v tomhle nevyrazil ani na ulici. Měl jsem co dělat, abych nevyprskl smíchy při pohledu na ni. Jinak celá budova vypadala jako vězení, což jen přisvědčilo pohled na okna, ve kterých na skoro všech byly mříže, kterými by se člověk určitě neproplazil. Potom jsme s ní šli do kanceláře, která byla hned nazačátku chodby. Tam chtěla od rodičů podepsat, že souhlasí s tímže jim předávají rodičovské povinnosti. Pak mě tlustoprdka odvedla k takzvané Lilince, které jsem dal přezdívku Slizounka. Nejdřív jsem se měl umýt. Ona se mě zeptala, když už jsem byl skoro s mytím hotový jestli nepotřebuji pomoct. To víš, že jo řekl jsem v duchu a nahlas jsem řekl jen: „Ne to zvládnu," Když jsem se kouknul kde je moje oblečení tak jsem uviděl jen šedou hromádku hadrů a vedle nich zpěvy Sapphiquovy.

Jediné co nebylo šedé byla košile, ale ta byla nechutně bílá. Košile byla jenom dobrá v tom, že měla vnitřní kapsy, do kterých se mi krásně vešly zpěvy Sapphiquovy. Slizounka mi ještě změřila teplotu teploměrem, který nebyl ani klasický teploměr. „100% nerozvinutá magie," zamumlala. Potom mě odvedla po schodech do pokoje kluků číslo dva.

Na dveřich jsem viděl jen seznam jmen:

1. Aaron       11.Matteo

2. Georg       12.Matuš

3. Kai             13.Nicolo

4. Kilo            14.Oliver

5. Kiro            15. Philip

 6. Marc         16. Ralph

7. Marcell     17. René

8. Marcello  18. Teddy

9. Mario         19. Vili

10. Matěj       20. Will a Zeno

Na každé z postelí bylo jméno. Já jsem spal dole na palandě s Kilem. Postel byla železná. Měla bílé povlečení a bílé všechno. Na bíle teplé dece bylo složeno bílé pyžamo. U postele byla i bílá lampička. Možná to bylo všechno bílé proto, aby to připomínalo nebe. Ale komu by tohle připomínalo nebe, tak by byl učiněný blázen.