„No, to si moc nepamatuju, teda skoro vůbec. Jediný, co se mi vybavuje, je, jak máma furt říká ‚COVID', ale dodneška netuším, co to mělo bejt, kromě toho, že jsem chtěl, aby mluvila v menších písmenkách," pokračoval Rodolphus ve vyprávění příhody z dětství.
„Brácha, ty jseš fakt ichtyl," odfrkl si Rabastan. „Ten chlast se na tobě musel podepsat už tenkrát. Kromě první opice jsi evidentně měl taky první okno."
„Jo, a ty víš, o co šlo, když jsi tak chytrej?" naježil se Rodolphus.
„Samozřejmě," opáčil Rabastan.
„Ty ses totiž nezlil doma, ale na návštěvě, už nevím, u který tetičky jsme to byli. Když jsi konečně přestal zvracet, šli jsme pěšky domů, abys vystřízlivěl. Navíc se s tebou máma nechtěla přemisťovat, aby ses v meziprostoru neudusil zvratkama, kdybys náhodou znova vrhnul, nakonec, přemisťování není úplně příjemný. A do letaxovýho krbu tě taky naši brát nechtěli. No, a jak jsme tak šli, tak jsi najednou hodil tlamu, přímo ukázkovou... Smál jsem se, až jsem si cvrknul."
„To je ti podobný," utrousil Rodolphus.
„K službám," ušklíbl se Rabastan. Pak pokračoval, jako by nic. „Praštil ses do hlavy a rozrazil sis čelo. Máma se hrozně vyděsila, že máš otřes mozku nebo co. I když já moc nechápu, co by se ti tak otřáslo, ale to je fuk, byls ještě víc mimo než před tím pádem."
„A co ten ‚COVID'? Furt mi to nedotejká."
„Ale nic," povzdychl si Rabastan. „Máma se snažila zjistit, jak je to s tebou blbý. Ukazovala ti různý věci – klíče, brejle, svoji ruku – a ptala se tě, co vidíš, kolik prstů ukazuje a tak." Vězni na celém patře zavyli smíchy.
„To popírám," řekl upjatě Rodolphus. Myslel si, jaký se svou historkou sklidí úspěch a nažene další body do image schopného pijáka, a zatím ze sebe udělal pitomce a za baviče je Rabastan.

Věnováno věrné čtenářce k dnešním narozeninám. Všechno nejlepší a kouzelný den, milá elarablackerman